Je libo extra špíček aneb Jak se tvoří kostýmy

Divadlo / 10.5.2013

Vydali jsme se prozkoumat cestu divadelního kostýmu z hlavy výtvarníka až na jeviště. Co jsme objevili?

Všímáte si během představení toho, co mají herci na sobě? Vlajících sukní, vzorků na šatech, zvláštně vyšité klopy saka? Ne? Tak to napravte a podívejte se na herce pořádně. Za každým kouskem oblečení stojí spousta práce a námahy. Co přesně předchází tomu, než v kostýmu herec vyjde na jeviště, jsme zjišťovali v zákulisí Švandova divadla.

Tajemnými zákoutími kolem jeviště mě provedla jedna z místních šikovných švadlenek Helena Hrubešová. Po krátké úvodní prohlídce jsme se společně vydaly po stopách kostýmů. Nejdříve mě vzala do krejčovny, do tří malých místnůstek, kde většina kostýmů vzniká.

V největší místnosti byly po stolech rozložené různé druhy látek, žehličky čekaly připravené kdykoliv posloužit švadlenkám při jejich práci a na tyčích visely rozpracované kostýmy. Menší místnost slouží jako kancelář vedoucího krejčovny. A v té nejmenší komůrce se zrcadly na stěnách si herci nově ušité kostýmy zkouší, zda jim sedí tak, jak mají.

Jakou látku vybrat? Podle toho, jak má daná postava působit. Zdroj: sxc.hu

Jakou látku vybrat? Podle toho, jak má daná postava působit. Zdroj: sxc.hu

Začněme ale popořádku, zkoušení musí ještě chvíli počkat. Nejdříve se musí sejít režisér a kostýmní výtvarník. Společně vymyslí, jak by měli být herci oblečení – do jaké doby bude hra zasazená, jak mají postavy působit na diváky. Na výtvarníkovi pak záleží, jak tyto představy přednese v krejčovně. Někdo přinese švadlenkám nádherné ručně malované figury rozkreslené na A4, někdo přinese všechny kostýmy vytištěné na jednom velkém papíru a někdy se také stane, že si švadlenky musí vystačit s ústním popisem.

Nešije se však úplně každá součást kostýmu. Výtvarník může využít speciálního skladu oblečení, ve kterém divadlo uchovává kostýmy z her, které již měly derniéru. Případně se také nějaký ten kus oblečení musí nakoupit, pokud koupě vyjde levněji než šití nebo pokud se v divadle nedá vyrobit vůbec.

A také se zde nešije jen oblečení. Na stole paní Hrubešové se například povaloval „velký zadek“ (rozuměj kalhotky s vycpaným zadkem) a „tlusté tělo“ pro jednu z připravovaných her, kde z hubených herců potřebují udělat lidi krev a mlíko. Pokud by takovéto vycpávky nestačily, mají švadlenky pro herce připravený extra „špíček“ navíc. Škoda, že tak jednoduše nejde ušít i hubené tělo.

Jak to vypadá ve skladu oblečení? Ramínka, ramínka, všude něco visí

Jak to vypadá ve skladu oblečení? Ramínka, ramínka, všude něco visí. Zdroj: sxc.hu

Jen co se kostým došije, už se na něj třesou herci, aby si ho mohli vyzkoušet. A to právě v té malé místnůstce s mnoha zrcadly. Zde se kostýmy ještě doupravují a dolaďují, aby hercům opravdu dobře sedly. Ptáte se, zda si herci dovolí remcat a odmítnout nějakou část kostýmu? Málokdy. Co řekne režisér, to platí, námitky nepřichází v úvahu. A některým hercům je údajně jedno, co mají na sobě. Podle jejich slov svou roli buď zahrají, nebo nezahrají. Co mají na sobě, nemá přece na jejich herecký výkon žádný vliv.

Když je dozkoušeno a doladěno, stěhují se kostýmy o patro níž, blíž k jevišti. Zde se o něj starají garderobiérky. Zašívají drobné dírky, perou kostýmy po představení a čistí je. Další z jejich mnoha povinností je připravovat kostýmy hercům a herečkám před představením do šatny. Musí mít perfektní přehled, kdo v čem hraje a co má při tom na sobě.

Kostýmy pak září na jevišti tak dlouho, dokud nepřijde čas derniéry. Po posledním potlesku je potřeba je vyprat a připravit na cestu do již zmíněného skladu. Tam budou čekat, zda si je třeba někdo z výtvarníků znovu nevybere a nevrátí je na prkna, která znamenají svět.

Děkujeme Švandovu divadlu za ochotu a vstřícnost.

Zdroj perexové fotografie: sxc.hu

Barbora Švarcová

Barbora Švarcová

Najdete mě nejčastěji s knihou v ruce. Pokud nedržím knihu, snažím se držet tempo své rychlé chůze, protože neustále někam spěchám. Miluju hory v létě, na jaře i na podzim, jízdu na kole, pokud zrovna nemrzne. K přežití zimy mi pomáhají knížky a divadla.

Zanechte komentář