Není Murakami jako Murakami

Literatura / 10.7.2013

Ačkoliv je v našich zeměpisných šířkách známější Haruki Murakami, není jediným významným japonským spisovatelem nesoucím toto příjmení.

Zdroj: en.wikipedia.org/

Zdroj: en.wikipedia.org

Když v únoru roku 1952 přišel na svět malý Rjú, nikdo z jeho okolí v té době určitě netušil, že se z něho stane jeden z nejvýznamnějších představitelů současné japonské moderní prózy, který hned za svou prvotinu získá prestižní ocenění Akutagawa šó.

Právě výše zmíněná cena je důkazem toho, že ačkoli západní svět propadl více kouzlu Harukiho melancholie, domovské Japonsko si stejným způsobem cení syrovosti Rjú.

Rjú není z těch, kdo by se násilí, drogy, sexšpínu snažil nějak obejít nebo je alespoň zaobalit do trochu lichotivého dárkového balení. Právě naopak. Nejtemnější stránky lidské povahy a chování servíruje s někdy až příliš krutou jasností. Jeho hrdinové jsou plní cynismu a pomyslné růžové brýle ztratili už dávno, přesto ale nepropadají skepsi a životem se prodírají dál s hlavou vztyčenou. Jenom ten humor po cestě někde ztratili…

Oba Harukovci se narodili v období, kdy do Japonska začaly proudit silné západní vlivy. V tomto případě se západní dá klidně číst jako americké. Budu předpokládat, že většina z nás má alespoň nějakou představu, jak druhá světová dopadla a jaké to mohlo mít dopady na Japonsko samotné… A konkrétně v tvorbě Rjú tento vliv doslova tryská z každé stránky. Vysvětlení se zdá být jednoduché – jeho rodné město, kde i vyrůstal, se nachází kousek od americké vojenské základny.

Co je to vlastně ten americký vliv?

V polévce Miso - nejznámější autorova kniha; Zdroj: ojaponsku.cz

V polévce Miso – český přebal; Zdroj: ojaponsku.cz

Americký vliv v tomto případě neznamená hrdiny večeřící v McDonaldu (či jiném fast foodu), nosící kalhoty proklatě nízko, střílející na cokoliv, co se pohne nebo širák naražený do čela,… – doplňte si cokoliv, co si vy spojujete s amerikanizací. Realita je ale trochu méně zábavná, americký vliv zde neznamená nic menšího, než rozbití tradičních japonských hodnot drogami a nevázaným sexem. Hodně velkým množstvím drog a sexu. Pravdou je, že japonská mládež, která byla do té doby značně svazována zvyky, se do uvolňování morálky vrhla až s příliš velkým nadšením. Slovo morálka v podstatě smazali ze slovníku.

A tak i někteří nazývají Rjúovy knihy – nemorální. Autor se opravdu s ničím nemaže a čtenáři předkládá obraz japonské kultury v té nejsyrovější podobě; v takové, kterou v průvodcích o Japonsku nenajdete. Což ve své podstatě znamená spoustu sexu, násilí, drog zakomponovaných do ponurých příběhů mladých lidí, kteří někdy s životem válčí a někdy si ho užívají více, než je mu bezpečné.

Díky nakladatelství Argo se i prostý český člověk může začíst do čtyř velice zdařilých (předpokládám, japonské znaky jsou mi přece jenom cizí) překladů.

Jako první se na českých pultech objevil titul V polévce miso. Zde se Kendži, nikým nedaněný průvodce turistů po sexuálních krásách Tokia, setkává s Američanem Frankem. Jenže ten se od prvního Kendžiho pohledu liší od jeho běžných zákazníků. Tenhle chlápek se zdá, že skrývá tajemství temnější a krvavější, než by si Kendži pokoušel jen představit. A jeho přítelkyně také není příliš nadšená tím, s kým její milý tráví čas.

Čárách nás autor doslova vhodí do mumraje nočního Tokia, kde se spolu náhodně potkávájí více či méně bizarní postavičky, aby spolu na pár minut sdílely nejen prostor k dýchání, ale i část svých životních příběhů. Těžko říct, který hrdina či hrdinka šokuje více.

Záběr z jednoho z jeho filmů - Tokyo Decadence, Zdroj: biocentral.cz

Záběr z jednoho z jeho filmů – Tokyo Decadence, Zdroj: biocentral.cz

Autorova prvotina Nekonečná, téměř průzračná modř se v českém překladu objevila až jako třetí v pořadí. Však se taky říká – do třetice všeho dobrého. I když by se tady spíše hodilo – do třetice to nejlepší. Modř je kniha, která se čte jedním dechem. Modř je kniha, díky které člověku po přečtení zůstává nějakou dobu na jazyku podobná pachuť, jak po třídenním flámu. A hlavní hrdina Rjú je člověk, jehož děsy by docela dobře mohly být našimi vlastními.

Zatím poslední česky R.  Murakamiho vydanou knihou je Piercing. Těžko tomu věřit, ale v té se autorovi povedlo posunout hranice šílenství ještě o kousek dál. Jak jinak by se totiž dalo nazvat chování Masajukiho, který se snaží odolat touze ubodat v kolébce svou malou dcerku s pomocí prostitutky, která se má stát jeho obětí.

Pokud hledáte zchlazení v horkých letních dnech, tak knihy Rjú Murakamiho jsou správnou volbou – někdy při jejich čtení jde totiž mráz po zádech.

Zdroj perexové fotografie: Veronika Mahdalová, Generace21

Veronika Mahdalová

Veronika Mahdalová

I'm almost never serious and I'm always too serious. Too deep. Too shallow. Too sensitive, too cold-hearted. I'm like a collection of paradoxes...

Zanechte komentář