Lžičky Wou

Wou – to jsou barvy, nápaditost a originalita

Design / 14.4.2013

Linda Černá je přes den mámou a v noci šperkařkou na plný úvazek. Miluje polymerové hmoty a dokáže z nich vytvořit malá umělecká díla.

Před nedávnou dobou se přes facebookové zdi přehnala vichřice s příznačným názvem Wou. Zájemci mohli v lákavé soutěži vyhrát krásně zdobené veselé lžičky. V redakci jsme se však s možností vyhrát jen jednu jedinou lžičku nespokojili. Rozhodli jsme se tedy zjistit, co všechno Wou svým zákazníkům nabízí a kdo za značkou stojí. A protože si informace nenecháváme pro sebe, přinášíme vám zajímavý rozhovor.

Linda

Linda Černá vystudovala management  a  administrativu justice na Vyšší správní akademii. Momentálně si „užívá“ rodičovské dovolené. Než se narodilo miminko, vyráběla zajímavé šperky na plný úvazek. Život si nedovede představit bez své rodiny, internetu a polymerových hmot.

„Taková práce mi vyhovuje, být pánem svého času.“

 

Pamatujete si, kdy jste začala s ručními pracemi? A kde se vlastně vzala touha vyrábět právě šperky?

Poprvé jsem s ručními pracemi začala někdy na prvním stupni základní školy. Navštěvovala jsem kroužek drhání a keramiky. Později, asi na druhém stupni, nás s kamarádkami chytlo uzlování náramků přátelství a navlékání korálků. Navlékaly jsme celé hodiny a hodiny, všude se válely korálky! Mou tvorbu ovlivnila také moje maminka, která má svůj vlastní módní salon. Vyrůstala jsem mezi šaty a bižuterií, takže vyrábění šperků bylo pro mě jako dělané. Věděla jsem, co se ženám, v mém případě dívkám, líbí, a začala vyrábět. K ručním pracím jsem se pak vrátila znovu až po letech. Začala jsem šít filcové brože, poté co jsem je zahlédla na obrázku a usmyslela si, že chci mít doma originál své výroby. Šila jsem různé zajíčky, ptáčky a jiné příšerky. Trávila jsem hodně času sama doma, v novém městě, a volného času bylo na můj vkus nadbytek. Zakoupila jsem tedy vše potřebné a vrhla se do toho. Brože stále vyrábím, ale pouze omezeně. Úplně mě pohltilo modelování z polymerových hmot.

Vyrůstala jsem mezi šaty a bižuterií, takže vyrábění šperků bylo pro mě jako dělané.

Náušnice Wou

Ovečky, tučňáci, koblížky, polymerové hmotě se meze nekladou.
Zdroj: Archiv Lindy Černé

Co vaše úplně první výtvory, jaký pocit jste z nich měla?

Na svůj úplně první šperk si nepamatuji, bylo to někdy v dětství a nejspíš to byl nějaký náramek z bavlnek. Co si ale pamatuji naprosto přesně, jsou moje úplně první náušnice, které jsem vymodelovala z FIMA. Byly to koblížky a prodaly se do pár dní. Byla jsem z nich nadšená! A ještě nadšenější z toho, že se zalíbily zákaznicím a opravdu se prodaly.

Máte tendence schovávat si to nejlepší jen pro sebe, nebo šperky posíláte nekompromisně dál?

Svoje šperky, i když se mi moc líbí, si neschovávám. Náušnice vůbec nenosím, dokonce nemám ani propíchnuté ušní dírky. Ale strašně bych si chtěla pro sebe uzmout nějaký náhrdelník s opičkou. Bohužel, než najdu příležitost někam s ním vyrazit, tak se prodá. Všechny šperky tedy prodávám, ale často se mi stane, že se mi náušnice nebo brož tak strašně líbí, že je mi až líto, když si je zákaznice objedná a já je musím poslat dál.

Často se mi stane, že se mi náušnice nebo brož tak strašně líbí, že je mi až líto, když si je zákaznice objedná.

Nabízí se otázka, kde vlastně vyrábíte? A co vše je k výrobě šperků potřeba?

K výrobě šperků potřebuji hlavně polymerovou hmotu, která je velmi podobná dřívějšímu moduritu. Při práci se musí nejprve dobře rozehřát v prstech, načež z ní jde tvarovat takřka cokoliv. Moje umění spočívá v modelování miniatur zvířátek, ale vyrábí se i minijídlo, nebo různé složité vzory pomocí extrudéru (speciální vytlačovací trubička určená pro práci s polymerovými hmotami, pozn. redakce). Zapotřebí jsou samozřejmě také různé bižuterní komponenty, háčky, nýtky a podobně. Dále jsou k výrobě potřeba kleště, jiné nářadí a mé ruce. Ty jsou úplně nejdůležitější. Vše vyrábím doma u psacího stolu. Bohužel žádnou dílnu nemám, i když bych si ji moc přála. Momentálně jsem šťastná za svůj koutek u stolu, kde je neskutečný nepořádek.

