Taebo

Jak jsem propadla taebu

Sport / 15.6.2013

Chcete zformovat postavu, ale bojíte se, že cvičení bude příliš náročné? Zkuste taebo jako já a řiďte se jen sami sebou!

Nedávno jsme vás informovali o tom, co taebo vlastně je. Pokud stále váháte, zda je to pro vás to pravé, možná vám v rozhodování pomůže, když budete vědět, jak hodina přesně vypadá. Proto jsme se rozhodli vyzkoušet taebo na vlastní kůži.

Moje první lekce

Po odhodlání vyrazit na nový druh cvičení se člověk musí rozhodnout, kde to vlastně provede. Co si budeme povídat, velký podíl na vašem pocitu z hodiny bude mít zajisté lektor. Moje volba byla jasná. Akademik sport centrum Univerzity Palackého nabízí skvělý program, a protože mám tělocvičnu minutu chůze od svého pokoje, neváhala jsem.

Nadšeně jsem se tedy převlékla a vyrazila vstříc novým zážitkům. Jak jsem ale zjistila, taebo je mezi místními studentkami více než oblíbené, a tak jsem se bohužel z kapacitních důvodů k cvičení nedostala.

Rada první: Choďte včas, zjistěte si, zda se lekce nemusí rezervovat předem či jak to obvykle vypadá s volnými místy. 

Pokus druhý

Naštěstí pro mě se další hodina konala hned následující den, takže jsem na svou první zkušenost s taebem nemusela dlouho čekat. Tentokrát jsem se vypravila s čtvrthodinovým předstihem a vše šlo podle plánu. Jak jsem zjistila, ke cvičení je potřeba podložka, kterou si na mnoha místech můžete zdarma vypůjčit.

Poté se konečně vpředu vynořila z davu sympatická slečna a mně bylo jasné, kdo hodinu povede. „To zvládneš,“ ujišťuji sama sebe, když vidím její energii a nadšení. Chvíli na to se slečna zeptá, zda je tu někdo poprvé, zvedám ruku a rozhlížím se kolem, protože to vypadá, že jsem sama. Nakonec ale zahlédnu vzadu také jednu ruku nahoře, oddechnu si. Následovně je mi ale připomenuto, že motto taeba zní: Get the first place by your own. Z čehož plyne, že má člověk zvítězit jen sám nad sebou, rozhodnu se tedy moje „nováčkovství“ nebrat v potaz.

Rada druhá: Soustřeďte se jen na sebe, ne na ostatní. 

1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8!

Ještě před cvičením jsme vybízeni, ať u cvičení počítáme nahlas, protože to zvyšuje kapacitu plic. Očekávám, že se nikdo nechytne, ale jen byla hodina zahájena, slyším hlasité 1, 2, 3, 4, 5… Přidávám se tedy také. Počítám až do konce hodiny jako o život a musím říct, že je to skvělé. Nejen že mě to nutí k většímu výkonu, ale také cvičení utíká rychlostí blesku. Opravdu se bavím!

Hodina pokračuje. U složitějších cviků mám trochu problémy, mumlám a nejsem schopná se zkoordinovat, ale jakmile se zase dostanu do tempa, vzorně křičím (možná až moc, protože mě druhý den pěkně škrábalo v krku).

Rada třetí: Poslouchejte lektora, ví, co dělá. 

Cvičíme v tempu

Teď k samotnému cvičení. Nejprve je spuštěna hudba, která už sama o sobě člověka vybízí k pohybu. Potom lektorka začíná odpočítávat a ozývá se: „Ramena!“ Přidala jsem se sice o něco později než ostatní, ale přece jen jsem dala ramena do pohybu. Během krátkého okamžiku nabíráme opravdu vysoké tempo.

Každý se ale řídí sám sebou, takže pokud nemůže, jde se občerstvit a zase se vrátí zpátky a připojí se k ostatním. Výborný nápad! Často se mi nelíbí, jak jsou různá cvičení organizována. Buď se totiž chodí pít moc často a člověku o přestávkách akorát ztuhnou nohy, nebo se dře do úmoru, až se bojím, že to můj nízký tlak neustojí. Takhle je to naprosto ideální. Tedy bylo by, pokud bych si nezapomněla ručník a nevzala si k pití jen 0,3 l. Ach, ta podceněná příprava!

Rada čtvrtá: Vždy zkontrolujte, zda máte dostatek tekutin, a pokud si nechcete celou hodinu připadat, jako byste vylezli z bazénu, podívejte se také, jestli jste nezapomněli i na ručník! 

Zdokonalujeme těla i vleže

V poslední třetině hodiny si jdeme pro podložky, které doteď ležely stranou. Kdo by si ale pomyslel, že teď bude na řadě relax, spletl by se… jako já. Pro někoho by právě posilování převážně hýžďových a břišních svalů mohlo být nejnáročnější, nemluvě o tom, pokud vám dělají problém kliky.

Neměla jsem ani tušení, kolikrát je člověk schopný zvednout nohu bez položení na zem. Ovšem díky počítání, skvělé atmosféře a stále povzbuzující lektorce mi to krásně utíká. Nikdy by mě nenapadlo, že se u takového cvičení budu bavit, a dokonce i kliky budu dělat s radostí a dobrým pocitem, že pro sebe dělám něco užitečného. Po skončení jsem nadšená, protože jsem v sobě objevila sílu, o které jsem neměla ponětí.

Rada pátá: Nepodceňujte své schopnosti! 

Odpočinek na závěr

Na konci hodiny zůstáváme ležet na zemi. Lektorka zhasíná světla, zapaluje svíčky a pouští relaxační hudbu. Uvolňujeme a protahujeme si svaly. Když je po všem, poděkuje lektorka za krásnou hodinu a my všichni jí bouřlivě tleskáme. Už dlouho jsem se necítila tak dobře!

Taebo jsem si zamilovala!

I když mi občas trvalo pochopit, jak se co dělá, nakonec jsem to zvládla. Můžu potvrdit, že si skutečně protáhnete svaly celého těla. Poznáte to tak, že druhý den ucítíte místa, o kterých jste dříve ani nevěděli. Avšak díky skvěle koncipované hodině a protažení byla bolest jen únavová. Hned další den jsem totiž vyrazila na hodinu znovu. S lekcí jsem byla více než spokojená a odcházela jsem s báječným pocitem ze sebe sama. Přesně takové cvičení jsem totiž hledala.

A co vy? Dáte mu také šanci, nebo už jste ho dokonce vyzkoušeli? Napište své zkušenosti!

Zdroj perexové fotografie: Wikipedia Commons

Monika Hrušková

Monika Hrušková

Studentka žurnalistiky, fotbalový maniak, seriálový závislák, hudební fanda a především velký jedlík. Miluje pohlednice, gramofonové desky a ráda si čte klasické knížky, protože ji baví obracet stránky. Životní motto: Den se střídá s nocí, úspěch s neúspěchem, radost se smutkem a láska s nenávistí, ale nejde-li o život, jde o ho*no.

Zanechte komentář