Došel jsem daleko aneb Vzpomínky dětského vojáka

Kultura Literatura / 3.7.2013

Jaké to je, dostat se do války ve dvanácti letech? V této knize se to dozvíte do posledního detailu.

Kniha s názvem Došel jsem daleko pojednává o osudech dvanáctiletého chlapce, který se dostává do války, zachvacující jeho rodnou vesnici v Sierra Leone. Jedná se o autobiografický příběh, který odhaluje i ty nejčernější vzpomínky na válku a její průběh. A proto, kdo jste slabší povahy, připravte si kapesníky.

Ismael_Beah Ishmael Beah, *1980

Narodil se roku 1980 v Sierra Leone a o osmnáct let později se přestěhoval do USA. V roce 2004 absolvoval Oberlin College a získal titul v oboru politologie. Zasazuje se za práva dětí zasažených válkou u různých nevládních organizací. V současné době žije v New Yorku.

Kniha je věnována všem dětem v Sierra Leone, kteří byly svědky války, jež jim vzala jejich dětství, a památce Waltera Scheuera.

Když jsme dospěli na konec řady, leželi tam na zemi čtyři muži, uniformy prosáklé krví. Jeden z nich byl natažený na břiše, oči měl doširoka rozevřené a nehybné a vnitřnosti roztahané po zemi.

Příběh začíná v lednu roku 1993, kdy je Ishmaelovi pouhých dvanáct let. Je to jeho první setkání s povstalci a on stále nevěří, že se válka dostala až k jeho domovu. Se svým bratrem utekl a po jeho příbuzných se slehla zem. A právě zde začíná jeho dlouhá cesta plná krve, slz a utrpení. Každý den pro něj byl jen utíkání před povstalci až do onoho soudného dne… Dne, kdy mladý Ishmael musel vstoupit do armády a jeho věrným přítelem se měla stát zbraň AK-47.

Všude tam ležely lidské údy a oddělené lebky a vodu nahradila krev. Těla jsme prohledali a vzali jim zbraně a munici.

Po několika desítkách dnů se do tábora ovšem dostávají pracovníci UNICEF a Ishmael má naději na lepší život. Má naději zapomenout na zabíjení lidí a začít znovu žít. V jednom středisku se ovšem setkávají chlapci od povstalců i z armády… Mladý Ishmael je naučen zabíjet. Nelíbí se mu neustále návštěvy zdravotních sester a přemlouvání k návštěvám psychologicko-terapeutického centra. Jeho mladé srdce začalo naopak toužit po krvi a po vojně.

Seděl jsem tam opřený o zeď, ignoroval obvaz na noze, i všechny ostatní kolem, jenom jsem kouřil marihuanu, jedl a šňupal kokain a brown brown. Nic jiného jsem nedělal celé tři dny, než jsme vyrazili zpátky na novou základnu, kterou jsme obsadili.

Jak to nakonec dopadlo? Dokázal se Ishmael z otřesného zážitku vzpamatovat?

Zdroj perexové fotografie: Martina Baierová, Generace21.cz

Martina Baierová

Martina Baierová

Editorka sekce Cestování a šéfredaktorka portálu, která se snaží jít vždy za svým snem. A hlavně se nevzdávat, že jo.

Zanechte komentář