Jak vznikl Wou a co symbolizuje?

náhrdelník berušky

Přezdívka Wou vznikla v pubertě, když se rozmáhaly různé chaty. (smích) Ani nevím, proč a jak jsem si ji vymyslela, ale líbí se mi a symbolizuje mne samotnou.  Wou jsem již 13 let.

Jak vypadá takový běžný den? Je to se šperky větší honička?

Můj běžný den je snad pořád stejný. Mám malého syna, vše se tak nyní přizpůsobuje právě jemu. Ráno vstanu, nakrmím syna, uklidím ten největší nepořádek a jdu balit balíčky pro zákazníky. Jakmile toto dodělám, vařím oběd, anebo vyrážím na procházku s kočárkem nadýchat se trochy čerstvého vzduchu. Odpoledne se věnuji synovi a hrajeme si dokud neusne. V tu chvíli mohu jít konečně tvořit. V mezičase si dopisuji se zákazníky a přemýšlím, jak to všechno zvládnu. Je to takový věčný kolotoč, kdy se bojíte na chvíli zastavit, abyste nevypadla. Pociťuji to hlavně v posledních dnech a týdnech. Vyrábím hlavně v noci, to už všichni spí a já mám tolik potřebný klid. Někdy bych si přála, aby den měl více než 24 hodin.

Kde  všude čerpáte inspiraci a náměty?

Inspiraci čerpám hlavně v přírodě a všude kolem sebe. Většinou se ráno probudím s tím, že mě přes noc napadly nějaké motivy. Opravdu to funguje tak, že mě múza políbí nejčastěji v noci. Občas si nápady snažím zapisovat, ale nekreslím je. Bohužel se i tak stane, že polovičku zapomenu nebo se k nim nikdy nedostanu. Takže mé zapisování je občas zbytečné. Pokud se k realizaci nápadu nedostanu hned, pak už jen velice obtížně. Většinou mě něco napadne, vyrobím to a podle reakcí zákazníků usoudím, jestli to je to, co zaujme. Když jsou reakce na daný šperk pozitivní, vyrábím to vícekrát, dokud je poptávka, dokud je to in. Mám na mysli třeba ovečkové náušnice, těch jsem vyrobila snad stovky, anebo lžičky. Lžičky jsou teď celkově hodně v kurzu a taky náušnice či náhrdelníky.

Většinou se ráno probudím s tím, že mě přes noc napadly nějaké motivy.

Koláž - filcoví zajíčci

Mimo polymerových šperků či lžiček vyrábí Wou i krásné filcové brože.
Zdroj: Archiv Lindy Černé

Vyrábíte šperky i na zakázku, tedy podle přání konkrétního zákazníka?

Ano, vyrábím. Jak šperky, tak lžičky. Ale jen v omezené míře. Snažím se sice vyhovět všem zákazníkům, ale občas to prostě nejde. Přiznám se, že na zakázku vyrábím docela nerada. Občas je to taková velmi nevděčná práce. Zákazník má svou naprosto přesnou představu, kterou mi sdělí, a já naopak dostanu mou představu a ve finále je velmi obtížné, aby se ty dvě, často rozdílné představy, sešly.

Setkáváte se  i s nespokojenými zákazníky?

Občas se nějaký nespokojený zákazník najde, asi jako v každém oboru. Mně se to stává naštěstí velmi zřídka. Snažím se všem vycházet vstříc, tak aby byli všichni spokojení, tak jak to má být. Častěji se stane, že se zákazník ještě vrátí pochlubit, jaký měl s náušnicemi nebo lžičkou úspěch, a to mě velice těší. Na facebooku mě velice potěšilo, když mi první zákaznice poslala fotku se šperkem, aby se pochlubila, jak jí to sluší. To mě opravdu ohromilo. Celkově mě vlna zájmu na facebooku strašně těší, vůbec jsem nečekala takové ohlasy. Je ovšem samozřejmostí, že se setkávám i s negativními ohlasy. Některým lidem se mé výrobky vyloženě nelíbí a nechápou, že je někdo kupuje.

Existuje kamenný obchod, ve kterém se dají vaše šperky koupit?

Mé výrobky můžete najít v Náchodě, v Módním Salonu Irena a hlavně na internetu.

Wou je barevná, veselá, jarní a optimistická. Neváhejte a zavítejte na její stránky, ať už na fleru, či na facebooku. Šperky vás potěší nejen svým vzhledem, ale také velmi příznivou cenou.

Zdroj perexové fotografie: Archiv Lindy Černé

Barbora Venháčová

Barbora Venháčová

Obyčejná holka, momentálně máma na plný úvazek a kuchařka tělem, duší a hlavně srdcem. Na vaření nemám papír, ale jídlo, vařečky a plotna jsou mou největší vášní. A největší radostí zase to, když chutná. "Když si člověk počíná pečlivě, když používá správné přísady a všemu dá, co tomu patří, může většinou uvařit něco moc dobrého."

Zanechte komentář