S partnerem máme krásného syna, chybí mi jediné – doteky ženy

Osobní rozvoj Vztahy / 7.4.2013

Říká o sobě Andrea a dodává, že se hodlá poohlédnout i po partnerce. Jaké to je, když milujete ženy i muže? A co na to nejbližší okolí?

[two_third]

Andrea je krásná, mladá žena. Kdybyste ji náhodou potkali na ulici, jistě by vaše oko zůstalo na jejím perfektním zevnějšku. Pokud byste se s ní dali dokonce do řeči, překvapila by vás i milým charakterem. Je to prostě fajn holka, jak má být. Je jí 27 let, pochází z Polska, vystudovala vysokoškolský bakalářský obor zaměřený na textilnictví, má kočku, psa, tříletého syna Matýska, partnera a ráda by našla i tu pravou partnerku.

[/two_third]

Andreo, medailonek o tvé osobě mluví za vše. Kdy jsi ale přišla na to, že se ti líbí muži i ženy?

Dlouho jsem se s tím prala, myslím, že zlom přišel už v pubertě. V té době jsem si začala uvědomovat, že mě lákají i dívky.

Už v tak mladém věku jsi věděla, že budeš bisexuální? Není to na malou, téměř ještě dětskou dušičku moc silná káva?

To zase ne. Naopak. Byla jsem z toho nesvá. Nevěděla jsem, kdo jsem. Co se to se mnou děje. V první chvíli jsem si myslela, že je něco špatně a že bych asi měla zajít k nějakému lékaři. Dokonce jsem se bála hrát si s dívkami, aby na mně něco nepoznaly. Přišla jsem si jednoduše divná, jiná než ostatní holky. Ty neustále pročítaly Bravíčka, po zdech lepily své idoly a platonické lásky promítnuté do zpěváků. Jenže já jsem si uvědomovala postupem času, že bych si na svou zeď ráda nalepila místo zpěváka třeba krásnou Britney Spears. A dokázala bych u jejího plakátu vzdychat a snít stejně, jako to dělaly kamarádky nad postery Robbieho Williamse. V téhle době jsem si o sobě začala vážně myslet, že jsem jen na holky, to mi bylo asi 15 let.

Takže sis nejprve myslela, že tě kluci nezajímají? Kdy se to změnilo? Měla jsi v pubertě nějaký „vztah“ s dívkou?

Vztah s dívkou, to jsi mě rozesmála. Ano, s jednou jsem se sblížila více než s kdejakou kamarádkou, ale pokud máš na mysli vztah se vším všudy, musím tě zklamat. Byla jsem slušné děvče. Co se týká kluků, až do svých 19 let jsem si vážně myslela, že jsem na holky. Celou pubertu jsem se prala sama se sebou. Jak to budu řešit. Byla jsem holka, která má silně věřící rodiče z Polska. I to hrálo svou roli, proč jsem o své orientaci mlčela a mlčím tak dlouho.  V 19 ale přišel zlom. Začala jsem chodit na vysokou, poznávala nové lidi. Na diskotékách jsem obdivovala „vystylované“ holky, ve škole jsem naopak měla v hledáčku spíše jen jednoho kluka. Potkávala jsem se s ním v menze. Vždy se na mě hezky usmíval. A já jsem cítila něco podobného, co kdysi k té „více než kamarádce“.

Před začátkem rozhovoru jsi mi řekla, ptej se na cokoliv, klidně i intimního. Doufám, že se tedy neurazíš, když se zeptám na jednu choulostivou otázku, která mě při tvém vyprávění napadá. První sex byl s holkou, nebo klukem?

Ten úplně první byl až ve 20 letech a s klukem. Právě s tím usměvavým. Zjistili jsme, že máme spoustu společných témat, zašli jsme na pivo, pozval mě k sobě na film, dali jsme si sklenku vína a bylo to. Zamilovala jsem se a bláhově si po zbytek studia myslela, že jsem „vyléčená“.  Dnes s ním mám dokonce krásného syna.

Jsi tedy vdaná paní?

Ne, nejsem a ani nechci. Pořád mě to táhne na obě strany a nevím, která z nich je silnější. Vždy jsem chtěla velkou a šťastnou rodinu, jak to chtěli moji rodiče. A to se mi začíná plnit. Mám partnera, syna, psa, kočku. Plánujeme rybičky a výhledově druhé dítě.

Naťukla jsi téma rodičů. Ví o tvé orientaci?

Neví a zatím není nutné, aby se to dozvěděli. Když jsem si myslela, že jsem jen na holky, poprvé jsem se začala modlit, jak to po mně chtěli rodiče, když jsem byla ještě dítě. Modlila jsem se, abych byla „zdravá“, stejná jako ostatní holky. Postupem času jsem se modlit přestala. Začalo se mi líbit být jiná. Navíc, rodiče mají svůj život v Polsku. Občas za nimi s partnerem a Matýskem jezdíme na víkendy a to stačí. Co se děje tady, to vědět zatím nemusí.

