Na nic už nečekejte!

Osobní rozvoj Vztahy / 6.6.2013

Proč stále na něco čekáme? Celý týden na pátek, celý rok na léto, na vhodnější příležitost, na štěstí, na lásku….

Již od pondělního rána se nemůžete dočkat víkendu? S prvním sněhem vzpomínáte na horké letní paprsky? Koupíte si ty boty, až si polepšíte s platem? Jednoduše se vším čekáte na tu správnou příležitost? A co když je ta správná příležitost právě teď?!

Na nic nečekejte. Zdroj: SXC.hu

Na nic nečekejte. Zdroj: SXC.hu

Nestane se, že bych zameškala příležitost vynadat oněm nezodpovědným a lehkomyslným jedincům v mém okolí, co si bez okolků „prolajdají“ den, promrhají celé hodiny nicneděláním, navštíví zajímavá místa a místo výčitek svědomí to vše završí úsměvnou historkou. Málokdy se ale stane, že bych si do očí přiznala tu krutou pravdu – já je kritizuji, protože jim vlastně závidím. Závidím jim, že já tohle nedokážu. Ano, je to přesně naopak, to právě já jsem ta, kdo svůj den promrhá činnostmi, které ne vždy jsou nutné a rozhodně ne vždy dávají smysl. Místo toho, abych využila den, čekám na tu správnou příležitost – až nebudu mít tolik práce, až nebudu tak unavená, až bude lepší počasí, až zhubnu (ano, i na tuhle výmluvu přichází pravidelně řada)… A nakonec opravdu promrhám nejenom ten jeden den, ale celý svůj život.

A protože tahle myšlenka je skrz naskrz depresivní a závidět se nemá, rozhodla jsem se pro zásadní změnu. Pokud trpíte stejným „čekacím syndromem“ a máte chuť to změnit, zde je pár tipů uvedených krok za krokem, kde a jak začít!

První krok: Každý den pro sebe udělám něco milého

Něco, co mi udělá radost, vykouzlí úsměv na tváři a pohladí na duši. Stačí něco malého, maličkého, vlastně docela titěrného – po obědě si dám „šlofíčka“, poslechnu si moji oblíbenou písničku, hezky si nalakuji nehty nebo si zajdu na krátkou vycházku do přírody. Člověk nemusí pročekat celý život, aby si užil jeho drobné radosti.

Druhý krok: Určím si jeden „bezvýčitkový“ den

To bude den, kdy si nebudu vyčítat špatnou péči o pleť, kouření, kila navíc, kopu prádla v koupelně nebo další uschlou kytku. V tento den se budu mít ráda taková, jaká jsem. Každý dělá chyby a neustálými výčitkami nezmizí a ani se nesmažou jejich důsledky. Heslo tohoto dne: “Žij a nech žít (hlavně sebe!).“

Napište si seznam přání i vy. Zdroj: photl.com

Napište si seznam přání i vy. Zdroj: photl.com

Třetí krok: Sepíšu si seznam radostí a určím termín, do kdy jej chci splnit

Nejedná se o nějakou závaznou smlouvu, kterou podepíšete krví. Prostě si jenom napíšete na papír seznam všech REÁLNÝCH věcí, činností a akcí, které byste rádi zkusili a odkládáte je, protože neustále čekáte na tu správnou chvíli. V tomto bodě je důležité držet se dvou základních pravidel – všechny tyto sny musí být reálné a musí být uveden i reálný čas provedení! V tomto seznamu není místo pro plané a nesmyslné žvásty typu „najdu si přítele, vydělám majlant a za měsíc zhubnu patnáct kilo“. Pro inspiraci může seznam vypadat třeba následovně: „Do konce měsíce ochutnám kafe s příchutí kokosu, do dvou měsíců si zkusím zahrát na klavír a do čtvrt roku se naučím při vaření používat bylinky.“ A jenom pro ucelení – tyto sny si samozřejmě splníte.

Čtvrtý krok: Co můžeš udělat dnes, NEODKLÁDEJ NA ZÍTRA!

A teď ten nejradikálnější! Mým životním snem je procestovat Skotsko? A opravdu nemám peníze na to, abych si koupila letenku a zajistila levné ubytování? Vážně mi v práci nedají pár dní volna? Nelžu si akorát do kapsy, když neustále opakuji, že to nejde? Jak praví staré (a stále platné) moudro – kdo chce, hledá cesty, kdo nechce, hledá překážky.

A na závěr asi ta nejdůležitější poznámka: Všechny tyto kroky jsou k ničemu, pokud nemáte chuť se svého „čekacího syndromu“ doopravdy zbavit.

 

Zdroj perexové fotografie: sxc.hu

Martina Najbrtová

Martina Najbrtová

Pár slov o mně - jsem zásadně nepoučitelná, miluji přátelskou atmosféru a Prahu (i když se to občas vylučuje), umím se zasmát (nejen) sama sobě a nesnáším pokrytce a mrkev (jen abyste věděli, že mrkvovým koláčem mě neuctíte).

Zanechte komentář