Letos máme všechny trumfy, zve do Plzně režisér Vilém Dubnička

Divadlo Kultura / 31.5.2013

Divadelní léto pod plzeňským nebem letos vstoupí do šestého ročníku. O festivalu jsme si popovídali s autorem projektu Vilémem Dubničkou.

Plzeňské divadelní léto těší své diváky již několik let a červenec tak v Plzni neodmyslitelně patří tomuto jedinečnému festivalu. Základní podstatou je každoroční vznik nové inscenace, která se uvádí na některém z historických míst Plzně, novinku pak doplní reprízy premiérové inscenace z loňského ročníku. Pod otevřeným nebem se navíc potkávají herci z plzeňského Divadla Josefa Kajetána Tyla a Divadla Alfa s pražskými i mimopražskými. Na jevišti se tak sejdou umělci, kteří by jinak neměli šanci se potkat.

Večerní program ale není to jediné, co Divadelní léto nabízí. Hrací dny jsou totiž oživeny odpoledním programem, který je zaměřen především na rodiny s dětmi, mladé lidi či diváky, kteří si chtějí vyzkoušet některé druhy umění na vlastní kůži. To vše slibuje plzeňským divákům nezapomenutelný zážitek.

Letošní ročník se opět vrací na náměstí, protože právě plzeňská katedrála má být ideálním pozadím pro novinku Tři mušketýři, kterou nastuduje Vilém Dubnička. Herecké obsazení je taktéž lákavé, těšit se můžete na patrona projektu Jana Přeučila, který se na jeviště vrací po pěti letech a ztvární postavu kardinála. V rolích mušketýrů se objeví nové posily Petr KonášJan Teplý, ale i stálice Viktor LimrRadek Valenta. Postavu Mylady ztvární původem plzeňská herečka Kristýna Leichtová. Je opravdu na co se těšit, nezapomeňte si včas zajistit svou vstupenku.

Přinášíme vám exkluzivní rozhovor s autorem projektu, režisérem a hercem Vilémem Dubničkou, který nám povyprávěl nejen o letošním ročníku, ale i o samotném nápadu. Nahlédněte do zákulisí Divadelního léta pod plzeňským nebem s jeho autorem.

S Divadelním létem pod plzeňským nebem se diváci mohou letos setkat již pošesté, kde se vzala myšlenka uskutečnit takovýto venkovní festival v Plzni?

Úplně přesně to bylo v Széchenyiho lázních v Budapešti. Vážně. Byli jsme tam s mojí ženou na dovolené a já jsem se tak válel v termálním bazénu a najednou se mi spojily tři věci – Don Juan, Viktor Limr a Proluka v Plzni, vybízející k letní divadelní scéně, která tenkrát v Plzni chyběla. Hrál jsem před lety na Letních shakespearovských slavnostech na Hradě, a tak jsem tenhle druh produkce znal a přišlo mi, že by si ho zasloužila i Plzeň. Z Hradu jsem znal také pana Přeučila, bez nějž by Divadelní léto nebylo.

Inscenace Marná lásky snaha, která měla loni svou derniéru. Zdroj: facebookové stránky festivalu

Inscenace Marná lásky snaha, která měla loni svou derniéru. Zdroj: facebookové stránky festivalu

Byly úplné začátky těžké?

Pochopitelně. Ale to nadšení celého týmu nadnášelo všechny problémy jako polštářek páry kapku vody nad plotnou a nedalo jim dopadnout na nás ve své plné tíze. V tomhle jsou vlastně všechny ostatní ročníky mnohem těžší. Už máme nějakou laťku a musíme ji překonávat nebo minimálně vyrovnávat, což samozřejmě nejde vždycky.

Představení se konají na různých místech po městě. Jak místo pro konkrétní inscenaci vybíráte?

Po zmíněné Proluce jsme nejdřív vybrali titul – Revizor. Přišlo mi super, kdyby se mohl hrát přímo před radnicí, když vlastně o nepleše v městské správě je. Ten prostor inscenaci hrozně prospěl a nás začalo bavit objevovat pro diváky nová místa v Plzni, kolem nichž běžně lidé jen prochází, která budou vždycky nějak konvenovat konkrétní inscenaci.

Nemělo město problém s tím, že se Revizor ve druhém ročníku konal přímo před radnicí, proti které byla hra namířena? Revizor se ale setkal s opravdovým úspěchem.

Nemělo. Naopak. Přišli jsme s tím za tehdejší náměstkyní pro kulturu Marcelou Krejsovou, která nám pomáhala od začátku, a ona řekla: „Super, já se budu dívat z okna!“ Revizor není proti radnici, ale proti potrefeným husám na radnici, které kdyby se ozvaly, tak by bylo jasné, odkud vítr fouká. Opravdu ale ne – radnice, a nejen ta politická, ale celá její správa, je přece jen strategická budova, která má nějaká pravidla, se zachovala velmi vstřícně, až statečně.

Loňská novinka V nouzi poznáš přítele. Zdroj: facebookové stránky festivalu

Loňská novinka V nouzi poznáš přítele. Zdroj: facebookové stránky festivalu

Letošní novinkou bude hra Tři mušketýři, která se vrací opět na náměstí. Byl výběr místa složitý?

Vzhledem k tomu, že jsme vloni volili komornější místo v zahradě Měšťanské besedy a naši „historickou satiru na současnou frašku“ V nouzi poznáš přítele, která se snažila reflektovat stav dnešní společnosti, chtěli jsme letos zase nějakou velkoplošnou inscenaci na viditelném místě. Tři mušketýři je asi jeden z nejznámějších titulů a náměstí Republiky se svým Bartolomějem jako jeho kulisou se nabízelo úplně samo.

Snažíte se hrát za všech povětrnostních podmínek?

