Vítěz Magnesia Litera se představuje

Literatura / 14.10.2017

Letošní cenu Magnesia Litera za prózu získala kniha Únava materiálu od Marka Šindelky. Jaký příběh ukrývá?

Touha po nebezpečí

Próza o lidském utrpení, strastech a smrti. Próza, jež neztratí čtenářskou pozornost. I když každý toužíme žít v míru a bezpečí, skrývá se v nás jistá touha po nebezpečí. To může být důvod k tomu, že jsou mezi čtenáři tak populární detektivky nebo historická próza, především válečná, která zobrazuje utrpení lidí během válečných konfliktů (druhá světová válka apod.). Ovšem minulost není jediná, kdo ukrývá nenávist a bolest. Přítomnost je stejná a budoucnost se také příliš lišit nebude.

Marek Šindelka *1984

je básník a prozaik. Za svou knihu Strychnin a jiné básně získal Cenu Jiřího Ortena. V roce 2008 vydal svůj první román Chyba. Jeho soubor povídek Zůstaňte s námi získal v roce 2011 cenu Magnesia Litera za prózu. V roce 2014 vyšel další povídkový soubor Mapa Anny. Jeho texty byly zatím přeloženy do pěti jazyků.

Soudobý problém

Kniha Marka Šindelky přibližuje problém, se kterým se svět potýká nyní. Ale z trochu jiného úhlu. Únava materiálu vypráví příběh dvou bratrů – uprchlíků. V jejich zemi je válka a oni se od ní snaží utéct. Příběh, který je za posledních pár let Evropanům dobře známý. V knize ale nesledujeme prchající masy, nýbrž jednotlivce a jejich zoufalou snahu přežít.

„Co po mně chcete?“ rozčileně rozhodil mladík rukama. „Němci u vás v Evropě začali zabíjet Židy. Židé utekli z Evropy, vzali nám zem a zabili moje prarodiče, tak jsme utekli do Sýrie. V Sýrii se začali zabíjet všichni navzájem, tak teď utíkám do Německa, čemu nerozumíte?!“

Obálku navrhla Nikola Klímová

Poutavé vyprávění

Krátké, úsečné věty vás úplně vtáhnou do příběhu, jako kdyby jste se sami brodili skrz závěje sněhu nebo se snažili zadržet dech před výpary auta, natěsnaní pod kapotou motoru. Pokoušet se zachránit si vlastní život a přitom ani nevědět, jestli na vás na konci cesty někdo čeká. Myslet na svou rodinu, kterou možná už nikdy nespatříte. Marek Šindelka ve své próze nebrání uprchlíky ani ty, do jejichž země přicházejí. Ukazuje především bezvýchodnost situace a beznaděj, kdy jsou lidé ochotni zaplatit za nejistý převoz, jen aby se dostali do bezpečí. Ale čeká na ně na konci bezpečí? A budou v bezpečí během cesty? Sami nevědí, jaká bude cesta, jak dopadne a jaký bude její cíl.

Některá místa postupně mizela. Zmizela Paříž. Pak zmizel Berlín a Stockholm. Mizely celé státy. Evropa pozvolna bledla, jak se jí dotýkaly tisíce bříšek prstů: špinavých od vazelíny, nasáklých kovovým pachem lodních útrob, za některými nehty špína ještě z jiných kontinentů, slané zbytky moře. Zjizvené prsty bez kresby. Prsty bez bříšek. Otisky vyžrané kyselinou, odřezané, spečené zapalovačem. Všeobecný strach z registrace a nucených internací. Celé státy mizely pod doteky náplastí a obvazů. Žalostné zanícené ruce v horečce rozmnožovaly nicotu.

Únava materiálu

Strach z neznámého

Bratři, o nichž kniha vypráví, na své cestě potkají spoustu lidí. Někteří sdílejí jejich touhu po svobodě a někteří z nich mají strach nebo je dokonce napadají. Chtějí přežít, nemají vodu ani jídlo, a lidé je vyhánějí od svých dveří. Ale tak to chodí: lidé mají největší strach z toho, co neznají. A masmédia tomu v dnešní době příliš nepomáhají. Za dob války říkali příliš málo a dnes až příliš mnoho. Jak už ale bylo řečeno, kniha nevyzdvihuje ani jednu ani druhou stranu. Je jasně ukázáno, že špatné mohou být obě strany. Na východě ti, jenž válčí, na západě ti s nepochopením pro nově příchozí. Nakonec ale každý z nás chce totéž – mír, klid a bezpečí jak pro sebe, tak pro své blízké. Po tom také touží hlavní aktéři příběhu, které na jejich cestě provází jediná otázka: spatří ještě někdy jeden druhého?

Únava materiálu

Autor: Marek Šindelka

Rok vydání: 2016

Nakladatelství: Odeon

Počet stran: 176

Zdroj fotografií: Martina Bambuszová, Generace 21

0 70 100 1
70%
Average Rating

Únava materiálu

Román Marka Šindelky je poutavým vyprávěním o statečnosti. O tom, jak se někteří lidé dokáží vrhnout do neznáma, jen aby se zachránili. Úsečné věty jsem během příběhu ocenila, dokázalo mě to rychleji vtáhnout do příběhu. Avšak konec se mi zdál až příliš useknutý a neúplný a byla jsem z něj trochu zklamaná.

  • 70%

Štítky

Martina Bambuszová

Martina Bambuszová

Knihomolka a studentka TUL.

Zanechte komentář