Pozornost každému soustu – vědomé jezení potěší tělo i duši

Na talíři / 9.8.2017

Rychlá doba, rychlé jídlo. Čas jsou peníze. Jsou tohle i vaše motta? Strava, která nám vlastně (rychlý) život umožňuje, si však náš čas rozhodně zaslouží!

Při sprintu na autobus rychle zhltnout koblihu, přes den se odbýt rychlovkou u počítače a večer zobat páté přes deváté u filmu. Poznáváte se? Jídlo nám mnohdy připadá jako zbytečná ztráta času a v duchu multitaskingu máme potřebu dělat tuto činnost jen tak mimochodem. Když se však zpětně zamyslíte – co jste včera vlastně jedli? Víte vůbec, jak jednotlivé pokrmy chutnaly, z čeho se skládaly a jaké pocity ve vás jejich konzumace vyvolala? Odpověď bude v drtivé většině negativní.

Jaká je tedy realita? Několika automatickými pohyby čelistí dopravíme jídlo do žaludku, mnohdy však za pár chvil ani nevíme, že jsme něco snědli. U těch méně šťastných z nás to končí kily navíc, zažívacími problémy a údivem, kde se všechny ty zdravotní komplikace berou, ostatní se prostě „jen“ ochuzují o požitek a mnohá další pozitiva, která mohou z jídla plynout.

Celodenní uzobávání u počítače se vám může vymstít. Zdroj: Chris Adamus, unsplash.com

Nerušit, obědvám

A proč vlastně jídlu věnovat větší dávku pozornosti? Důvodů je hned několik. Budete-li jíst vědomě a pomaleji, jídlo důkladně rozžvýkáte. Větší množství slin a rozmělněná sousta zajistí snazší trávení a vy se tak odpoledne nebudete kroutit v křeči nebo maskovat nadmuté bříško. Zároveň toho pravděpodobně sníte méně. Mozku totiž chvíli trvá, než rozluští signály žaludku, že už je dostatečně zasycen. Porce tak můžete nenásilně snížit – nebudete se cítit nepříjemně přecpaní a je-li to vaším cílem, dost možná i bez námahy zhubnete.

A třetí, avšak neméně důležitý benefit, který z vědomého jezení plyne, je prostě mnohonásobně intenzivnější požitek z jídla. Prostá a rádoby samozřejmá záležitost, kterou však už mnozí z nás vůbec nevnímají. Jen to zkuste – soustřeďte se, jak chutnají základní suroviny, znovu objevujte chutě rýže či zeleniny. A co to šťavnaté ovoce? Hmm, kapka olivového oleje, brambory s trochou soli… pravděpodobně již ani nebudete potřebovat takové množství dochucovadel se složením dlouhým jako telefonní seznam. Přirozené chutě vás najednou budou nesmírně bavit.

Tak co říkáte? Za vyzkoušení to stojí, ne?

Tip pro vás:

Zajímá vás, co má jídlo společného se sexem?

To i konkrétní rady, jak převést vědomé jezení do praxe, najdete v našem starším článku.

Najděte si chvilku, odtrhněte oči od obrazovky a zaměřte všechny smysly na ten lahodný pokrm, který máte před sebou. Jak voní? Jak chutná? Kolik najdete barev? A slyšíte to křupání?

Vaše tělo bude mnohem spokojenější, mysl naplněna novými vjemy a jídlo se stane takovým malým rituálem, na nějž se budete těšit. Možná si pak i stihnete uvědomit, že plný žaludek není v dnešním světě paradoxů a extrémů samozřejmostí a nepoštěstí se každému. Zároveň vám také přestane být jedno, čím jej plníte. Přirozeně začnete vyhledávat jednodušší, ale kvalitní stravu.

S vědomým jezením vás uspokojí i obyčejné chutě. Zdroj: Pezibear, pixabay.com

V zajetí emocí

Stravovat se uvědoměle je však pro mnohé (zatím) nedosažitelný ideál. Jedním z důvodů může být emoční jedení, které je zase úplně jinou kapitolou. Sice nutně nemusí probíhat za poklusu, jako zaneprázdněný styl popsaný výše, k vědomé konzumaci jídla má však také hodně daleko.

Jedná se o „hlad“, který nemá fyziologický základ, ale je vyvolán potřebou zaplnit duševní prázdno nebo něco takzvaně zajíst. Nezřídka ústí do obezity nebo až do poruchy příjmu potravy označované jako záchvatovité přejídání. Často se také dědí – použití jídla jako náplasti na emoční bolístky většinou vídáme u svých starších příbuzných, případně nám jej sami v dobré víře aktivně předávají („Rozbila sis kolínko? Lízátko to spraví.“ „Když zvládneš tuhle nepříjemnost, půjdeme za odměnu do cukrárny.“).

Čím se tedy emoční hlad vyznačuje?

