Výlet do kuchyně muzikálů

Divadlo / 7.6.2013

Návštěva zákulisí divadla je velký zážitek. O to větší, když se jedná o dnes nejnavštěvovanější hudební divadlo v Praze – Divadlo Hybernia.

Sešli jsme se s pár dalšími lidmi v sobotu dopoledne před Divadlem Hybernia. Hodinu před polednem nás pustili do téměř liduprázdného foyer, kde nám průvodce prozradil následující program a poté už jsme se řadili přede dveřmi do divadelního zákulisí. Prošli jsme propadlištěm, které mi ale připomínalo spíše nějaký sklad. Vzápětí jsme se dozvěděli, že propadliště v současné době není využíváno, takže tam opravdu skladuje kulisy brněnské divadlo, které v letošní sezóně hostuje s Marry Poppins a na podzim bude jejich spolupráce pokračovat se Zorrem.

Přes temné propadliště jsme se dostali na „prosluněné náměstíčko“, které je vymalované žlutou barvou a opravdu připomíná sluncem zalité náměstí. Vede z něj mnoho dveří – do baru, vrátnice, dále do divadla, k zadnímu východu a spousta dalších, které jsme neměli šanci si zapamatovat. Bylo nám řečeno, že právě tam probíhá focení s umělci o přestávce muzikálových představení Quasimodo a Lucrezia Borgia.

divadlo2

Pohled do hlediště z jeviště. Zdroj: Eliška Řeháková, Generace21.

Prošli jsme dlouhou chodbou a vyšli schody kolem spousty kostýmů. Proč jsou kostýmy na schodech a ne v šatně? Přesně na to jsem se chtěla zeptat, když jsem na jednom ze stojanů poznala kostým krásné Esmeraldy. Ale ptát jsem se nemusela, protože pan průvodce zřejmě odtušil, že bychom se na to mohli zeptat, a prozradil nám to sám. Herci mají šatny až ve druhém patře a často by během představení neměli šanci tam doběhnout a převléci se, tak mají oblečení připravené na schodech.

Potom jsme se ale už dostali tam, kam jsem se těšila nejvíce – na jeviště. Tam se právě připravovaly kulisy na muzikál Quasimodo, který se hrál právě večer po naší návštěvě. Prošli jsme si bludiště kulis, vyfotili se za rámem, za kterým se točí během přestavení Lily, pohoupali jsme si kolíbku, kterou houpe nešťastná matka Esmeraldy a určitě nejen mně zněly v hlavě písničky z tohoto muzikálu. Dále jsme nahlédli k nápovědě a prohlédli si práci osvětlovačů v praxi, protože právě nasvěcovali jeviště. Kdo viděl Quasimoda, ten ví, že to není nic snadného. Každou chvíli svítila světla odjinud, občas jsme se ocitli v úplné tmě, ale bez toho by odpolední představení nemohlo proběhnout.

Během cesty zpátky jsme si mohli všimnout vyvěšených synopsí děl, které se právě v Hybernii uvádějí. Nevím jak pro ostatní, ale pro mě to bylo velice zajímavé.  Jsou to papíry velikosti A4, kde je přesně napsáno, která píseň se kdy hraje a kdo má být kdy na jevišti. To aby se náhodou nestalo, že tam někdo nepřijde nebo bude naopak přebývat.

Exkurze v divadelním zákulisí byla zakončená setkáním s herci divadla. Návštěvníci si tak mohli domů odnést i malý suvenýr v podobě společné fotky s některým z herců.

Zdroj perexové fotografie:  sxc.hu

Eliška Řeháková

Eliška Řeháková

V divadle jsem častěji, než by se mému okolí líbilo... Ale já to tam miluju.

Zanechte komentář