Amerika mě změnila od základu, říká česká au pair

V obraze / 11.4.2013

Míša si splnila svůj sen a před rokem vycestovala do USA. Přečtěte si rozhovor o jejích zážitcích, pracovních povinnostech i dalších snech.

MíšaMichaela Ušiaková ve svých dvaceti letech odjela pracovat jako au pair na druhou stranu světa. Nebála se a rozhodla se změnit svůj život a poznat svět. Nyní už rok pečuje o tři děti jedné americké rodiny a svého rozhodnutí ani minutu nelitovala. Míša se stala i úspěšnou blogerkou, kde popisuje všechny své každodenní zážitky i strasti, které ji v Americe potkávají. Míša se ale hlavně snaží poradit všem dívkám, které se pokoušejí stát au pair. Veškeré otázky Míša zodpovídá zde či na své stránce na facebooku. Její chuť informovat a pomáhat ostatním je obdivuhodná.

Proč ses rozhodla vycestovat jako au pair a proč zrovna do USA? Neuvažovala jsi o jiné zemi?

Neuvažovala jsem nikdy o jiné zemi, určitě ne pro tak dlouhodobý pobyt. Amerika byl sen a ruku na srdce, au pair je jedna z nejjednodušších cest, jak se do USA dostat na delší dobu a legálně. Díky au pair mám možnost žít s americkou rodinou, zažít jejich styl života, poznat způsob jakým vychovávají děti, cestovat a rozšířit si jazykové znalosti.

Co vše jsi musela zařídit, když ses rozhodla vycestovat jako au pair?

Miliardu papírů. Je to hodně vyřizování a obíhání. Člověk si musí vyplnit přihlášku a zajistit reference, které potvrzují, že má opravdu zkušenosti s péčí o dítě. Také je nutnost zajít si k lékaři a vyplnit tzv. Medical Form, potřeba je i výpis z trestního rejstříku. Dále pak řidičský průkaz a platný pas, pokud máte krátce před vypršením, musíte si udělat pas nový. Je potřeba vyplnit si online profil, kterému se říká Au pair room. Tam se píše dopis rodině, nahrávají se fotografie a video, které je také povinné. Dále se vyplňuje spousta informací o sobě. Nejdůležitější je pak ale projít pohovorem, který je částečně veden v anglickém jazyce, je potřeba si ověřit jazykové znalosti a projít psychotestem. Moje zastupitelská agentura má psychotest v anglickém jazyce. Po nalezení rodiny je potřeba absolvovat předodletovou schůzku, zažádat si o vízum, zvládnout pohovor na ambasádě a vyřídit si mezinárodní řidičský průkaz. Já si navíc zařizovala plnou moc pro rodiče a rozšiřovala jsem si pojištění, protože agentura platí jen to základní.

Míša s dalšími Au pairs v New Yorku. Zdroj: osobní archiv Michaely

Míša s dalšími au pairs v New Yorku. Zdroj: osobní archiv Michaely

Napadlo tě někdy, když se třeba naskytl problém, že to vzdáš a nevycestuješ?

Mám zkušenost, že můj první pokus nevyšel, ale nevzdala jsem se. Nejsem typ člověka, co by se vzdával. Ba naopak, člověk, když chce, dokáže až neuvěřitelné věci. Já si šla za svým snem a teď už skoro rok žiji v USA. Samozřejmě ale člověk přemýšlí nad tím, co by kdyby. Co kdyby se něco stalo v rodině, běží mi hlavou spousta věcí. Ale člověk by dle mého názoru neměl přemýšlet nad tím, co by kdyby a vzdávat se. Já osobně bych nemohla žít s pocitem, že jsem měla šanci jet do Ameriky a nejela jsem.

Jaké vyřizování jsi potom měla až na místě?

