Ve čtrnácti mi rakovina vzala nohu, ale boje se nevzdávám! říká Diana

V obraze / 1.7.2013

Dianka je inspirací každému z nás. Během jednoho roku přišla o nohu, ale také rychle dospěla a rozhodla se, že boj s rakovinou nevzdá!

Diana KlibániováDiana Klibániová je patnáctiletá žákyně deváté třídy základní školy. Miluje fotografování a ráda by se mu v budoucnu věnovala. Na tom by nebylo nic ojedinělého, kdyby už druhým rokem statečně nebojovala s rakovinou. Zákeřná nemoc se nejprve projevila v oblasti kolene a rozšířila se natolik, že jí museli nemocnou nohu amputovat. Rakovina ale mezitím metastázovala do plic, a tak pokračuje boj nanovo. Kvůli silným vedlejším účinkům byla Dianka dokonce nucena léčbu chemoterapií přerušit a zkusit alternativní přírodní léčbu. I tak se nevzdává a na svém blogu Amputee Life píše, že ani amputací nohy život nekončí.

Jak to všechno začalo?

Bolestí v oblasti kolene. Nebolelo to pořád, ale jen v některých situacích, např. když jsem na nohu skočila, šla ze schodů nebo do schodů či na ni špatně došlápla. Měla jsem za to, že jsem si nohu někde natáhla nebo na ni spadla. Čekala jsem tedy, až bolest odezní, bohužel neodezněla. Po pár týdnech se to zhoršilo natolik, že jsem na nohu kulhala, protože jsem ji nemohla pořádně natáhnout.

A kdy tě poprvé napadlo, že možná není všechno úplně v pořádku? Že se nejedná jen o lehké poranění, které s časem odezní?

Došlo mi to poté, co jsme s mamkou šly k doktorce a ta mi předepsala nějakou mast, která nezabrala, a tak nás odkázala na chirurgii, kde mi udělali rentgen. Na prvním nic neviděli. Po týdnu jsem šla opět na rentgen. Doktor mi řekl, že zase nic nevidí. Asi pět minut poté přišla paní z rentgenu a řekla, že je tam něco, co se jí vůbec nelíbí.

Jaká byla tvá bezprostřední reakce na tuto zprávu?

Vůbec jsem nevěděla, co to má znamenat, nikdy by mě totiž nenapadlo, že bych měla nádor. Navíc, to, že mám možná nádor, mi řekli až o několik dnů později na ortopedii. Dříve jsem si ani nespojovala nádor s rakovinou, myslela jsem si, že je to něco odlišného. Samozřejmě, když jsem se to dozvěděla, byla jsem v šoku, kdo by nebyl. Vůbec jsem nevěděla, co se mnou bude dál…

Jaká tedy byla diagnóza?

Když jsem přijela do Fakultní nemocnice Motol v Praze, byla mi udělána biopsie. To vám vyříznou kousek tkáně, aby zjistili, o jaký nádor se jedná. Byl mi tedy diagnostikován kostní nádor – osteosarkom.

„Amputaci jsem nečekala.“, Zdroj: archiv Diany Klibániové

„Amputaci jsem nečekala.“ Zdroj: archiv Diany Klibániové

Jak zprávu o nemoci přijala tvoje rodina?

Špatně, hodně špatně. Koho by napadlo, že by někoho dcera nebo vnučka mohla mít rakovinu.

Tomu rozumím. Objevila se ve vaší rodině podobná nemoc už dříve?

Abych pravdu řekla, tak vůbec nevím. Vím, že se o tom rodina bavila, ale nebyla jsem u toho.

A jak reagovali na tvou nemoc kamarádi?

No, také ne nijak kladně. Určitě to také hrozně špatně nesli. Ze začátku to hlavně vědělo jen opravdu málo kamarádů, něco okolo čtyř nebo pěti, ale vždycky se najde někdo, kdo si pusu otevře trochu víc.

Řekla jsi jim o tom hned?

Ano, protože jsem jim i říkala, kdy jdu k doktorovi a vše okolo toho.

Litovala jsi někdy toho, že ses některým o své nemoci zmínila?

Ne, to ne. Protože stejně by se to postupem času dozvěděli všichni. (úsměv) Bylo mi jasné, že se to neudrží jen u těch pár lidí, kterým jsem to řekla jako prvním.

