Domácí násilí: Existuje šance na změnu, na lepší život?

Osobní rozvoj Vztahy / 27.5.2013

Denně na ulicích potkáváme tisíce žen, o kterých nemusíme ani vědět, že jsou nebo byly týrány. Jak je to možné?

Seznámení se, chození spolu, zasnoubení, svatba, děti, mnohdy i opačné nebo jakkoliv přeházené pořadí. Tvář domácího násilí zažila téměř každá druhá Češka. Ať už se jedná o bití, psychické týrání, znásilňování či pronásledování. Láska zde postupně přechází v nenávist.

Lze žít s tyranem?

Odpověď zní ANO. Většina žen ve vztahu s násilníkem trpí, ať už několik měsíců, v tom horším případě několik let. Ovšem takový život je životem bez motivace, bez možnosti volně dýchat a užívat si všeho co nám svět nabízí. Mnohdy strach nedovolí bránit se. Často se svěřovat ani nechceme, raději své problémy nedáváme najevo a maskujeme případné modřiny, zranění. Jenže to není řešení!

Každý problém má své řešení! Zdroj: Photl.com

Každý problém má své řešení! Zdroj: Photl.com

 ,,12 let jsem trpěla kvůli dětem. Nechtěla jsem dopustit, aby vyrůstaly bez otce“, svěřila se nám paní Iveta (38 let).

Lze vůbec takové ženy považovat za hrdinky? A v čem to hrdinství spočívá? Tyran se neptá, kdy může svou partnerku zmlátit, ponížit. Nepotřebuje důvod, většinou si najde záminku i z úplné hlouposti. Oběti domácího násilí mají možnost se obrátit na rodinu, přátele nebo policii. V České republice existují taky intervenční centra, kde se Vám může dostat pomoci. Tato centra vznikla v ČR v lednu roku 2007, a mají za úkol bezplatně pomáhat těm, kteří jsou nebo byli ohroženi domácím násilím.

Nenechte to dojít takhle daleko!

Domácí násilí je velmi nebezpečný a společností většinou podceňovaný fenomén. Děje se většinou za zavřenými dveřmi. Ohrožení mají tendenci lhát a problémy zlehčovat. Hodně se stydí, omlouvají chování násilníka a často obviňují sami sebe.

Spousta ohrožených ze začátku návštěv v intervenčním centru si potřebuje uvědomit, jestli skutečně prožívá domácí násilí a jestli je potřebné jej aktivně řešit. V případě, že nemáte kam jít, nebojte se na tyhle instituce obrátit.

Opakem výše uvedené paní Ivety je paní Dáša (45 let) : ,,Jednou, před 3 lety můj teď už bývalý manžel přišel domů, opilý z hospody, byl hrozně agresivní. Zbil mě a sáhl i na děti. Na nic jsem nečekala a utekla z domu ke kamarádce.“

Andrea (27 let) : ,,Bohužel musím přiznat, že s ním mám zkušenosti. A to horší to je, že šlo/jde o psychické násilí, kterým se prostě nikdo zabývat nebude, jelikož na něj sehnat důkazy pro soud je nemožné. V mém případě šlo navíc o útlak ze strany matky, čemuž lidé většinou ani nechtějí věřit. Je pravdou, že jizvy na duši se hojí o dost hůře. Na konci základky a ještě na střední jsem kvůli tomu byla dost zavřená a navíc jsem měla i problémy se spolužáky. V současné době už se to sice skoro vyřešilo, ale i tak to na mě zanechalo následky“.

POZOR!

I když je to pro mnohé z nás nejspíš nepředstavitelné, vyskytuje se také domácí násilí páchané na mužích. Ať už z důvodu nevěry, nebo jakýchkoliv jiných rodinných problémů. Nejen muži jsou tyrani, i něžné ženské pohlaví dokáže být zákeřné, dokáže ublížit.

V redakci mi bylo řečeno redaktorkou Simonou : ,,Já mám jen stručný názor: Je to odporné! Ať už mlátí muž ženu, děti nebo je bije ona, je to strašné a neodpustitelné a takové osoby si nezaslouží ani žít.“

Redaktorkou Zuzkou : ,,A bohužel se pořád mluví jen o fyzickém násilí. Psychické je mnohem horší. A když je ze strany ženy, většinou to ani nikdo nechce řešit.“

V obou případech je důležité nebát se promluvit. Nezáleží na tom, jestli Vám je 20, 40, 60, vždycky máte právo na to utéct a začít žít od znova. Protože přece všechno co potřebujeme je láska a té se nám od tyrana jistě nedostane.

Bojujte, křičte když to bude potřeba, nevzdávejte se! Obraťte se na své okolí. Dlouhé večery nemusí provázet křik, strach ani slzy, ale například smích a pocit, že jsme milováni.

Zdroj perexové fotografie: freedigitalphotos.net

Zdroj videí: youtube.com

Monika Knotková

Monika Knotková

Miluji chvíle s přítelem a rodinou. Miluji skupinu Paramore. Miluji fotografování a psaní. Při psaní se ventiluji od svých všedních starostí, cítím, že můžu zase "volně dýchat".

Zanechte komentář