Višňový sad jde do dražby! Nabízí ho tentokrát Divadlo Na zábradlí

Divadlo Kultura / 19.5.2013

Poslední Čechovův comeback na scénu Divadla Na zábradlí se povedl.

Hořkosladké drama A. P. Čechova odráží dobu, kdy je venkovská šlechta ulpívající na vzpomínkách drcena podnikatelskou třídou, která myslí mnohem více pokrokověji. Zkáza čeká i Višňový sad, sídlo Raněvských, kteří se po životu v Paříži topí v dluzích. Vrací se na do Ruska, kde nachází svůj sad nijak nepoznamenán časem, nuceni uspořádat dražbu a předat ho novému majiteli.

Sbohem, starý živote!

Novou inscenaci uvedlo pražské divadlo poprvé začátkem května. Prozatím odehrané dvě reprízy hlediště divadla příliš neplní. Není nutné se však bát dlouhých monologů, hra v překladu Leoše Suchařípy a Jaroslava Achab Haidlera nenudí. Jan Frič celou hru pojal s vtipem a nadsázkou. Sentimentalita nad ztrátou panství je často odsouvána do pozadí, a proto se večírek, který rodina uspořádala v den dražby, proměňuje v diskotéku s legendární písničkou Money Money Money od skupiny Abba, guvernantka Charlotta v podání Kristiny Beranové, která je mimo jiné největším tahounem představení ve vedlejší roli, nás baví lacinými kouzelnickými triky a zoufale zamilovaná Duňaša číhá na svou platonickou lásku, kde se jen dá.

Každá z postav vyniká svým charakterem a osobitostí, některé herecké výkony pobaví, některé spíše drží představení při zemi. To drží v představení jakousi rovnováhu, která nezakrývá pravou podstatu Čechovova dramatu, ale zároveň ho zpestřuje. Na své si tak přijde i divák, kterému není autorova tvorba příliš známá. Jediným úskalím může snad být pouze krkolomný úvod, kdy se musí seznámit s mnoha postavami, které se v jednu chvíli objeví na jevišti.

This is the end…

 

Hru dokreslují kostýmy laděné do pastelových barev a přeplněná scéna připomínající obrovské množství vzpomínek, které rodina k sídlu chová. Ta se postupem času vyprazdňuje, až se jeviště ponoří do bělostné prázdnoty, kterou s těžkým srdcem Raněvská opouští. Celou atmosféru pak dotváří i píseň The End od americké skupiny The Doors.

Čekáme na Godota

V útrobách inscenace je skryt nejeden odkaz. Asi nejdiskutovanější podtext, který Fričova hra přináší, bude loučení se s érou divadla pod vedením Doubravky Svobodové. V druhé polovině hry je tak paralelně s představením na televizní obrazovce promítán krátký filmový sestřih, kde zásadní postavy spojené s působením Na zábradlí diskutují a usmívají se. Pro diváka to však působí spíše rušivě a úplně se to vymyká dění na scéně. Snad až příliš okatě divákům ukazuje, že konec, kdy se všichni loučí se sadem, má dvojí význam. Čechovův text je obohacen i o narážky na další díla, jako je autorovo drama Tři sestry, Dostojevského Idiot nebo Beckettovo Čekání na Godota.

Višňový sad pobaví a neurazí.

Inscenace: Višňový sad
Autor: Anton Pavlovič Čechov
Divadlo: Divadlo Na zábradlí
Premiéra: 1. května 2013
Režie: Jan Frič
Herecké obsazení: Natália Drabiščáková, Natálie Řehořová, Marie Spurná, Miloslav Mejzlík, Stanislav Majer, Ladislav Hampl, Leoš Noha, Kristina Beranová, Jiří Panzner, Magdaléna Sidonová, Stanislava Tomšovská, Ivan Lupták, Václav Petrmichl
Cena: 100 – 300 Kč

Zdroj perexové fotografie: nazabradli.cz

Tereza Kosáková

Tereza Kosáková

Milovník divadla, dobrého jídla, ironie, kavárenského povalečství, tance, tulipánů, Pixaru, kvalitní hudby, O. Wildea, dopisů a dalších rozličností.

Zanechte komentář