Mladá studentka zdokumentovala místo, kde v minulém století umírali lidé

Cestování / 29.3.2018

V listopadu minulého roku se studentka maturitního ročníku Denisa vydala na místo, které navštěvují spíše ostřílení cestovatelé. Řeč je o Černobylu.

Denisa si pro svůj maturitní projekt vybrala opuštěnou jadernou elektrárnu a k ní přilehlé město duchů Pripyat. Natočila tam patnáctiminutový film plný prázdných budov, zachovalých dětských hraček nebo mumie psa. Rozpovídala se o něm na začátku roku na vlastní přednášce.

Dobové fotografie z ještě prosperující Pripyati. Zdroj: Tereza Ocetková, Generace 21

„Vždycky mě zajímaly lokality, kam zamíří jen hrstka turistů. A továrnu, v níž se odehrála celosvětově známá tragédie, jsem nemohla vynechat,“ vysvětlila studentka uměleckomanažerské střední školy. Do jaderné elektrárny na severu Ukrajiny odjela dvakrát. Jejím cílem bylo zmapovat dnešní skutečnou podobu místa a vyzpovídat i některé pamětníky.

Na začátku besedy vysvětlila plnému brněnskému sálu Břetislava Bakaly okolnosti tragédie, evakuaci tamního obyvatelstva i možné trvalé následky. Radioaktivní mrak z výbuchu měl dosah i nad území Československa, událost se tedy zdaleka netýkala jen tehdejšího Sovětského svazu.

Šokující záběry, nebezpečná vegetace

Pravděpodobně nejsilnějším zážitkem jak z filmu, tak z přednášky byl pro diváka pohled na opuštěné školy, zábavní park a porcelánové panenky. Denisa spolu se svým spolucestovatelem popsala, jak si divoká příroda bere zpět svoje území. Paneláky i malé domky zarůstají, stromy už dosahují nejvyšších pater. V okolních lesích prý potkáte lišky nebo vlky. Nemají důvod bát se lidí. V řece plavou i metroví sumci, ti zase nemají přirozené predátory.

V dokumentu promluvili i ti, kteří místo tragédie znají nejlépe. Zdroj: Tereza Ocetková, Generace 21

A jak je to s radioaktivitou přímo v Černobylu? „Je ideální po návratu vyhodit všechno oblečení. Přímo v Pripyati i v elektrárně je zakázáno sedat na trávu a čehokoli se dotýkat. To platí hlavně pro kovové věci, ty jsou nejvíce zamořené,“ vyprávěla nadějná začínající dokumentaristka.

Tragédie se odehrála v roce 1986. Na následky ozáření zemřely desítky tisíc lidí. Nyní je reaktor zalitý několikametrovou vrstvou betonu a město Pripyat se ztrácí v záplavě keřů a husté trávy. Je lepší na místo neštěstí zapomenout, nebo je naopak udržet jako připomínku pro další generace?

Zdroj fotografií: www.pixabay.com

Tereza Ocetková

Tereza Ocetková

Milovnice koní, která většinu času věnuje olomoucké žurnalistice a sbírání inspirace na cestách. Protože je lepší jednou něco vidět na vlastní oči, než o tom tisíckrát slyšet z vyprávění!

Zanechte komentář