Jerome Klapka Jerome, jak ho možná neznáte

Literatura / 8.9.2017

Dílo klasika britského humoru skrývá mnoho překvapení a stojí za to přečíst si od něj i něco jiného než Tři muže ve člunu.

Kdyby mě někdo vzbudil o půlnoci a chtěl ze mě vydolovat, kterého spisovatele považuji za geniálního, v rozespalosti bych asi vypálila jméno anglického humoristy Jerome Klapky Jeromeho… a můj tazatel by si jen nevěřícně ťukal na čelo. Jenže ne každému se povedlo vytvořit dílka, která na aktuálnosti a bezprostřednosti neztrácejí ani po tolika letech, která uplynula od doby jejich napsání, a ne od každého spisovatele si vypůjčují náměty celé generace mladších literátů a scénáristů.

Nebudu se chvástat, že jsem přečetla všechny jeho knihy. Ale přečetla jsem jich dost na to, abych si troufla upozornit vás na ostatní díla z produkce tohoto autora, která se tak trochu krčí ve stínu té nejslavnější.

Velká část díla anglického humoristy Jeromeho Klapky Jeromeho bohužel není vůbec tak známá a čtená jako dvě knihy o třech mužích, které ho nejvíce proslavily a to je rozhodně škoda. Ve svých povídkách a fejetonech často sahal po osvědčeném tématu cestování, ale věnoval se i zcela běžným aspektům života, které dovedl podat s humorem a citem. Cizí mu nebyly ani romanticky laděné příběhy s nadpřirozenými bytosti a detektivní žánr.

Jerome Klapka Jerome

(2. 5. 1859 Walsall – 14. 7. 1927 Northampton)

Dětství proslaveného anglického humoristy nebylo ani zdaleka tak zábavné, jako jeho slavná díla. Pocházel z chudých poměrů a rodina navíc velmi brzy přišla o otce, takže Jerome musel ukončit svá studia a začít živit rodinu. Nejprve pracoval u železnice, kde sbíral uhlí, které vypadalo z vagónů, později se z něho stal balič a učitel, pokoušel se dokonce prosadit jako herec v malé kočovné společnosti. Nejvíce ho proslavily příběhy tří přátel plavících se po dolním toku Temže, které přinesly slávu nejen jejich autorovi, ale i řece, ze které se velmi rychle stalo populární výletní místo. Jeho literární záběr byl ale mnohem širší.

Poutníkův deník

V tomto krátkém dílku sáhl Klapka po velmi vděčném a osvědčeném tématu cestování. Vycházelo mu to skvěle už ve Třech mužích ve člunu, tentokrát se na cestu vydávají muži jenom dva, ale zato opouští starou dobrou Anglii a vydávají se do německé vesničky Ober-Amergau na tradiční představení pašijových her. Cesta Angličanů do Německa už sama o sobě slibuje, že o vtipné situace nebude nouze. Pro neznalého turistu je spaní v německé posteli hotovou bojovkou, a to ani nemluvím o takovém objednání kořeněné omelety. Dozvíte se, že se při cestách do Německa máte vyhýbat liptavskému sýru, až budete pořádat pašijové hry, rozhodně nedávejte roli Jidáše tomu největšímu vesnickému dobrákovi. A taky, že německé konverzační příručky jsou k ničemu.

Hbitě jsem vytáhl knihu z kapsy a začal jsem hledat rozmluvy pojednávající o potravě. Nebyla tam ani jedna! Zato tam byly dlouhé a vášnivé „Rozmluvy s pradlenou“ o věcech při vzpomínce na něž se červenám. Asi dvacet stránek knihy bylo věnováno pošetilým rozmluvám mezi neobyčejně trpělivým ševcem a nanejvýš provokujícím a zásadně nespokojeným zákazníkem, pravou kletbou nešťastného obchodníka, zákazníkem, který poté, co asi čtyřicet minut žvanil a vyzkoušel každý pár obuvi v krámu, klidně odejde se slovy: „Co naplat, dnes nekoupím nic. Sbohem.“ Mimochodem obchodníkova odpověď v knize není. Byla asi velmi podobná zouváku a doprovázená frázemi, které nejsou považovány za vhodné pro vychovaného turistu.