„Rehabilitace je opravdu velká dřina, ale baví mě.“, Zdroj: archiv Diany Klibániové

„Rehabilitace je opravdu velká dřina, ale baví mě.“ Zdroj: archiv Diany Klibániové

Na tvém blogu jsem se dočetla, že se všechno odehrálo poměrně rychle. V podstatě v průběhu jednoho roku. V čem se tvůj život nejvíce změnil během uplynulých měsíců?

Změnil se mi pohled na svět. Dřív jsem si nemyslela, že zdraví je nejdůležitější, teď vím, že je.

V jakém stádiu nemoci se nacházíš?

V pokročilém, protože mi bohužel nádor ještě předtím, než mi nohu amputovali, metastázoval do plic.

Jak vypadá léčba?

Nemám léčbu jako chemoterapii. Tu jsem ukončila už v únoru z důvodu, že jsem měla hodně vedlejších účinků. Momentálně se léčím alternativně, což je přírodní léčba.

A jak probíhá?

Našli jsme si na internetu jednu doktorku-léčitelku a seznámili ji s mojí diagnózou, ona nám na oplátku poslala mix peruánských bylin, které teď beru. Některé jsou v prášku, jiné v tabletách, kapkách a i v čajích. Nejhorší je ten prášek, opravdu nesnáším jeho chuť. (smích)

„Moje rodina přijala zprávu o rakovině hodně špatně“ říká Diana, rodina a přátelé jsou jí velkou oporou, Zdroj: archiv Diany Klibániové

„Moje rodina přijala zprávu o rakovině hodně špatně,“ říká Diana. Rodina a přátelé jsou jí velkou oporou. Zdroj: archiv Diany Klibániové

Léčbu chemoterapií jsi dokončila, nebo jsi ji byla donucena kvůli vedlejším účinkům předčasně ukončit?

Chemoterapii jsem předčasně ukončila právě kvůli vedlejším účinkům. Domnívám se, že jsem měla před sebou ještě asi jen dvě dávky. (úsměv)

Kdy vám doktoři oznámili, že ti musí amputovat část nohy?

Někdy v říjnu, kdy jsem končila první cyklus chemoterapie.

Čekala jsi to?

Ačkoliv mě doktoři průběžně informovali, jak to s nádorem vypadá, když na TO došlo, nečekala jsem to, protože jsem byla přesvědčená, že mi nikdo nohu usekávat nebude.

Jak vypadá tvůj život teď po amputaci?

Teď, když ještě nechodím na protéze, trošku omezeně. Nemohu si nic vzít do ruky, protože chodím o francouzských berlích. Někdy mi dělají problém i schody. Hodně mě také mrzí, že nemohu venčit svého pejska. Zase na druhou stranu to zas tak hrozné není. Vůbec ani nevím, jak se s tím bude plavat, ještě jsem to nezkoušela. (smích) Když se chci jít projít, tak buď jen na chvíli o berlích, nebo prostě musím vytáhnout vozík. Pamatuji si, že když jsem ještě byla v nemocnici a byla jsem už asi dva týdny po amputaci, šla jsem se zvážit, a jak si ten mozek ještě vůbec nezvykl, že mu něco chybí, chtěla jsem si na tu druhou nohu, co nemám, stoupnout. (smích) Skončilo to pádem, protože mě babička nestihla podržet.

„Rakovina mi přinesla větší sílu. Uvědomila jsem si hodnotu života.“, Zdroj: archiv Diany Klibániové

„Rakovina mi přinesla větší sílu. Uvědomila jsem si hodnotu života.“ Zdroj: archiv Diany Klibániové

Takže protézu ještě nepoužíváš?

Protézu používám, jen když se na ní učím a chodím na rehabilitace. Posilujeme svaly a poté se jdeme učit chodit. Je to opravdu velká dřina, ale baví mě to.

Omezuje tě protéza nějak? 

To v tuhle chvíli vůbec nemohu říct, protože jsem na rehabilitaci byla zatím jen pětkrát a jsem na úplných začátcích.

Považuješ rakovinu jen za ztrátu, nebo i jako přínos?

