Bio, nebio – pohádka, nebo smysluplný trend?

Na talíři / 24.9.2017

Září je měsícem ekologického zemědělství a bioproduktů. Označení BIO je avšak stále opředeno mnoha otazníky. Kde se vzalo, o čem vypovídá a na co si dát při nákupu bioproduktů pozor?

Ochrana přírody i spotřebitele

Biopotraviny (bavíme-li se o těch rostlinného původu) jsou produkty ekologického zemědělství, při jejichž pěstování nebyly použity žádné umělé chemické látky, škodlivé chemické postřiky ani geneticky modifikované organismy. Působení těchto látek, jako jsou například pesticidy, herbicidy či fungicidy, běžně využívaných v intenzivním zemědělství je sice testováno, avšak výhradně separovaně. Účinky chemického koktejlu, který jejich součinností vzniká a dostává se do našeho těla, do půdy a ovlivňuje i volně žijící zvířata, již vědecky ověřeny nejsou.

Zjednodušeně je tedy možné říct, že si biozemědělství zachovává respekt k přírodě, zvířatům, půdě i rostlinám. Potraviny z něj pocházející by měly být kvalitnějšíplné chuti. Děje se tak díky menšímu obsahu vody (v porovnání s urychlovanými plodinami) a vyšší koncentraci sušiny – chuť je pak mnohem výraznější. Ekologické zemědělství navíc minimalizuje zásahy a škody v okolní krajině, protože nedochází k rozsáhlému rozorávání mezí, odlesnění krajiny ani vysoušení bažin. Volně žijící živočichové a rostliny tak nepřicházejí o svá přirozená stanoviště a nevytrácí se biodiverzita.

INFOBOX

Věděli jste, že nejnáchylnější k absorpci postřiků jsou rostliny s porézním stonkem, jako je například celer? K háklivým plodinám patří i brambory, papriky či špenát. Z hlediska obsahu pesticidů u běžně prodávaných potravin se nejhůře umístila jablka.

Také kvalita půdy je oproti klasickému intenzivnímu zemědělství logicky vyšší, a zaměříme-li se i na biochovy, život zvířat je zde o něco důstojnější. Omezení volného pohybu není tak markantní a výživa a případné léky podávané zvířatům jsou mnohem kvalitnější, což se nevyhnutelně promítne i do kvality a chuti výsledných živočišných produktů.

Některé studie hovoří o prokazatelně vyšším obsahu cenných mastných kyselin v mase či mléce z ekologické produkce nebo o vyšší koncentraci vitamínu C u některého bioovoce a biozeleniny. Obilí s biocertifikací pak vykazuje vyváženější poměr aminokyselin.

Dodržování všech standardů navíc prochází pravidelným přezkoumáváním. Každého výrobce biopotravin i ekozemědělce navštíví kontrola alespoň jednou ročně.

U některých plodin má nákup v biokvalitě svá opodstatnění. Zdroj: BarnImages, pixabay.com

Není logo jako logo

Značení biopotravin podléhá evropské legislativě, která také stanovuje, že musí být jednotlivé potraviny označeny unikátním kódem, díky němuž je možné dohledat, zda opravdu prošly kontrolou a výrobek splňuje zákonem stanové normy pro biopotraviny. Zmíněný kód musí být po splnění všech podmínek doplněn příslušným a jediným oficiální znakem, jež má podobu zeleného půlkruhu s tmavými a světlejšími zelenými pruhy – tzv. biozebrou. Její zneužití se přísně trestá.

Kromě biozebry používané v České republice platí od roku 2010 také speciální označení v podobě zeleného listu, jímž jsou označeny všechny balené biovýrobky pocházející z členských zemí EU. V okolních zemích se samozřejmě můžete setkat s jinými logy. Potraviny určené pro český trh však musí biozebru mít. Pokud ji na výrobku nenajdete, nikdo vám slibovanou biokvalitu nemůže zaručit.