Myšlenky líného chlápka

V souboru fejetonů a úvah nazvaný Lenochovy myšlenky (kdybyste si snad chtěli knížku přečíst v angličtině, což mimochodem vřele doporučuji, hledejte jí pod názvem The Second Thought of Idle Fellow nebo také About The Care and Management Of The Women) předvádí Jerome Klapka Jerome svůj typický smysl pro humor. Co mně na jeho fejetonech a skečích baví nejvíc, je, že většina z nich opravdu nezestárla. Vášniví kutilové vytvářející obaly z krabic na vejce, roztržití a nerozhodní lidé existují pořád, a obecné zákony schválnosti a místa, kam se radši nevydávat v páru, aby si o vás někdo nemyslel, že jste novomanželé na svatební cestě taky. A právě proto fejetony přivodí záchvaty smíchu i současnému čtenáři.

Různě uspořádaných výborů fejetonů si můžete přečíst více, zvláště pokud vám nedělá problém anglický jazyk. Mně se kromě výše zmíněných podařilo sehnat také právě v angličtině psané Selected Stories.

O přípravě a používání nápojů lásky

Malvína z Bretaně a jiné bytosti

Povídka s fantaskními prvky téměř připomíná pohádku a jako pohádku ji také s Lucií Vondráčkovou v roli víly Malvíny také před lety natočila Česká televize. Pokud jste ji viděli, možná vás ani nenapadlo, že ji má na svědomí Jerome. Anebo možná ano. Víla se zlomyslným smyslem pro humor totiž Klapkovu smyslu pro humor odpovídá naprosto dokonale.

Jenže pak otočíte stránku … a v povídce Jelenicové rukavičky poznáte Jeromeho Klapku Jeromeho, jak jste ho možná ještě nepoznali. Což se dá říct i o poslední povídce svazku Dům s vyhlídkou na holou zeď. Jedno zabloudění do postranní uličky a náhodné zahlédnutí tváře krásné smutné ženy vede až k objasnění jedenáct let staré vraždy, která se v této tiché uličce kdysi dávno odehrála.

Neochota nakladatelů

Podle jedné teorie, na kterou jsem narazila, prý za menší popularitu a známost ostatních Klapkových děl může neochota nakladatelů vydávat něco jiného než Tři muže ve člunu nebo jejich pokračování Tři muži na toulkách. A dokonce ani v jeho domovské Velké Británii prý není situace lepší. Mně se ovšem i ve velikostně průměrné knihovně většího okresního města povedlo najít docela slušnou hromádku Klapkových knih. Pravdou je, že znalost anglického jazyka vám bude určitě hrát do karet.

A abych nezapomněla, v úvodu jsem zmiňovala, že Klapkou se rádi inspirovali ostatní umělci. Od pamětníka jsem dostala tip na film Poslední mohykán z roku 1947, kde hlavní roli pána rodiny ztvárnil Jaroslav Marvan. Scéna, kde se snaží pověsit obraz, je jako vystřižená z jedné z prvních kapitol legendárních Tří mužů ve člunu, kde Klapka vzpomíná na jednoho svého příbuzného a jeho organizační schopnosti. A pokud se vám nechce dívat na film pro pamětníky, vzpomeňte si třeba, jak pejsek s kočičkou vařili dort.

Zdroj všech fotografií: Eliška Gregorová, Generace 21

Štítky

Eliška Gregorová

Věřím tomu, že úloha literatury je nezastupitelná i ve 21. století, jelikož počítačem, televizí ani tabletem si nábytek nepodložíte.

Zanechte komentář