Určitě víc za ztrátu. Teď jsem v deváté třídě a měla jsem si užívat ten poslední rok s mojí skvělou třídou, bohužel jsem nemohla. Ale určitě mi to i něco přineslo. Například větší sílu. A uvědomit si hodnotu života.

„Jen jsem se prostě chtěla podělit o svůj příběh. Vůbec mě nenapadlo, že bych nasbírala tolik návštěvnosti.“, Zdroj: archiv Diany Klibániové

„Jen jsem se prostě chtěla podělit o svůj příběh. Vůbec mě nenapadlo, že bych nasbírala tolik návštěvnosti.“ Zdroj: archiv Diany Klibániové

 S jakým cílem jsi zakládala blog?

S žádným. (smích) Jen jsem se prostě chtěla podělit o svůj příběh. Vůbec mě nenapadlo, že bych nasbírala tolik návštěvnosti.

Máš nějaký cíl, kterého bys s ním chtěla dosáhnout? 

Ani ne. Budu ráda za stálé čtenáře, a jestli to někoho bude inspirovat, tím líp.

Co říkáš na kariéru modelky Aimee Mullins? Je ti inspirací?

Nikdy by mě nenapadlo, že by na modeling vzali někoho takového. Ale je to možné, ona je příkladem. (úsměv) A inspirace je to opravdu velká, tím spíš, když nemá obě nohy. Opravdu ji obdivuji.

Chodíš teď do školy?

Nechodím. Vůbec jsem do devítky nechodila.

„Chemoterapii jsem předčasně ukončila kvůli vedlejším účinkům.“, Zdroj: archiv Diany Klibániové

„Chemoterapii jsem předčasně ukončila kvůli vedlejším účinkům.“ Zdroj: archiv Diany Klibániové

Takže jsi byla nucena školu přerušit? Nebo se učíš doma?

Měla jsem individuální plán a s tím jsem se učila jak v nemocnici, tak i doma. (úsměv)

Co plánuješ do budoucna?

Miluju fotografování. Teď je to můj koníček, ale chtěla bych se tomu věnovat i do budoucna. Na střední jdu právě na fotografa, takže se mi to pomalu rýsuje.

A jak plánuješ strávit prázdniny? 

Tak ze začátku mám naplánovaný tábor v Maďarsku. Je pro onkologické děti z různých zemí. Po táboře vůbec nevím, co bude dál, to budu plánovat až pak. (úsměv)

Na závěr bych ti chtěla mockrát poděkovat za rozhovor. Máš můj velký obdiv a za celou redakci a čtenáře Generace 21 ti přeji hodně zdraví, síly a odhodlání zákeřnou nemoc porazit!

Zdroj perexové a profilové fotografie: archiv Diany Klibániové

Aktualizováno, 13.8.2013: Se zármutkem oznamujeme čtenářům, že dne 11. 8. Diana svůj boj s rakovinou prohrála. Hodně sil celé rodině a přátelům k překonání toho jediného, co v životě nemůžeme změnit. Upřímnou soustrast.

Andrea Vytlačilová

Andrea Vytlačilová

Studentka a snad i trochu umělkyně píšící o módě a stylu. Často a velmi ráda na cestách s blokem a pastelkami v ruce.

Zanechte komentář



Vaše názory

  • Denisa

    Přeji hodně dalších sil do boje s touhle zákeřnou nemocí, bojuj Diano, jsi statečná, držím palce a modlím se za Tebe! 🙂

  • Sue

    Přeji hodně síly! A smekám.

  • Tess

    Jsi nadherna bytost s krasnou tvari a jeste krasnejsim usmevem.. drz se holka, to zmaknes 🙂

  • Aisha

    Dianko, zasloužíš si velký obdiv – máš tolik síly, kolik nemá ani většina dospělých! Držím pěsti a přeju spoustu krásných zážitků a splněných snů, které si zasloužíš. Když budeš chtít, napiš jak ti je, procházím si tím samým :/ papa A.

  • pettul

    r.i.p dianko..byla si silná

  • Jarmila

    dobrej podvečer mohla by jsem jse zeptat ci nemate na nej kontakt? potrebovala by jsem jse s ni popovidat…. dakuji

  • Jarmila

    prominte teraz jsem to doctela. 🙁 je mi to lito