V letadle se vyplňují formuláře pro vstup na americkou půdu, jsou potřeba na imigračním oddělení. Po příjezdu se pak musí zařizovat SSN – Social Security Number, je to něco na způsob našeho rodného čísla, které je nezbytné. Potom ještě účet v bance a řidičský průkaz. Každý stát má jiné podmínky pro řidičský průkaz. Ve státě Georgia můžete řídit na mezinárodní řidičský průkaz, tuším asi jen 30 dní, a pak musíte mít ten americký. Najdou se rodiny, které vás nenechají řídit bez amerického řidičského průkazu kvůli pojištění, což byl můj příklad.

Míša s malým Robertem při návštěvě zoo. Zdroj: osobní archiv Michaely

Míša s malým Robertem při návštěvě zoo. Zdroj: osobní archiv Michaely

Jak tě přijala tvá nová rodina?

Bez problémů. Moje rodina měla přede mnou šest au pairs, takže jsou zvyklí žít společně s někým „cizím“. Ale samozřejmě zvykáte si na sebe. Se staršími kluky to chviličku trvalo, přece jenom je jim 14 a 17, a nejmladší, v té době mu byly necelé dva roky, si na mě zvykl prakticky okamžitě.

Jak probíhá tvůj pracovní den?

To je různé. Záleží na tom, jestli má malý školku a jaký mám týdenní rozpis. Školka je třikrát týdně od devíti do dvanácti a po obědě malý spí. Chodíme na hřiště, do parků, do zoo, do akvária apod. V Atlantě je spousta míst, kam se dá jít za jakéhokoliv počasí. Květen až září jsme strávili většinu času u bazénu, protože jsou tu neuvěřitelná horka. Jinak co se týče mé pracovní náplně, samozřejmě ráno malého přebalit, obléct, umýt, nakrmit, případně ho odvézt do školky a následně vyzvednout a večer vykoupat. Asi bych to shrnula tak, že musím obstarat veškeré potřeby dvouletého dítěte. Mojí povinností je se postarat o to, aby měl uklizeno v pokoji, čisté oblečení a vše kolem něho bylo v pořádku. Samozřejmě jsem plně k dispozici i starším klukům, když potřebují odvézt na basketbal, k lékaři nebo i jiné věci.

Návštěva amerického fotbalu v Atlantě. Zdroj: soboní archiv Michaly

Návštěva amerického fotbalu v Atlantě. Zdroj: osobní archiv Michaely

Jaký nejhezčí zážitek jsi v USA zatím zažila?

Nejhezčí? To se asi nedá říct, který zážitek byl nejhezčí. Každý zážitek má svoje vlastní kouzlo. Naprosto mi sebralo dech, když jsem poprvé vstoupila na americkou půdu. Nemluvě o návštěvě New York City. Něco naprosto úžasného bylo stát na Times Square, vidět rozestavěné WTC a vyjet si na Top of the Rock. Svátky jako Den díkuvzdání, Halloween, Velikonoce, Vánoce, všechno naprosto jinak než u nás. Svoje 21. narozeniny, což je v USA „Big Deal“, jsem oslavila na okružní plavbě na Bahamských ostrovech. Na ostrově Nassau jsem si zaplavala s delfíny, měla jsem možnost si s nimi zatancovat, obejmout je a dostat pravou delfíní pusu. V našem akváriu jsem si mohla pohladit žraloka. Není den, abych neměla nějaký nový zážitek, který stojí za to.

Povíš nám i o tom špatném? Když pomineme to odloučení od rodiny a přátel, co je hned potom to nejtěžší?

Řekla bych, že není nic horšího než opouštět na letišti rodinu. Do dnešního dne, když si vzpomenu na ten den D, tak mám slzy v očích. Nikdy jsem nebyla sentimentální, ale opravdu je těžké, když promeškáte narozeniny a svátky rodičů, sourozenců. Vánoce jsem měla nádherný, ale 24. prosinec jsem probrečela. Přesně v ten den mi přišel balík od rodičů a mě tak mrzelo, že jsme nemohli oslavit svátky společně.