  • Přichází nečekán, nezván a klepe tak dlouho, dokud mu neotevřete. Je velmi neodbytný a náhlý (fyzický hlad oproti tomu postupně narůstá).
  • Je vybíravý a nutí vás sahat po specifických jídlech – většinou po takových, které máte spojené se slastnými zážitky, tedy po sladkém, smaženém či fastfoodu (málokoho dovede do přihrádky se zeleninou).
  • Strčíte mu prst a on chce celou ruku. Kousek čokolády rozhodně nestačí! Ani se nenadějete a už ji v sobě máte celou. Najednou zahlédnete slané arašídy… chce to přeci trochu chuťově vyvážit, ne?
  • Dívá se na vás shora. Emoční hlad nesídlí ve vašem žaludku, nýbrž ve vašem mozku. Našeptává vám své touhy a není lehké jej umlčet.
  • Je to citlivka. Emoční hlad nejčastěji přichází ve chvílích smutku, úzkostí, stresu či samoty. A tím to rozhodně nekončí – po takto zkonzumovaném jídle se vám totiž neuleví, naopak, často se ještě přidají pocity viny a zoufalství ze ztráty kontroly.

Je pro vás jídlo útěchou? Zbystřete! Zdroj: albertoadan, pixabay.com

A jak na něj?

Jsou vám takové situace velmi povědomé? Pokud se s emočním jedením potýkáte i vy, je na čase to změnit. Jedná se o běh na dlouhou trať, pokud si však svůj problém uvědomujete, už stojíte na značkách a jen čekáte na výstřel startovací pistole. Spoušť však musíte zmáčknout právě vy, nikdo jiný nemá tu moc. Ačkoliv v případě dlouhotrvajících problémů, jež se vlastní vůlí nedaří vyřešit, stojí za zvážení i návštěva psychologa, psychoterapeuta či kouče. Ulevit vám může i když se svěříte blízké osobě, která má vaši plnou důvěru.

Možným řešením a cílem je právě výše zmíněné vědomé jezení, k němuž je však potřeba se dopracovat postupně. Když se naučíte rozklíčovat emoce a potřeby, které vás ženou k lednici, máte napůl vyhráno. Tou druhou polovinou je nahrazení přejídání jinou aktivitou, která vás uspokojí stejně, ne-li více. Může se jednat o sport, meditaci, ruční práce, psaní knihy či blogu, zahrádkaření a mnohé další činnosti, které zabaví vaši mysl i tělo. Jedním z vašich úhlavních nepřátel je totiž i nuda. Pozor však také na stres – zvyšuje hladinu kortizolu v krvi, který spouští chutě na různé laskominy.

Co vám může pomoci?

  • Pište si deníček – zkuste se se svými pocity svěřit papíru, ten snese všechno. Poznačte si, jak se cítíte před záchvatem, jaké pocity vás pronásledují po něm a co jste vlastně všechno snědli. Zaprvé se vám uleví a zadruhé můžete zpětně analyzovat nejnebezpečnější spouštěče a rizikové potraviny, kterým se, alespoň zpočátku, vyplatí úplně vyhýbat.
  • Napočítejte do deseti – než se poženete do kuchyně či obchodu, zastavte se. I když je to velmi těžké, zhluboka se nadechněte, napočítejte do deseti a zeptejte se sami sebe, zda máte opravdu hlad, nebo je potřeba nacpat se něčím dobrým vyvolaná jiným impulzem (případně si poznatek zapište do zmiňovaného deníčku). Časem se vám podaří alespoň některé situace zvládat mnohem lépe.
  • Nenakupujte hory jídla – železné zásoby sladkostí a slaných pochutin k nezřízenému tláskání doslova vyzývají. Snažte se nakupovat tak, abyste měli po ruce vždy především to, co ve vás nevyvolá nepříjemné výčitky.
  • Dbejte na vyváženou stravu a nedržte diety – pokud máte díky emočnímu jezení nějaké to kilo navíc, odložte vaše hubnoucí snahy na později, až bude váš vztah k jídlu o něco vyrovnanější. Omezování a kalorický deficit vás bude v počátcích „léčby“ zbytečně stresovat.
  • Obelstěte chutě – někdy lze vlastní tělo tak trochu přechytračit. Honí vás mlsná? Uvařte si aromatický čaj nebo si dejte žvýkačku. Na někoho platí i vyčištěné zuby. Pomoci mohou také vůně – co si takhle zapálit svíčku nebo se naložit do teplé vany s éterickým olejem?

Jste spíše emoční jedlík, nebo se vám daří při jídle procítit každé sousto? Podělte se s námi o své zkušenosti v komentářích.

Zdroj úvodní fotografie: Jamie Street, unsplash.com

Adéla Svobodová

Adéla Svobodová

Vaření i psaní jsou společně se sportem jedny z mých nejoblíbenějších způsobů seberealizace. A protože se řídím heslem "Dělej víc věcí, které tě dělají šťastnou!", stala jsem se součástí tohoto portálu. Vždy budu ráda za Vaše komentáře, připomínky či nápady.

Zanechte komentář