Biozebra a zelený list jsou oficiálním označením certifikovaných bioproduktů. Zdroj znaků: biospotrebitel.cz

Platí staré známé „něco za něco“?

Protože nic není jen růžové, také biopotraviny mají své stinné stránky. Jednou z nich, ne až tak překvapivou, je jejich vyšší cena. U biopotravin jednoduše platíte za určitou exkluzivitu, které obchodníci mile rádi využívají. Je však nutno zohlednit i vyšší náklady na pěstování, výrobu a dodržování standardů, které přirážku do značné míry ospravedlňují.

Skeptici také rádi připomínají, že je trh s bioprodukty častým útočištěm různých podvodníků, kteří toto označení užívají neoprávněně s cílem se na něm přiživit a obohatit. Právě proto je dobré znát výše uvedené podmínky a správnou certifikaci při výběru hlídat.

Bioprodukty také neseženete všude. Horší dostupnost však již není takovým problémem jako dříve – jednak se situace neustále zlepšuje, příznivci biostravy navíc většinou nemívají problém vyhledat si spolehlivého zprostředkovatele nebo si dovoz biopotravin objednat.

Biopotraviny mají i svá rizika. Zdroj: trysh, pixabay.com

Jsou zde ale i další diskutabilní body, na něž je třeba brát zřetel. Například je potřeba si uvědomit, že bio automaticky neznamená zdravé. I v případě, že je některý zpracovaný produkt vyroben z biosurovin, může být plný cukru či tuku nebo jinak nevhodný pro každodenní zařazování do vyváženého jídelníčku. Proto i zde platí neustále omílaná rada – čtěte složení!

Dalším rizikem, které je třeba brát u chemicky neošetřených plodin v úvahu, je možnost výskytu plísní, tzv. mykotoxinů, proti nimž postřiky u běžně pěstovaných surovin bojují. Výsledky studií a testů se však v tomto případě jednoznačně neshodují. Co je ale ověřeno mnoha spotřebiteli (a je to i logické) je kratší doba trvanlivosti biopotravin. Chybějící konzervanty nebrzdí hnilobné procesy, a tak je bioovoce a biozeleninu většinou nutné spotřebovat rychleji.

Chcete se dozvědět víc? Stáhněte si informacemi nabité publikace vydané PRO-BIO LIGOU.

Bioparadoxy

Co je však pro mě osobně nejvíce „schizofrenní“, jsou biopotraviny dovážené přes půl světa. V tomto případě se pozitivní dopad na okolní krajinu neguje, protože je jejich dovoz pro životní prostředí neoddiskutovatelnou zátěží. Stejně tak mě rozhořčuje balení bioovoce a biozeleniny do extra plastů a igelitu. Logika kupování ekologicky vypěstované zeleniny je ta tam, když to automaticky znamená vyprodukovat hromadu zbytečného a obtížně rozložitelného odpadu.

Posouzení, zda leží v nákupu potravin s označením BIO spása našeho zemědělství a lidstva obecně, nechám na vás. Co bych však přeci jen ráda podotkla, je to, že kroků k uvědomělé spotřebě je mnohem víc. Ať už se jedná o preferenci lokálních surovin, fair tradových výrobků nebo o omezení odpadu a plýtvání. Zajímejme se o to, co máme na talíři, odkud to pochází a jak to ovlivňuje svět kolem nás. Jiný totiž zatím nemáme a je otázkou, jak dlouho ještě bude naše současné chování snášet…

Zdroj úvodního obrázku: Agence Producteurs Locaux Damien Kühn, unsplash.com

Adéla Svobodová

Adéla Svobodová

Vaření i psaní jsou společně se sportem jedny z mých nejoblíbenějších způsobů seberealizace. A protože se řídím heslem "Dělej víc věcí, které tě dělají šťastnou!", stala jsem se součástí tohoto portálu. Vždy budu ráda za Vaše komentáře, připomínky či nápady.

Zanechte komentář