Ingmar by dulique

Nad Ingmarem jihnou všichni, říká dulique

Design / 22.4.2013

Ingmar, roztomilý společník na cesty, háčkovaný přítel i talisman pro nás, velké děti. Nejen o něm jsme se bavili s jeho autorkou dulique.

Ingmara jsem poprvé viděla před lety na kreativním portálu Fler. Nešlo si ho nevšimnout! Precizní fotografie podtrhovaly jednoduchý nápad. A v něm možná tkví celé kouzlo. Ne nadarmo se říká, že v jednoduchosti je krása a ty nejprostší myšlenky jsou těmi nejvíce ceněnými. Když mi pak Anna alias dulique [čtěte dulik] kývla na rozhovor, věděla jsem, že bude stát za to. Ostatně jako její výtvory. A nezmýlila jsem se!

Řekněte, kdo je vlastně dulique?

Za značkou dulique se skrývá Anna Bednaříková, profesí bankovní překladatelka, která se cestou do práce a z práce baví háčkováním Ingmara a Mačky mačkací a o víkendu zasedá k šicímu stroji a vyrábí doplňky do dámských kabelek. Již přes pět let píše blog s všeříkajícím názvem Inspiromat banalit, kde se v poslední době nejvíce vaří, peče a blbne se psem.

Anna u svého stánku na farmářské tržnici Jiřák zdroj: facebook.com/ingmarbydulique

Anna u svého stánku na prodejní akci Růžový máj na Jiřáku.
zdroj: facebook.com/ingmarbydulique

Zmínila jste se o svém blogu Inspiromat banalit, u kterého se zastavím. Právě tam jsem se snad poprvé setkala s  food stylingem a fotografováním jídla na tak vysoké úrovni. Kde se ve vás vzala touha fotit právě jídlo?

To byla úplná náhoda. V té době jsem měla také blog na iDnes, kde jiný bloger pravidelně prezentoval jakési prapodivné „chlapské“ recepty, které doprovázely i fotky, často vyloženě odporné. A mně začalo vrtat hlavou, jestli se dá v domácích podmínkách nafotit jídlo tak, aby to vypadalo hezky. Začala jsem experimentovat – pouze za pomoci zrcadlovky bez stativu a s polystyrenovou deskou za dvacet korun ze stavebnin. Mé vybavení se za těch pár let rozrostlo jen o makrobjektiv; stále nemám stativ a polystyrenová deska přežila dokonce i jedno stěhování. Samozřejmě s odstupem mi mé fotky připadají velice naivní a chyby vidím na první pohled. Časem jsem začala být alergická i na křečovité používání rekvizit a nejrůznějších naaranžovaných látek a ubrousků. Třeba jídlo focené v otřískaných smaltovaných kastrůlcích po babičce je moje noční můra! Dodnes je mou nejoblíbenější (vlastní) fotkou naprosto jednoduchý detail tří hrášků napíchnutých na vidličce – je to jedna z mála fotek, které jsem si dokonce nechala vyrobit ve velkém formátu a pověsila doma.

Anna kromě háčkování i šití také výborně peče i fotí!  zdroj: dulique.blogspot.com

I tyto cupcakes jsou dílem dulique! Recept najdete na jejím blogu.
zdroj: dulique.blogspot.com

Od blogu vaše kroky směřovaly na Fler. Byla jste vždycky kreativní duše, nebo se tyto sklony začaly projevovat až v dospělosti?

Jak jsem už kdysi jednou uvedla, patřím ke generaci B, generaci Burda. Ušít si vlastní oblečení nebo uplést si vlastnoručně svetr byla v době mého dětství a dospívání nutnost, protože v obchodech se nedalo nic sehnat. Ve většině rodin šily a pletly maminky a babičky. Moje máma na to neměla trpělivost a zastávala názor: Chceš svetr? Upleť si ho! Neumíš to? Nauč se to! Někdy v jedenácti jsem dostala pod stromeček knížku o pletení a krátce na to vznikl můj první svetr. Se šitím jsem začala později, měla jsem přísný zákaz se byť jen přiblížit k naší singrovce. Mámě se mě zželelo, až když zjistila, že jsem si potají ušila sukni – v ruce! Teprve pak jsem si směla sednout ke stroji. To bylo někdy v sedmé, osmé třídě. Vzpomínám si, že jsem jednou na hodinu šití na základce přinesla na oznámkování místo sukně na gumu vlastnoručně ušitou džínovou sukni na zip, s kapsami, rozparkem a náležitě proštepovanou – a učitelka mě s ní vyhodila s tím, že ji určitě místo mě šila moje máma. Tenkrát mi to přišlo jako hrozná nespravedlnost, protože moje máma by nikdy nic takového neušila! (úsměv)

