Chuť: nemastná a neslaná

Literatura / 26.9.2017

Kniha dýchající létem a podzimem, která vás ale příliš nenadchne.

Až příliš klasická zápletka

Znáte ten pocit, kdy začnete číst a zdá se vám, že už jste tu knihu někdy četli? Nebo alespoň jí podobnou. Dnes, kdy je knih nepřeberné množství, se to bohužel stává. Je to svým způsobem nevyhnutelné, ale i nešťastné. A přesně toto je ten případ. Katharina Hagena vypráví příběh jedné rodiny, která prošla několika životními zvraty. Ale na tak úzkou knihu je jich až příliš.

Katharina Hagena *1967

pochází z Karlshure, vystudovala anglistiku a germanistiku v Marburgu, Londýně a Freiburgu. Působila jako vědecká pracovnice v nadaci James Joyce Stiftung v Curychu, vyučovala na Trinity College v Dublinu a na univerzitě v Hamburgu. V roce 2006 vyšla její kniha Was di wilden Wellen sagen. Der Seeweg durch den Ulysses. V současné době žije v Hamburgu jako spisovatelka na volné noze. Román Chuť jablečných jadýrek vyšel v roce 2008.

Téma

Smrt. Něco, co provází děj knihy takřka na každé stránce. Příběh vypráví o Iris, která zdědí dům po své babičce. Dům, do kterého všichni členové rodiny rádi jezdili. Podle anotace má Iris postupně poznávat minulost své rodiny. Ale Iris příběh vypráví, téměř většiny situací byla sama svědkem a ostatní jí už dávno někdo vyprávěl. Tudíž už nemá příliš co zjišťovat. Jediná skutečná otázka, která v knize padne, je „co jí chtěla Rosmarie (její sestřenice) říct před tím, než zemřela?“. Ale ani to se Iris nedozví. Tudíž první dojem, že se jedná o příběh plný tajemství, není tak úplně správný.

Chuť jablečných jadýrek

Nejdřív přišla světlá průsvitná letní jablka, letňáky, chutnala po citronech, a když je člověk jednou nakousl, nešlo je sníst tak rychle, aby vám v rukách nezhnědla. Ta se nevařila, jejich aroma vyprchalo jako srpnový vánek, pod kterým zrála. Pak ale pomalu dozrávala odrůda Coxova reneta, nejdřív na velikém stromě, který stál blízko u domu a sálalo z něj teplo z červených kamenů, jimiž byl dům obložen a v nichž se přes den teplo nahromadilo, takže jeho plody byly vždycky větší a sladší a dřív zralé než na ostatních jabloních.

Obálka a úprava Martin Pecina

A co vlastně dostanete?

Je možné označit knihu za román pro ženy. Nápadně se podobá knihám, jež vychází v sekci Harlequin. Spletitá zde sice nejsou tajemství rodiny, ale za to se tu zamotávají tajemství milostná. Pletky tu měl takzvaně skoro „každý s každým“. A příběh má i svůj happy end: obrázek šťastné rodiny. Jako žena samozřejmě někdy také takové romány vyhledávám, ale i v této kategorii se dá příběh promyslet lépe. Měl vcelku velký potenciál, ale výsledné zpracování poněkud pokulhává.

Dialogy tomu příliš nepomáhají. Jsou spíše křečovité, pokusy o vtip zůstávají jen pokusy, a celé to vyznívá poněkud vágně. Pokud se dá na knize něco vyzdvihnout, tak jsou to popisy – krajiny, domu a sbírání jablek. Skutečnou předností knihy je ale jen obálka. A tím chvála končí.

Chuť jablečných jadýrek

Autor: Katharina Hagena

Původní název: Der Geschmack von Apfelkernen

Překlad: Petr Štědroň

Nakladatelství: Host

Počet stran: 264

Více informací na stránkách nakladatelství.

Zdroj fotografií: Martina Bambuszová, Generace 21.

0 30 100 1
30%
Average Rating

Chuť jablečných jadýrek

I když mě kniha nenadchla, může posloužit jako nenáročné čtení v nudných okamžicích. Ale i v tomto případě je možné pro tento účel sehnat lepší tituly.

  • 30%

Štítky

Martina Bambuszová

Martina Bambuszová

Knihomolka a studentka TUL.

Zanechte komentář