Cesta kolem světa? Neustálé překračování vlastních hranic, říká Lucie

Cestování / 19.4.2013

Usmálo se na ni štěstí a vyhrála letenku kolem světa. O kom je řeč? O Lucii Radové, vášnivé a odvážné cestovatelce!

Lucie Radová, cestovatelka, na kterou se usmálo štěstí v podobě letenky kolem světa. Na nic nečekala, sbalila pár věcí do své krosny a vyrazila. Celkem procestovala osm států, překonávala své hranice a hlavně poznávala kulturu místních a je samotné. Jaká byla celá cesta a jaké z ní má zážitky? To nám všechno prozradila!

Lucie medailonek

Lucie Radová 

Od přírody nezdravě zvědavý tvor, což v ní již od útlého dětství bylo přiživováno rodiči. Žila, studovala a pracovala v Anglii, Francii, Německu, USA a Španělsku. Procestovala Střední Ameriku a v minulém roce uskutečnila čtyřměsíční cestu kolem světa. Pracovala jako redaktorka zpravodajství TV Prima, v současné době se na plný úvazek věnuje svému projektu luckycesta.cz, píše pro Koktejl a Travel Focus. Baví ji svět internetu, audio-vizuální tvorba a začátky nových projektů.

Kolik přibližně celá cesta stála?

Cesta kolem světa mě stála přesně 140 777,54 Kč. To byly mé veškeré výdaje včetně dodatečných letenek. Ovšem nepočítám jsem samotnou letenku kolem světa, kterou jsem vyhrála na festivalu Kolem světa. Oproti celkovým nákladům však taková letenka kolem planety nemusí být drahá, některé začínají už na třiceti tisících korunách.

Jak probíhaly přípravy na cestu?

Moc jsem se nepřipravovala. Nebyl čas a zároveň nejsem typ, který musí mít vše dopředu zajištěné. Vlastně se pevnému programu vyhýbám. Baví mě rozhodnout se na místě, nechat si poradit od místních, dopřát si luxusu zůstat, když se mi někde líbí.

Jak jste cestovala? Chodila jste po zemích většinu času pěšky s batohem na zádech?

Vše, co jsem měla s sebou, se vešlo do mé krosny. Občas jsem litovala, že nebyla na kolečkách, ale těch pár kroků mezi letištěm, nádražím a ubytováním se vždy dalo nějak zvládnout. Co se týče obsahu, řídím se jednoduchým pravidlem: vzít si přesně polovinu z toho, co si myslím, že nutně potřebuju. A klidně i míň, na cestách si za to pak děkuju.

Nebála jste se, že se vám něco stane? Žena a navíc blondýnka to má v zemích s jinou kulturou většinou těžké, ne?

Být blondýna na cestách má spoustu výhod… Lidé vás sami o sobě oslovují a nabízejí pomoc. Na začátku se ale vždycky bojím. O různých místech máme různé představy a například do Kambodže nebo na Madagaskar jsem se opravdu bála. Bylo to ale naprosto zbytečné. Hlavně Asie je jako stvořená pro sólo holky cestovatelky. Neznamená to, že se vám tam nemůže vůbec nic stát, ale pokud nebudete zbytečně provokovat, dodržovat základní bezpečnostní návyky a poslouchat svou intuici, budete v bezpečí.

Luckycesta.cz

Na madagaskarském konci světa …

Kde jste po dobu cestování přespávala?

Spala jsem v hostelech, rodinách, přes Couchsurfing nebo Airbnb. Každé má něco do sebe, ale hostely mám ráda čím dál tím méně. Už jen proto, že se v nich setkáváte jen s ostatními cestovateli a ochuzujete se tak o možnost být u někoho v rodině. Čas s místňákama byl vždy ten nejlepší.

TIP Generace 21 – Pokud se o Couchsurfingu chcete dozvědět více, přečtěte si náš seriál!

Celkem jste procestovala 8 států (Chile, Argentina, Japonsko, Vietnam, Kambodža, Singapur, Indonésie, Madagaskar), v jakém se vám líbilo nejvíce?

Zpětně už tak nevnímám jednotlivé státy, jako samotnou Cestu kolem světa. A ta se mi fakt líbila. Každá zastávka, každý den měl svůj význam. Dostala jsem úžasnou příležitost zažít si nejrůznější člověčí kultury, jejich smyl pro humor, způsoby jakým vyjadřují úctu, pochopení a nabízejí pomoc. A v tomto směru bylo krásně všude.

Rapa Nui

Rapa Nui – některých výhledů se nikdy nenabažíte.

Prozradíte nám nějaký váš naprosto nejlepší zážitek, který si uchováte v paměti po velice dlouhou dobu?

Těch je snad nekonečno! Tak například dennodenní překračování vlastních hranic. Jako: „nikdy nebudu řídit motorku“. Po prvním dnu na motorce a 160 km off road někde v kambodžských pralesích jsem si říkala, že už zvládnu cokoliv. Nácvik se pak skvěle hodil na Bali, když jsem ujížděla místním policistům. (smích) Svět mimo pohodlí domova vás strhne a hlavně v Asii rychle propadnete pocitu, že nic není problém. Je to nesmírně osvobozující.

Luckycesta.cz

Ve Vietnamu na polích musíte pomáhat! (Blízko horského městečka Sa Pa)

A nějaká vzpomínka, při které jste se opravdu bála?

Naštěstí žádná hororová story se nekonala. Asi nejvíc jsem se bála v Singapuru na letišti, kde jsem devět hodin čekala na navazující spoj.

Zapomněla jsem si ale přeřídit čas z vietnamského na singapurský, takže jsem žila v domnění, že je o hodinu méně. Když jsem se to dozvěděla, byl akorát za pět minut odlet. Zběsile jsem běhala po letišti a hledala gate …

Svět by se samozřejmě nezbořil, kdybych let nestihla. Jen bych si musela koupit novou a určitě neuvěřitelně drahou letenku. Ale to nepochopíte… devět hodin čekáte na letadlo a pak ho málem prošvihnete…

Plánujete ještě do budoucna nějakou cestu?

Plánovat asi nikdy nepřestanu. V blízké době bych se ráda podívala do Střední Asie a Číny. Z hlavy ale momentálně nemůžu dostat Tibet a Lhasu. Může za to Pařížanka Alexandra David-Néelová, která se tam v přestrojení za žebračku dostala před devadesáti lety. A to jen proto, že všem chtěla ukázat, že to ženský můžou také dokázat! Byla hrozně tvrdohlavá, cílevědomá a vtipná. Neuvěřitelně mě baví a ráda bych si prošla ty stejné oblasti tím jejím, bláznivým způsobem.

Zdroj fotografií v článku: Luckycesta.cz

Martina Baierová

Martina Baierová

Editorka sekce Cestování a šéfredaktorka portálu, která se snaží jít vždy za svým snem. A hlavně se nevzdávat, že jo.

Zanechte komentář