Teď řeknu jedno slovo –  Ingmar. Toho už vám asi nikdo neodpáře! Říká se, že za vznikem každého díla se skrývá nějaký příběh. Má i on ten svůj?

Slyšela jsem, že Ingmar v rukou muže má na ženu ještě lepší efekt než pes nebo malé dítě!

Zrození Ingmara byla opět náhoda. Na jednom blogu jsem narazila na velice vágní popis výroby háčkované postavičky. Návod zněl asi takto: „Spojte tři očka a potom pevnými oky háčkujte dokola, postupně přidávejte a potom zase ubírejte, až vytvarujete hlavičku.“ Prostě šílené. Já se do toho ale pustila, neustále jsem párala, abych dosáhla tvaru, jaký jsem chtěla, až z toho vznikl první Ingmar. Dodneška říkám, že vznikl Ingmar jeden, ale kvůli tomu věčnému párání jsem musela uháčkovat nejméně tři! Lidé se mě často ptají, proč právě „Ingmar“… Je to jednoduché – chtěla jsem severské jméno a první, kdo mě napadl, byl Ingmar Bergman. A taky se mi hodilo to „Ing“, protože úplně první Ingmar byl dárek pro mého přítele (nyní již muže…), který je ekonom, tedy Ing.

Ingmar

Ingmar si získal srdce mnoha lidí!
zdroj: fler.cz/dulique

Jaké byly bezprostředně první reakce na Ingmara? Když jsem ho viděla poprvé, zjihla jsem jako malá holka! Budí stejné pocity i u ostatních „dospěláků“, nebo vede především u mladšího publika?

Dospěláci jihnou, a to naprosto a úplně! Jihli mí známí, kteří prvních několik exemplářů viděli u nás doma, jihly maminky, které viděly Ingmara u kamarádky svých dětí, jihnou návštěvníci Fleru a úplně nejlepší je pro mě vidět obličeje nakupujících na prodejních akcích. Děti reagují samozřejmě také, ale dospělí se do Ingmara dovedou bláznivě zamilovat (a občas je podezírám, že Ingmara kupují pro své děti jen tak naoko!). A také jsem slyšela, že prý Ingmar v rukou muže má na ženu ještě lepší efekt než pes nebo malé dítě. (smích)

Perlička z Fleru

Ingmar se stal dvoumilióntým koupeným výrobkem.

Ingmar je právoplatným členem mnoha domácností. Jaké vám na něj chodí ohlasy? Dostanou se k vám někdy i fotografie? Jak se znám, tak bych ho fotila! Toho musí objektiv přímo milovat.

Ingmar má svoji stránku na Facebooku, kde mohou jeho fanoušci ukázat, jak se má jejich Ingmar u nich doma, případně kam na výlet se s nimi vydal. A že je Ingmar velký cestovatel! Byl již na Novém Zélandu, v Mexiku, v Jihoafrické republice, sjel řeku v Coloradu, ale také zažil třeba dobrodružství na pivu v Karlových Varech.

Nedá mi to nezeptat se –  máte i vy toho svého, nebo jste kovářovic kobyla?

Jasně, že mám svého Ingmara! Je to jeden z prvních, které jsem vyrobila, a má dokonce své album na Facebooku nazvané „Ingmar on the road“. Když někam jedu, má Ingmar své čestné místo v mé tašce hned vedle fotoaparátu.  Kromě toho máme doma všechny prototypy, celkem asi pět Ingmarů.