Snažíme se hrát za všech povětrnostních podmínek, které by nebyly nepříjemné nebo nebezpečné. S lehkým deštěm se během letních večerů musí zkrátka počítat. To ale k tomu zážitku patří. Od prvního ročníku máme zkušenosti, že představení, kde musí herci spolu s diváky překonávat nějakou nepřízeň počasí, je ještě více spojí a zážitek je ještě intenzivnější. Ale samozřejmě zdraví máme jenom jedno a uši jenom dvě, takže když prší tak, že není slyšet (představte si ty pláštěnky šustící ve větru pod palbou kapek), tak představení přerušíme nebo holt někdy bohužel nedohrajeme.

Na představení pod širým nebem nejspíš není vyžadovaný přísný dress code, doporučil byste ale přesto divákům, co je dobré si vzít na sebe?

Dress code na Divadelní léto zní – vezměte si to, co je vám příjemné, a počítejte, že se počasí může změnit. Pláštěnky a deky vám v případě deště a zimy půjčíme, ale vlastní teplou vrstvu navíc vždycky unesete a můžete se už pak jen soustředit na představení a neřešit, jestli vám je zima nebo ne.

Jan Přeučil jako kardinál Richelieu v připravované inscenaci Tři mušketýři. Zdroj: facebookové stránky festivalu

Jan Přeučil jako kardinál Richelieu v připravované inscenaci Tři mušketýři. Zdroj: facebookové stránky festivalu

Ve vašem repertoáru jsou opravdové skvosty světové dramatiky. Podle čeho hry vybíráte?

To jsem rád, že to tak vyznívá. Lehké to vlastně není a každoročně se tím dlouho trápíme. Snažíme se co nejvíc střídat témata a styly, přitom ale myslíme na to, že hrajeme v létě, venku, pro tři až čtyři sta diváků, kteří přijdou strávit příjemný večer. Neříkám, že se nikdy nepustíme do závažnějších kusů nebo tragédií, ale zatím volíme komické nebo tragikomické kusy, které jsou spíš, jak já říkám, „popové“ a svá sdělení nebo filosofii přiváží na vozítku humoru.

Většina herců je z plzeňského divadla, jaké od nich máte ohlasy, líbí se jim hraní pod otevřeným nebem?

Plzeňští herci byli jedním z důvodů, proč jsme ten festival zakládali. Zároveň jsou jeho největším pilířem. Bez nich by tu nebyl a oni vědí, že je – tedy vedle plzeňských diváků – vlastně hodně pro ně. Jsem jedním z nich, chybělo nám to. Plzeňská divadelní scéna tady nebyla schopná podobný letní program vytvořit, a tak jsme to udělali v takové rodinné produkci pár kamarádů, kteří jsou základem toho festivalu od samého začátku.

A jaké jsou ohlasy diváků? Navštěvují divadelní léto v hojném počtu?

Diváci nám v prvním ročníku dali takovou odezvu, že se to snad už nikdy nebude opakovat. Byl to Woodstock. Proluka byla obsypaná lidmi i mimo elevaci na zemi, na dekách nebo na vlastních židličkách. I druhý rok na Revizorovi jsme v půli hracího běhu přidávali další plát elevace, abychom uspokojili zájem diváků. Od té doby se ale v Plzni pár věcí změnilo. Teda některé i mimo Plzeň – zakládali jsme Divadelní léto v roce 2008, kdy začínala první krize! Ta, která trvá více méně do dnes, přišla vzápětí a nejen diváci, ale i naši partneři jsou trochu opatrnější. Vstupenka stojí sice asi osm piv, ale spousta lidí bohužel kulturu považuje za něco navíc, bez čeho se dá žít, co si koupím, až když mi zbydou peníze. Já si myslím, že kultura je něco, v čem žijeme, takže se bez toho žít nedá, ale to už je trochu jiná otázka. Zkrátka těch lidí v posledních letech ubylo, ale ono taky v Plzni přibylo akcí, které se o prázdninách dějí, což je pochopitelně dobře. My taky s Divadelním létem zkoušíme, co diváci chtějí, kolik jich může přijít a tak dále. Stále se vyvíjíme, reagujeme na to, co se okolo děje. Letos máme asi všechny trumfy – místo, titul, herce – věřím, že bude plno a prozatímní prodej to potvrzuje.

Vilém Dubnička při práci. Zdroj: facebookové stránky festivalu

Vilém Dubnička při práci. Zdroj: facebookové stránky festivalu

Na co se nejvíce můžeme těšit v letošním ročníku?

Už jsem to tady vychválil až běda. Nerad bych, aby letošní ročník upozadil ty předchozí, i když v divadle to tak chodí. Všechna sláva končí poslední oponou. My ale letos vedle Mušketýrů hrajeme i loňskou inscenaci V nouzi poznáš přítele. Snažíme se, aby to bylo co nejlepší každý rok. Pořád mám pocit, že Nouze měla trochu smůlu na počasí, na uzavřený prostor, na to, že diváci nechtěli sledovat, jak jim předvádíme naše vlastní chyby. Nejvíc se můžete těšit na ten kontrast těch dvou inscenací. Přijďte na obě!

Tři mušketýři
Předpremiéra: 29. 6. 2013
Premiéra: 30. 6. 2013
Reprízy: 1.-3. 7., 9.-11. 7., 15.-17. 7. 2013

V nouzi poznáš přítele
Reprízy Košice: 5.–6. 7. 2013
Reprízy Plzeň: 22.-25. 7. 2013

Vstupenky zarezervujete zde.

Zdroj perexové fotografie: vilemdubnicka.cz

Petra Boltíková

Petra Boltíková

Mým královstvím je divadlo! Děkuji za Vaši přízeň!

Zanechte komentář