Zamilovávají se bezdomovci?

Vztahy / 21.6.2013

Existuje mezi bezdomovci láska? Vznikají na ulici partnerské a přátelské vztahy? Nahlédněme do světa, který zůstává našim očím často skryt…

Známe je všichni. Vídáme je vždy na stejných místech či v jejich blízkém okolí. Možná se o ně zase tolik nezajímáte, možná jsou to „ti protivní“ a nebo máte „toho svého“, kterému čas od času nějak pomůžete. Do našeho života více či méně prostě patří. O kom je řeč? O našich spoluobčanech, kteří z různých důvodů žijí na ulici, bez domova.

Na jednom malém letním festivalu,  kterým jsem otevřela svou prázdninovou sezónu, jsem se letos setkala se zajímavým člověkem. Jmenuje se Tonda, je mu 50 let a má čtyř a půl letou zkušenost s bezdomovectvím v Praze. Velmi inspirativní na jeho životě je to, že se navzdory nepřízni osudu dokázal z ulice navrátit do většinové společnosti a dnes pracuje a o své zkušenosti života bezdomovce se při různých příležitostech dělí s širokou veřejností. Tonda je zapojen do divadelního projektu DivaDno a byl také hostem Jana Krause v jeho talkshow.

Zajímá vás, jak žijí své partnerské vztahy lidé bez domova? Co se děje když se bezdomovcům narodí dítě? Či jestli může na ulici vzniknout opravdové přátelství? Na tyto a jiné otázky mi velmi otevřeně a srdečně Tonda odpovídal. Tady je nevšední výpověď ze světa, do kterého většina z nás nikdy nepronikne.

Lidé bez domova to nemají jednoduché. Zdroj: foter.com

Lidé bez domova to nemají jednoduché. Zdroj: foter.com

Milý Tondo, chtěla jsem se tě zeptat, existují v bezdomovecké společnosti nějaké vztahy, nebo si lidé jedou spíš sami na sebe?

No, záleží hodně na tom, jak to je, protože tam vznikají jakoby dost uzavřený komunity, třeba mám zkušenost, kdy jsme bydleli s kamarádem na vršovickým nádraží a tam byla opravdu komunita snad 250 lidí, která byla jakoby uzavřená, ale ti lidi byli schopní si mezi sebou pomáhat, takže ty vztahy jsou jako ve většinové společnosti. Záleží to člověk od člověka a od jeho mentality, takže se to nedá jednoznačně škatulkovat,  že vztahy jsou dobrý a nebo špatný, že jsou tam jen zloději a nebo rváči. Je to jako všude jinde.

Navázal jsi ty sám na ulici nějaké opravdu trvalé přátelství?

Samozřejmě, jsou to především lidi, co se mnou hrajou v divadle (projekt DivaDno – pozn. redaktorky), znám je už opravdu dlouhá léta a jsou to lidi, na které se můžu opravdu spolehnout, což je ve většinový společnosti někdy docela těžký. Tihle lidi jsou někdy daleko ochotnější pomoct než lidi z jiný části společnosti.

[one_fourth]

Tonda je součástí uměleckého projektu DivaDno, který sdružuje především lidi bez přístřeší, kteří společně nacvičují vystoupení a poté je prezentují při nejrůznějších příležitostech. Více informací najdete na webu www.divadno.cz.

[/one_fourth]

Když jsi se dostal nazpět do běžného života, neznepřátelil sis nějaké lidi z ulice? Nezáviděli ti?

Myslím, že ne, z toho bahna se snažej dostat všichni a když se někomu podaří dostat vejš, tak mu to lidi přejou, aby mu to už tak zůstalo, aby se tam už znovu nevrátil zpátky. Protože když už se člověk vrátí zpátky, tak už se na tu druhou stranu nedostane, to už je vyzkoušený.

A co partnerské vztahy na ulici, vznikají nějaké trvalejší mezi muži a ženami?

No, vznikaj i trvalejší, ale jsou to vztahy, do kterých jsem já nikdy nešel, protože málokterý vztahy na ulici jsou založený opravdu na bázi partnerství, tam je to spíš tím, že člověk nechce bejt sám a chce vedle sebe někoho mít. Ale je to těžký, protože ti lidé si uvědomujou, kde jsou a ty partnerské vztahy se vyvíjejí k tomu, že kdyby to bylo za normální situace, tak ti lidi se musejí rozejít nebo se mezi sebou zabijou. Ženský prostě hledají intuitivně ochranu a nepřemýšlej o tom, jestli ji ten chlap bude mlátit nebo je alkoholik, ale je menší riziko, že ji někdo napadne a nebo s ní bude zacházet blbě, když někoho má. Na tý ulici to funguje, ale nikdy to není o nějaký velký upřímnosti, ale spíše o vypočítavosti, i když taky samozřejmě znám vztahy, který jsou upřímný, ale těch je opravdu málo.

Jak to mezi bezdomovci funguje v oblasti sexuálního života? Asi nikdy jsem neviděla těhotnou bezdomovkyni. Mají páry na ulici děti?

Todleto je docela složitý a na docela dlouhý vyprávění, protože když člověk žije tímhletím životem, tak se organizmus úplně jinak přizpůsobuje a u těch ženskejch, i když je jí 25 nebo 35, tak vypadaj jako by byly po přechodu a pak je to samozřejmě jedno. A u chlapů nedostatek stravy a alkohol způsobují to, že se z nich stávají neplodný chlapy, což je možná jedno z nejlepších antikoncepčních řešení. Je ale i docela dost párů, který mají děti, ale pak ty děti končej buďto v kojeňáku nebo v dětských domovech, protože se o ně nemají možnost plnohodnotně  postarat.

Neznáte jejich příběh! Zdroj: foter.com

Neznáte jejich příběh! Zdroj: foter.com

Když jsi se z ulice dostal, navázal jsi nějaký partnerský vztah?

S jednou ženskou jsem se docela významně přátelil nějakou dobu, ale nějak to nevyšlo. Rozešli jsme se opravdu v dobrým a jsme přátelé. Když se na mě podíváš, tak jak já chodím oblíkanej a jak vypadám, tak mě asi žádná nechce.

[one_fourth align=“right“]

Tonda i přes svou nelehkou životní zkušenost stále věří, že v lidech je dobro. Pozitivní energie, povzbuzení a naděje jsou věci, které Tondu i jeho přátele z Divadna obklopují a přeskakují i na lidi kolem.

[/one_fourth]

Jak tě ve vztahu důvěry k lidem poznamenala zkušenost bezdomovectví?

Kdyby mě tahle zkušenost zklamala, nedělal bych nikdy divadlo s lidma, co maj stejnou zkušenost jako já. Byl bych asi dost uzavřenej a nedával bych vůbec najevo, co cítím. Abych pravdu řekl, asi je někde ve mně ještě to malý dítě co věří, že lidi v sobě mají dobro.

Tondův životní příběh je velmi inspirativní a myslím, že může dodat zcela jinou perspektivu našim všedním starostem. Tondovi ještě jednou děkuji a přeji mnoho osobních i profesních úspěchů!

Zdroj perexové fotografie: www.foter.com

 

Alžběta Kalábová

Alžběta Kalábová

"Tajemství radosti je věřit, že je nám vždy dáno to nezbytné k tomu, abychom byli šťastní." (M.Delbrel)

Zanechte komentář