Ingmar hodně cestuje. Tentokrát byl v Londýně. zdroj: facebook.com/ingmarbydulique

Ingmar hodně cestuje. Tentokrát byl v Londýně.
zdroj: facebook.com/ingmarbydulique

Nesmím ovšem zapomenout ani na Mačku mačkací. Mimochodem, skvělý název! Jak ta přišla na svět?

Budu se už opakovat: náhodou. V obchodě, kde kupuji umělohmotné oči pro Ingmara, jsem si všimla speciálních kočičích očí. Napadlo mě vyrobit malou kočku do ruky, vyplnila jsem ji jako Ingmara dutým vláknem, ale moc to nefungovalo – kočka nebyla stabilní. Po delším hledání jsem narazila na plastové kuličky, které se používají jako zátěž do medvídků – a voilà, kočka byla na světě. Pak stačilo jedno přeřeknutí, kdy se z kočky mačkací stala mačka mačkací (což mi přišlo celkem vtipné), a zbytek je už známý příběh.

Zajímalo by mě, jak probíhá samotný tvůrčí proces. Kolik zabere času, než si můžete oddychnout a říct: „Tak, a je to!“?

Hodiny a hodiny. Konkrétně nad Ingmarem strávím více než čtyři hodiny, nad Mačkou tak hodinu a půl. Nutno podotknout, že většinu té doby sedím ve vlaku cestou do práce a z práce – čímž zdravím své spolucestující!

Mačka mačkací

Stačilo jedno přeřeknutí a vznikla Mačka mačkací.
zdroj: fler.cz/dulique

Kromě háčkování taky šijete. Často slýchám od různých umělců, že začali tvořit proto, že nenašli v obchodech to, co hledali. Je to i váš případ? Balíte si knihy do svých látkových obalů a nosíte drobnosti ve svých taštičkách?

Ano, všechno, co mám v nabídce, také sama používám. Mám rámečkovou taštičku s kosmetikou, používám obal na knihu a v kosmetické taštičce (tedy spíš tašce) vozívám háčkování a nedávno jsem zjistila, že se do ní skvěle vejde i můj sedmipalcový tablet!

Rámečková taštička

Rámečkovou taštičku používá i sama Anna.
zdroj: fler.cz/dulique

„Buďte trpěliví a pořiďte si vizitky,“ radí Anna začínajícím umělcům.

Vizitky dulique

zdroj: dulique.blogspot.com

Dulique už dávno není neznámým pojmem! Ostatně, objevujete se i na mnoha kreativních akcích a sklízíte obdiv. Je něco, co byste z vlastní praxe doporučila všem, kteří se snaží prorazit s podobně kreativními výrobky, ale jsou na samotném začátku?

Buďte trpěliví, protože někdy může trvat určitou dobu, než si vás zákazníci najdou. Věnujte čas a energii tomu, jak vypadá váš profil na Fleru (berte ho jak svou výkladní skříň). Nechte si vyrobit hezké vizitky na prodejní akce, zákazníci to vždy ocení.

Jaké jsou vaše plány? Chystá se do třetice všeho dobrého nějaký sourozenec?

Plánů by bylo v hlavě a v zápisníčku spousta, ale mám pocit, že momentálně už jedu na doraz – nějaká velká expanze se s prací na plný úvazek s dojížděním moc kombinovat nedá. Na jarním Dyzajn Marketu jsem poprvé ukázala háčkovaného králíka Huga, ale ještě nevím, jestli ho budu vyvíjet dál. Také jsem měla velice dobrý ohlas na prototyp látkového psaníčka; to je směr, který by mě hodně zajímal, protože která ženská nemá ráda kabelky a tašky…? Zkrátka uvidíme!

Kde najít dulique?

Zdroj perexové fotografie: facebook.com/ingmarbydulique

Silvie Olbrichová

Silvie Olbrichová

V duši stále malá holka, která má ráda milé lidi, hřejivé slovo, motivační citáty a fotografie. Inspiraci hledá všude kolem sebe a nachází ji i tam, kde ostatní ne. Miluje, když den prožije naplno a napíše hezký článek. Kontaktovat ji můžete na silvie.olbrichova@generace21.cz

Zanechte komentář