Jinak co se týče života tady, tak hodně lidí si to představuje jako procházku růžovou zahradou, očekávají, že budou mít perfektní rodinu a budou si žít v Californii. Lidé vidí jen to, že hodně cestujeme a chodíme se bavit. Spousta lidí zapomíná na to, že se může stát cokoliv. A když říkám cokoliv, tak myslím cokoliv! Nemusíte mít štěstí na rodinu a můžete skončit v rematch, což je fáze, kdy máte 14 dní na to, abyste si našli novou hostitelskou rodinu, jinak poletíte domů. Jsou holky, které bohužel to štěstí na rodinu neměly. Můžete najít rodinu, která bude porušovat pravidla agentury, takže budete pracovat víc, než byste měli, dělat věci, které nejsou vaší povinností jako například vařit celé rodině, prát celé rodině, uklízet dům aj. A to je jen zlomek věcí, které tu můžou potkat každého z nás.

Plavání s delfíny na ostrově Nassau. Zdroj: osobní archiv Michaely

Plavání s delfíny na ostrově Nassau. Zdroj: osobní archiv Michaely

Co bylo pro tebe největším překvapením? Setkala ses v USA s něčím, na co jsi vůbec nebyla připravená?

Asi to jací Američané jsou a jak to tady všechno funguje. Američané jsou hrozně milí lidé, obzvlášť tady na jihu. Pamatuji si první den, kdy jsem šla ven. Potkala jsem souseda a on na mě mával a ptal se, jak se mám. V tu chvíli jsem se otočila za sebe, jestli za mnou někdo není. Lidi se tu usmívají, jsou přátelští. Zajímají se, odkud jste. Někdo by řekl, že jsou falešní. Ale dle mého názoru je lepší, když se na vás někdo usmívá a je na vás milý, než když jdete ven a každý se mračí a je nepříjemný. Všichni si představují Američany, jak se stravují v „Mekáči“ a jsou líní. Naopak, jsou to lidé velice aktivní a stravují se v kvalitních restauracích. Alespoň tady v Atlantě. A velice se mi líbí, jak drží při sobě a jak jsou hrdí na to, že jsou Američané. Ale největší šok byl pro mě to, že se doma většinou nezouvají. Malý taky neměl skoro žádné ponožky, a když měl čtyřicítky horečky, tak lítal venku v dešti, v tričku s krátkým rukávem, kraťasech, bez bot a ponožek.

Tvá rodina žije v Atlantě, líbí se ti tam? Které místo sis tam nejvíce oblíbila?

Líbí, je to tu nádherný. Nemůžu si absolutně stěžovat. Bydlím na předměstí Atlanty v Dunwoody. Máme tu obchody, nákupní centra a outlety, kina, restaurace, bary, kluby, posilovny aj. Dunwoody je navíc jen 15 minut od centra Atlanty, kde je pak možnost navštívit různá sportovní utkání od baseballu po americký fotbal. Jsou tu nádherné parky, např. olympijský park či Piedmont park, kde se natáčelo už hodně amerických filmů. Je tady i budova CNN, kde je možnost vidět živý přenos, prozradí vám jejich „fígle“ a máte možnost na vlastní oči vidět, jak to vše funguje. Taky je tady World of Coca-Cola a obrovské akvárium. Mé oblíbené místo je letiště, které je největší na světě. Jinak Atlanta je kousek od pobřeží i od hor, takže za čtyři hodiny můžete být na pláži nebo za tři hodiny v Severní Karolíně na horách.

Míša na nádherné pláži na Bahamských ostrovech. Zdroj: osobní archiv Michaely

Míša na nádherné pláži na Bahamských ostrovech. Zdroj: osobní archiv Michaely

Hodně cestuješ, co jsi zatím všechno stihla navštívit? Vystačí ti výplata nebo ti na cesty přispívají i tvoji rodiče?

