Zasmějte se s Daniilem Charmsem

Literatura / 13.5.2013

O tom, že ruská literatura může být i zábavná, se nás snaží přesvědčit Daniil Charms v knize Čtyřnohá vrána a nové taškařice. Podaří se mu to?

Navzdory době a osudu

Daniil Charms se narodil na počátku krušného 20. století, a to roku 1905Rusku, konkrétně v Petrohradě. Na gymnáziu studoval literaturu, z vysoké školy elektrotechnické ho vyhodili. Už tehdy se u něj projevovaly umělecké sklony, ve škole hrál navzdory protestům pedagogů na lesní roh nebo děsil okolí komunikací s neexistujícími postavami.

Založil literární skupinu OBERIU – Sdružení reálného umění, která měla velmi blízko k absurdní literatuře a dramatu. Na živobytí si mimo jiné vydělával publikováním dětské literatury. Jeho názory se však neshodovaly s komunistickou ideologií, a tak byl roku 1931 uvězněn. Po propuštění z vězení byl stále pronásledován tajnou službou a roku 1941 opět zatčen a umístěn do leningradské psychiatrické léčebny, kde 1942 zemžel, pravděpodobně na následky vyhladovění.

Vrána se čtyřma, přesněji řečeno s pěti nohama

Charmsova knížka je plná krátkých povídek, vtipných básniček, divadelních scénářů či úvah. Nelze jmenovat jednu nejlepší, každá má něco do sebe. Vše je laděno nonsensovým směrem. Obzvlášť vtipné mi přijdou spisovatelovy narážky na legendy ruské literatury. Některé rýmy či texty jsou jim přímo věnované, objevují se v nich jména jako je Dostojevskij, Gogol, Tolstoj či právě Puškin.

Puškin měl čtyři syny a všechny idioty. Jeden dokonce ani neuměl sedět na židli a pořád padal. No, upřímně řečeno, on ani Puškin sám neseděl na židli dvakrát jistě. Někdy to bylo k popukání. Všichni sedí u toho stolu, na jednom konci pořád padá ze židle Puškin, na druhém jeho syn – no, bývalo to peklo!

Z některých povídek, i když jsou vtipné, člověka trochu zamrazí. Například když rytíře bez bázně a hany Alexeje Alexejeviče odvedou muži v dlouhých černých kožených pláštích a už ho nikdy nikdo nespatří. Z ničeho nic na vás dýchne duch Charmsovy doby, kdy se za každou výstřednost či nevhodně zvolené slovo platilo krutým vězením či životem.

5315505578_75296deabd_b

Zdroj: foter.com

Bylo nebylo …

Jak již bylo řečeno, autor se ve šťastnějších chvílích svého života živil psaním literatury pro děti. Část z této tvorby najdeme i v knížce Čtyřnohá vrána a nové taškařice.

Není to však žádné bylo nebylo, jako známe z našich pohádek. Příběhy jsou netypické, nenalezneme tam žádné princezny ani půl království za jejich vysvobození. Přečteme si například povídku o Máše, jejíž osel ji odmítne poslechnout a ona si kvůli sjednání respektu vytvoří z jeho hřívy knírek a bradku, čímž ho natolik šokuje, že ji začne poslouchat. Jedna z pohádek se stala Charmsovi osudnou, konkrétně ta s názvem Jednou z domu vyšel pán, jelikož na konci pán zmizí neznámo kam, což tehdejší režim pochopil jako politickou narážku. V následujících dnech bylo zakázáno vydávat Charmsovy texty úplně.

Proč číst Charmse

Důvodů by se našlo víc. Nepočítaně. Zkusme jmenovat alespoň pár. Například mi zůstává rozum stát nad tím, jak někdo, kdo je vězněn a pronásledován tajnou policií, kdo nežije v žádném blahobytu (spíš naopak), neztrácí za žádných okolností humor a hravost se slovy.

Charms se dokázal povznést nad svou dobu a svými absurdními texty se proti ní pokoušel bojovat. Jeho dílo se však nestalo politickým manifestem a ani si na něj nehraje. Je to ideální kniha, pokud po hodině češtiny začnete trpět alergií na ruskou literaturu a její hlavní představitele. Autor ve svém díle vytvořil prostředek, jak prchnout z běžné reality a tento zážitek zprostředkuje i vám. Při čtení v hromadné dopravě se vám navíc může stát, že se budete smát nahlas nebo snad jen potutelně usmívat, což může vzbuzovat dost nevhodnou pozornost vašeho okolí.

Zdroj perexové fotografie: foter.com (upraveno)

Nina Weissová

Nina Weissová

Zanechte komentář