Věřící rodiče, nevadí jim, že jste se nevzali?

Možná občas. Maminka je taková tichá. Spíše si myslím, že se za nás modlí, abychom se nakonec vzali. Nahlas nic neříká. Za to jí děkuji. Tatínek občas rýpe do Tomáše, partnera, ale ten je úžasný. Vždy z toho dokáže nějak vybruslit.

Adrea postrádá v životě doteky žen. Ilustrační fotografie. Zdroj: pixmac.cz

Andrea v životě postrádá doteky žen. Ilustrační fotografie. Zdroj: pixmac.cz

Tomáš. Téma, které mě zajímá. Ví o tvé orientaci?

Ví. Hned na začátku, když jsem s ním byla poprvé, byla jsem docela opilá, jsem mu to řekla. Bylo to asi tím vínem, jinak bych nejspíš mlčela až doteď. Málokdo to ví.

Jak na to reagoval a vlastně stále reaguje?

Před rodiči mlčí. Doma si mě dobírá. Když koukáme na film, hádáme se, která dívka je hezčí. V téhle rovině jsem jako jeho kamarád, „parťák“ na pivo, kdy se v hospodě oba otáčíme za sexy dívkami v krátkých sukních. Když jsem mu to řekla poprvé, nevěřil mi. Bral to jako hec při sklence vína. Pár týdnů po té noci se mě teprve vážně zeptal, zda je to pravda. Dnes ví, že ho miluji, ale něco mi v životě chybí. Miluje mě, a proto mu to nevadí. Nebo alespoň chce, abych byla šťastná.

Jak jste spolu dlouho?

Letos to bude 8 let. Tři roky máme Matýska.

To je dlouhá doba. Měla jsi za ten čas i nějakou ženu?

Upřímně jsem doufala, že když jsem se zamilovala do Tomáše, prolomila jsem to a stala jsem se hetero. Takže neměla. První měsíce byly krásné. Já byla zamilovaná. O nějaké holce jsem vůbec nepřemýšlela. Postupem času, když se vztah začal upevňovat, jsem cítila, že je to tak správně. Když se po pár letech narodil Matýsek, vztah byl sice krásný, ale v jistých věcech byl dost stereotypní. V té chvíli jsem se začala nudit a přemýšlet nad tím, jaké by to bylo nemít partnera, syna a dočkat se konečně toho vytouženého pohlazení od ženy, po kterém jedna část mého já tak lační.

Už víš, jak to budeš řešit dál?

Netuším. Jen vím, že Tomáš je mi velkou oporou. Chci s ním zůstat dál. Ale čím dál častěji se bavíme o tom, že bych si našla nějakou kamarádku, se kterou bych se konečně dočkala pohlazení, po kterém tolik toužím. Tomáš s tím souhlasí. Dokonce vtipkuje, že bychom si ji mohli půjčovat.

Chceš tím tedy naznačit, že si časem obstaráte společnou milenku?

Ne, to ne! Takhle doma jen vtipkujeme. Mám všechno, co jsem kdy chtěla. Chybí mi jen ty doteky, které mi Tomáš jako chlap samozřejmě nemůže poskytnout. Chci dotek, pohlazení od ženy, ne vztah s ní. Domluvili jsme se, že si podám inzeráty a že se prostě jednou, až bude Matýsek ve školce a Tomáš v práci, s nějakou setkám. Také jsme se domluvili, že o tom doma nikdy nebudeme mluvit. Chci jen „ukojit“ své touhy. Nechci ničit rodící se rodinu. Snad to tak vyjde.

A co Matýsek? Jaký ten jednou bude? Po mamince?

Chci ho do života pořádně připravit. Chci, aby se nebál jednou přijít a říct: „Mámo, jsem na kluky“. Chci, aby prostě byl jednou sám sebou. A je mi úplně jedno, jaký bude. Chci, aby nemusel sedávat v koutě po nocích s růžencem a modlit se k něčemu, co mu stejně asi nepomůže. Alespoň mně to nepomohlo.

Adrea, Tomáš a Matýsek představují navenek perfektní, rozrůstající se šťastnou rodinu. I přes to však může v životě něco chybět… Dokážete si představit, že něco takového chybí právě vám?

Zdroj perexové fotografie: pixmac.cz

Jana Hybnerová

Jana Hybnerová

Jsem absolventkou vysokoškolského bakalářského programu Mediální a komunikační studia se zaměřením na Jazykovou a literární kulturu. V současné době se studiu věnují dále, a to navazujícím magisterským studiem Dějin kultury se zaměřením na Dějiny literární kultury. Ráda čtu, píšu a ještě více tvořím hodnotné věci, a proto doufám, že se jednou naše sekce Literatura dostane vysoko a najde si spoustu čtenářů.

Zanechte komentář