Gottland: Podívejte se na „božskou zemi“ polskýma očima

Literatura / 13.7.2013

Mariusz Szczygieł dnes patří k nejznámějším polským novinářům, avšak netají se svým bytostným zájmem o Čechy a jejich zemi – o Gottland.

Osudy známé i utajované…

Szczygieł své pátrání v české minulosti začíná rokem 1882. V početné ševcovské rodině figuruje jméno tehdy šestiletého Tomáše Bati, později muže, jehož celý život řídila snaha vtisknout skutečnosti pevný řád. Ohromen americkým životním stylem, v němž se čas počítá na minuty pomocí náramkových hodinek, se třiadvacetiletý Tomáš vrací zpět do Zlína – do českého zapadákova, kde se naopak čas podle něj zastavil. Baťa si naléhavě uvědomuje otázky ceny a stupně civilizace a tvrdě si jde za svým cílem. Zanedlouho zná jeho firmu a „baťovky“ celý svět a ze Zlína se stává mocné obchodní impérium.

Pohled na Baťovy závody

Pohled na Baťovy závody. Zdroj: fotohistorie.cz

Kým vlastně Tomáš Baťa ve skutečnosti byl? Symbolem lidské píle, která dokáže ekonomicky pozvednout chudý kraj a životní úroveň tisíců občanů, nebo spíše vykořisťovatelem a tyranem, jehož mnohdy nesmyslné praktiky dělaly z lidí více zautomatizované stroje než zdravě myslící bytosti? Na to ať si každý čtenář odpoví sám…

Přes portrét okouzlující herečky Lídy Baarové, jejíž lásky jí vysloužily nelichotivý titul kolaborantky, se autor dostává k tragickému příběhu zbytečně zmařených lidských životů.

Průměrný sochař Otakar Švec je proti své vůli vybrán, aby zhotovil kolosální žulový pomník k příležitosti oslav Stalinových 70. narozenin. Nikdo nemá právo odmítnout, a tak se monstrózní sousoší zanedlouho rodí pod Švecovýma rukama, stejně jako nejrůznější námitky z úst představitelů stran. Sochař nenadálý psychický nátlak na svou osobu snáší čím dál hůř, neboť si je sám velmi dobře vědom, že pomník je esteticky nehezký a přehnaný. V předvečer jeho odhalení veřejnosti se jede tajně podívat na Letnou, kde pompézní výtvor stojí. Taxikář, prostý muž z lidu, ho upozorňuje na sovětskou stranu pomníku, na níž stojící partyzánka drží vojáka za poklopec. Sochař, vyděšen možnými následky, doma spáchá sebevraždu, která však musí zůstat přísně utajena. Autorem pomníku se tak stává československý lid a Švecovo jméno je zapomenuto.

Stalinův pomník na Letné. Zdroj: cs.wikipedia.org

Stalinův pomník na Letné. Zdroj: cs.wikipedia.org

Když za pár let sílí kritika Stalina a jeho mumie je odstraněna z mauzolea na Rudém náměstí, musí na tuto skutečnost reagovat také v Československu. To, že pomník byl pouhý omyl, ví už v té době každý. Jeho zneškodněním je pověřen Jiří Příhoda, další bezbranná oběť neuvážených stranických výmyslů…

Další oběti režimu aneb Modlitba pro Martu

U obětí režimu autor zůstává v knize nadále i v dalších reportážích, v nichž nastiňuje například osudy Marty Kubišové či spisovatele Jana Procházky. Zákaz umělecké činnosti dostala talentovaná zpěvačka tria Golden Kids pro údajnou pornografii. Režim jí ztěžoval možnost nalezení povolání neuměleckého zaměření a stíhání StB se stalo téměř denní rutinou. Až v době Sametové revoluce nastal zlom a Kubišová mohla znovu veřejně zazpívat svou slavnou Modlitbu pro Martu.

Osud Jana Procházky pak jako by byl tragickou ukázkou nepříliš povedeného typu televizní zábavy, která se v současnosti rozmáhá po celém světě – reality show. Když Procházka zjistil, že StB pořídila nahrávky jeho soukromých rozhovorů a velice šikovně je sestříhala tak, aby z nich vyšel jako zrádce národa, prožil neuvěřitelný psychický a fyzický šok, který posléze s mnoha dalšími okolnostmi dopomohl k tomu, že spisovatel podlehl zhoubnému nádoru…

Gottland. Zdroj: kosmas.cz

Gottland. Zdroj: kosmas.cz

Mozaiku portrétů více či méně známých osobností, jejichž osudy různou měrou otřásly proměny 20. století, tvoří dále třeba zmínka o mnohonásobném českém zlatém slavíkovi Karlu Gottovi, o lékařce a političce Jaroslavě Moserové či o novodobém následníkovi Jana Palacha Zdeňku Adamcovi, který nenašel v současném chaotickém světě pravý smysl života. Szczygieł nezapomíná ani na fenomén v podobě Franze Kafky, kterého si Češi nejen přivlastňují za svého národního umělce, ale činí z jeho kultu také výnosný nástroj reklamy pro davy zahraničních turistů.

Česko bez příkras, ale s citem

Ačkoli je na všechny tyto skutečnosti z někdy až příliš tíživé minulosti českého národa pohlíženo očima polského autora, rozhodně v knize nenajdeme stopy výsměchu či pohrdání. Szczygieł se zcela oprošťuje od poměrně častého a značně zjednodušeného polského nazírání na Čechy. Nevidí v nich zbabělce a směšné postavičky švejkovského nebo hrabalovského typu, jež dokáží rozumovat jedině v hospodě u piva, ale obyčejné lidi, kteří se prostě jen snažili přežít zlou dobu.

Nepříjemné momenty a temnější stránky českých dějin jsou prezentovány citlivě, přestože si autor zachovává jako profesionální reportér také určitý odstup. Nehodnotí, nevynáší soudy, nevyslovuje své osobní pocity, nýbrž poctivě popisuje. Má neustále na paměti, že každá literatura faktu, čímž Gottland primárně je, musí být především objektivní. Aby jí přidal na čtenářské atraktivitě, řadí do svého výkladu množství svědeckých výpovědí či podstatných informací z archivních dokumentů, a to vše v kombinaci s dynamickými dialogy a retrospektivami.

SZCZYGIEŁ, M. Gottland. Praha: Dokořán, 2007.

Zdroj perexové fotografie: foter.com

Andrea Kopečková

Andrea Kopečková

Zanechte komentář