Příběhy na malířském plátně

Literatura / 12.10.2017

Edward Hopper do literárního světa vstoupil vpravdě kuriózním způsobem. Nebyl totiž spisovatelem, ale malířem.

A právě dílo tohoto amerického malíře inspirovalo autora detektivních románů Lawrence Blocka k vytvoření povídkové sbírky. Povídky ovšem netvořil sám. Požádal o spolupráci významné literáty, povětšinou své přátele, a z jejich děl tak vznikl unikátní povídkový soubor Ve světle nebo ve stínu.

Drama, napětí a detektivní prvky

Do sbírky přispěli například Megan Abotová, Lee Child, Stephen King, Joyce Carol Oatesová či Kriss Nelscottová. Nechybí ani reprodukce obrazů otisknuté u příslušných povídek. Soubor povídek různých autorů slibuje také povídky různých žánrů, nemohu se ovšem ubránit dojmu, že detektivní žánr a povídky s mystickými prvky zde výrazně převažují. Já osobně mám raději ty, kde se třeba jenom vysedává a tlachá v hospodě, než příběhy, kde si postavy žijí rozmanitým posmrtným životem nebo umírají dvakrát jako Baskové (ačkoli právě povídku, kde se tento motiv objevuje, Pokoje u Moře od Nicholase Christophera považuji za možná vůbec nejzajímavější z celého souboru), a tak se mi nakonec možná nejvíc zamlouvala Dívčí show od Megan Abottové, Carolinin příběh od Jill D. Blockové, Noční okna od Jonathana Santlofera a Kazatelova sbírka. Ta je zajímavá už jen proto, že ji má na svědomí Gail Levinová. Žena, která pracovala jako kurátorka sbírky umění Edwarda Hoppera ve Whitneově muzeu amerického umění a vytvořila kompletní katalog Hopperových děl. V její první vydané povídce vůbec se odvíjí zajímavý příběh ze samého konce umělcova života, ve kterém jeho autorka také sehrála svou roli.

Edward Hopper

(22. 7. 1882, Nyack – 15. 5. 1967, New York City)

Edward Hopper patřil mezi nejvýznamnější americké realistické malíře 20. století. Studoval umění na New York School of Art a po skončení školy, na které se zaměřoval převážně na užitou grafiku, pracoval krátce v reklamní agentuře. Poté cestoval po Evropě a nakonec se usadil v bohémské Greenwich Village v New Yorku. Zde žil a tvořil až do své smrti, rád ovšem cestoval třeba do Kanady nebo do Nového Mexika. Jako umělec začal být oceňován až poměrně pozdě. Možná právě díky tomu, že tvořil v době, kdy přicházely do módy avantgardní směry jako impresionismus nebo kubismus. Ač se s nimi Hopper v Evropě seznámil, celý život tvořil v duchu klasického realismu. Jeho obrazy často zobrazují opuštěné ulice, stavby nebo osamělé lidi. Dokonce se říká, že v jednom z Hopperových obrazů dokonce nalezl inspiraci pro svůj film Psycho i Alfred Hitchcock.

Obrazy nutící k vymyšlení příběhu

Nemůžu ale popřít, že všechny povídky jsou něčím zajímavé, stejně tak jako obrazy, které je inspirovaly. Hopperovy obrazy jsou laděné spíše do tmavých tónů a oživené výraznými červenými šaty jedné z postav nebo září vycházející z nočního okna. Některé povídky ze souboru na obrazy odkazují přímo, jiné ho berou jako inspiraci kolem, které rozehrávají příběh, který se zdá být s obrazem spjatý jenom velmi vzdáleně.

Mnoho spisovatelů má Edwarda Hoppera opravdu v oblibě. Patří mezi ně třeba Michael Conelly, autor Temných proudů a Hořícího pokoje a také více než dvacítky románů s detektivem Harrym Boschem. Povídka, kterou pro Blockův soubor napsal, se odehrává přesně na tom místě, kde právě Michael Conelly zmíněný Hopperův obraz poprvé spatřil. Stejný obraz pojmenovaný Noční ptáci se také objevil v závěru knihy, ve které Harry Bosch vyřešil svůj první případ.

Na lavici vedle ní se mačkali čtyři japonští turisté. Vypadali jako středoškolští studenti, kteří si přišli prohlédnout mistrovo nejznámější dílo. Bosch zaujal místo na opačném konci sálu za zády sledované, aby si ho nevšimla. Zamnul si ruce a snažil si je trochu zahřát. Klouby ho bolely ze zimy a chůze kolem devíti bloků k muzeu. Nenašel žádné vnitřní prostory, ze kterých by viděl přední vchod knihkupectví. Čekal venku, postával u vchodu do garáže, než se vynořila na polední přestávku.

Noční ptáci

Nejen čtoucí ženy

S Edwardem Hopperem jsem se poprvé setkala v knize německého historika Steffana Bolmanna s názvem Ženy, které čtou, jsou nebezpečné. Bollman do své knihy zařadil obraz s názvem Hotelový pokoj (mimochodem, Kris Nelscottová přispěla do Blockovy sbírky skvělou povídkou inspirovanou právě tímto obrazem). Na Hopperových obrazech však naleznete nejen čtoucí ženy. Maloval neobvyklé akty, obrázky ukazující postavy v hotelové hale, pokoji či kině, kanceláři, restauraci nebo hotelovém pokoji. A co je důležité, jeho obrazy k vytvoření nějakého příběhu přímo vybízejí. Možná byste si vy sami dokázali vymyslet úplně jiné než autoři, kteří do sbírky přispěli… ale to je koneckonců jenom dobře.

Ve světle nebo ve stínu                                            

Název originálu: In Sunlight or in Shadow

Sestavil: Lawrence Block

Překlad: Zdík Dušek

Nakladatelství: Metafora

Rok vydání: 2017

Počet stran: 269

 

Zdroj všech fotografií: Eliška Gregorová, Generace 21

0 80 100 1
80%
Average Rating

Ve světle nebo ve stínu

Povídkový soubor inspirovaný dílem jednoho z nejvýznamnějších realistických malířů 20. století. Kniha je sama zajímavá už jenom svým konceptem, mnoho autorů přichází se skutečně neobvyklými prvky. Milým bonusem jsou reprodukce obrazů u každé příslušné povídky.

  • 80%

Eliška Gregorová

Věřím tomu, že úloha literatury je nezastupitelná i ve 21. století, jelikož počítačem, televizí ani tabletem si nábytek nepodložíte.

Zanechte komentář