Školní láska – ano, nebo ne?

Vztahy / 14.5.2013

Na školách je poměrně běžné mít svého miláčka. Co vy na to?

Měli jste někdy svou školní lásku? Každý se určitě někdy na škole zamiloval do nějakého ideálního a vysněného protějšku, o kterém se mu zdály ty nejšílenější a nejromantičtější sny a o kterém měl ty nejbujnější tajné představy. A právě na středních školách začínají ty vážnější románky, první velké lásky. Stalo se to i vám? Dokázali byste si představit, že se svou drahou polovičkou sdílíte školu, na které studujete a díky které jste se seznámili?

Chtěli byste vy svou lásku na stejné škole? Zdroj: photl.com

Chtěli byste vy svou lásku na stejné škole?
Zdroj: photl.com

 „Rozhodně ano, je to super pocit mít miláčka tady. Kdykoliv za ním můžu zajít, nebo on chodí za mnou, no rozhodně to s tím cukrováním nijak nepřeháníme. Od toho nás odrazuje jeden pár z vyššího ročníku, co jsou jako jedno tělo, jedna duše. Neříkám, že to není dobře, je to krásné, ale chvílemi až skoro nechutné,“ svěřila se spolužačka Denisa, jež má přítele na stejné škole již přes půl roku.

Jaké má takový vztah ve škole nevýhody?

„Mně se třeba jedna slečna líbí, je mi sympatická, je usměvavá. Jsme přátelé, myslím, že oba cítíme něco víc. To sice není problém, ale co když si pak budeme lézt na nervy? Nebo se pohádáme a rozejdeme, co se pak bude dít? Budeme kolem sebe na chodbě chodit, dívat se na sebe se slzami v očích, ale ani se nepozdravíme a z lásky jako trám se vyklube ignorace? Ne, děkuji, to nemám zapotřebí. Stává se to celkem často, i já s tím dokonce mám zkušenost a nechci ji už nikdy zažít znovu,“ oponuje student Lukáš o své tajné školní lásce.

Co v takovém případě dělat? Ano, druhá zpověď má něco pravdy, ale i své proti. Protože co když právě slečna je ta pravá, se kterou bude šťastný a ona mu dá všechno co on zase jí? Budou se mít rádi a příběh skončí happy endem? Není zase moc zbabělé utíkat od svého možná nejlepšího vztahu jen kvůli strachu z rozchodu?

Já osobně bych chlapci poradila, aby slečně řekl vše, co k ní cítí. Třeba to opravdu vyjde a dopadne dobře, a když ne (nebo se to po čase zhroutí), vždy přece můžou zůstat přátelé s krásnou společnou minulostí. A jednou ještě rádi budou vzpomínat na svou školní lásku.

Dělíme školní lásku na druhy? Určitě! Podívejte se, jaké to jsou:

Forem školních lásek je mnoho. Existují takzvaní „cucáci“, jak jim říkáme na škole my, kteří jsou spolu pořád. A to doslova. Sotva zazní zvonění, už sedí na sedačkách a čekají na toho druhého. Takhle jsou spolu opravdu přestávku co přestávku. Na jednu stranu je to krásné, že si pořád mají o čem povídat, i když jsou spolu každou přestávku, ráno, odpoledne a večer, na tu druhou – nezanedbávají náhodou své okolí? Jak se pak musí cítit kamarádi, které zavrhují, a hlavně ti nešťastně nezadaní?

Podívejte, jak to mezi nimi jiskří!  Zdroj: photl.cz

Podívejte, jak to mezi nimi jiskří!
Zdroj: photl.cz

Další typ lásky sice nemá přímý název, ale je poměrně častý. Jedná se o jakousi formu ignorace, kdy ve škole se milenci navzájem ignorují a dělají, že se neznají, a po škole si k sobě razí cestu přes davy a jsou najednou velkými milenci. To se mi zase nelíbí, když mám svoji lásku, tak se k ní snad hlásím a alespoň se mile usměji, ne?

Optimální je pak podle mě přirozenost. Je hloupé se přece před ostatními ignorovat. Váš protějšek by si mohl myslet, že se za něj před svými přáteli stydíte. Když se třeba setkáte ráno u šaten, o přestávce se možná potkáte, usmějete se na sebe a obejmete, jednou za čas za sebou navzájem přijdete, a počkáte na sebe někdy po vyučování. Nikomu tím nekřivdíte, neberete kamarády, neubližujete a máte ještě k tomu krásný pocit motýlků v břiše, kdy se na svou drahou polovičku těšíte a víte, že na vás čeká před vchodem a už jen vaším příchodem si u něj/ní vysloužíte polibek.

 Je pravda, že si můžete vyslechnout poznámky od učitelů, kteří mají potřebu váš vztah komentovat, ale tomu se můžete přece jen pousmát.

A co láska na vysoké?

„Na vysoké je všechno úplně jinak, dokonce i vztahy,“ uvedla na otázku vysokoškolačka Kamila, která už s něčím takovým má zkušenosti. „Už nejsi ostatními tak sledován a podle mě to okolí tolik neřeší. Spíš už je to každému jedno.  A taky, když se třeba rozejdete, můžete si rozvrh zařídit tak, abyste se na žádných přednáškách ani nepotkávali.“

Ztotožňuji se i s druhým názorem, který říká, že rozdíly mezi středoškolskou a vysokoškolskou láskou jsou, a to obrovské. Především již v tom, že protějšky jsou už o něco vyspělejší a zkušenější. Nebo alespoň většinou. A také na vysoké už většina z nás má nějaké vztahy za sebou a taky lépe ví, co od života chce. Lidé zde navazují pevné vztahy, které mnohdy vydrží napořád.

K závěru bych dodala, že ačkoliv vás určitě neminou občas i nemístné poznámky spolužáků, učitelů a jiných lidí a také následky po rozchodu sice nemusí být jedny z nejpříjemnějších, za ty společně strávené nádherné chvíle plné lásky to stojí. Proto se nebojte rozhlédnout kolem sebe! 

 

Zdroj perexové fotografie: photorack.net

Lucie Parmová

Lucie Parmová

Zdravíčko:) Jak si můžete přečíst, jmenuji se Lucka. Ráda zpívám, hraji na klavír, čtu, komunikuji se svými přáteli a hlavně ráda píšu. Což si můžete ostatně ověřit v mých článcích, které vyjdou. :)

Zanechte komentář