Ano, cestuji hodně. Je to prakticky jeden z důvodů, proč tu jsem. Zatím jsem navštívila čtrnáct států a Bahamské ostrovy a Grand Turk. Můžu říci, že každé místo má své vlastní kouzlo a takové to „něco“, čím vás dostane. Stejně tak jako jsem žasla nad Times Square, tak jsem např. žasla na South Beach v Miami. Teď se chystám znovu na Floridu, tentokrát do Orlanda, navštívím Disneyland a Universal Studio. Také plánuji dovolenou v New Yorku a Pensylvánii, kde mám kamarádky, a v červenci se budu vracet do Jižní Karolíny – Hilton Head Island, kde má moje rodina dům na pláži. Co se týče peněz, nenazývala bych to úplně výplatou, ale kapesným. Člověk se musí hodně uskromnit a nemůže si dovolit strávit týdenní dovolenou v hotelu Hilton. Ale samozřejmě, když se chce, tak jde vše. Jinak moji rodiče mi přispívají. Hradili mi částečně výlet na Bahamy, kde mi zaplatili okružní plavbu, letenku a pak ty delfíny, protože jsem měla narozeniny a bylo před Vánocemi. A za to jim patří obrovské díky!

Co bys poradila dívkám, které uvažují vycestovat jako au pair?

Doufat v lepší, počítat s horším. Poradila bych jim sundat růžové brýle, protože procházka růžovou zahradou to tu není. Člověk je tu sám za sebe, musí být zodpovědný a soběstačný. Připravit se na to, že tu budou samy a nastanou chvíle, kdy se také samy o sebe budou muset postarat, protože každá z nás se tu může spolehnout jen a jen sama na sebe. Být au pair není jedna velká dovolená, i když se to tak mnohdy zdá. Je to především práce a zodpovědnost, budete mít na starosti děti od novorozeňat po „puberťáky“ a až pak je teprve zábava. Rozhodně bych se toho nebála, stojí to za to. Je to životní zkušenost, která člověku dá do života hodně. Jsou chvíle, kdy člověk musí zatnout zuby a bojovat. Chvíle, které tu já osobně denně zažívám, jsou k nezaplacení. A ani na vteřinu jsem nezalitovala svého rozhodnutí. Je to nejlepší rozhodnutí, které jsem kdy udělala. Amerika mě změnila od základu, naučila mě vážit si věcí, kterých jsem si dříve nevážila a otevřela mi oči. Hlavní je se nebát a jít si za svým snem.

Míšina další vášeň letadla. Zdroj: osobní archiv Michaely

Míšina velká vášeň jsou letadla. Zdroj: osobní archiv Michaely

Co plánuješ po skončení programu? Chtěla bys v Americe zůstat natrvalo?

Mým dětským i životním snem je pracovat jako palubní průvodčí pro nějakou leteckou společnost. Takže určitě bych se ráda zkusila přihlásit na tuto pracovní pozici. Určitě bych se ráda vrátila na vysokou školu a začala budovat svůj vlastní život. Nevadilo by mi zůstat v Americe natrvalo, našla jsem se tady, líbí se mi tu a jsem tu šťastná. Ale kdo ví, co bude za půl roku či za rok. Co se má stát, stane se.

Zdroj perexové fotografie: osobní archiv Michaely

Petra Boltíková

Petra Boltíková

Mým královstvím je divadlo! Děkuji za Vaši přízeň!

Zanechte komentář



Vaše názory

  • R.

    Krásný článek, jen pokud mohu podotknout – zmíňka o NYC – tak tam máte chybičku, jedná se o Top of the Rock!! hezký den

    • Alice Pazderová

      Děkujeme za pochvalu i upozornění! Název je již opraven. Vám také přeji hezký den! 🙂 Alice (editorka)

  • Nikol

    Skvělý článek. A přesto že Míšu znám jen z jejího blogu, je opravdu jednou z těch, kterým AuPair pobyt vyšel perfektně. Doufám, že budu mít taky takové štěstí.