Maluchem a feldou napříč Rumunskem, 3. část

Cestování / 14.8.2017

Tentokrát jsme potřebovali uprostřed hor opravit auto a překonat nejvyšší rumunský vrchol. Touto chvílí začalo pravé cestovatelské dobrodružství.

Když jsme připravovali věci před cestou, váhali jsme, zda na feldu vůbec zřídit pojištění. Maluch je tu přece to nespolehlivé a lehce vrakové auto. To jsme ještě nevěděli, že cestou si auta tyto role vymění.

I v těžkých chvílích jsme mu museli dát svačinu.

Z města Borca jsme vyrazili velmi brzy a měli jsme namířeno směrem na Transfagarašan. Naše milovaná Felicie však měla jiné plány. Kolem poledne jsme začali stoupat do podhůří rumunských Alp a kupodivu jsme natrefili na krásnou a udržovanou silnici. Jediná díra, která na ní byla, se nám stala osudnou. Již značně zrezivělý pravý tlumič náraz nevydržel a podíval se nám až do kufru. Co teď s nepojízdným autem uprostřed kopců, navíc s absencí signálu?

Dar z nebes

Nejbližší vesnice byla pět kilometrů daleko, mužská část výpravy tedy vymyslela provizorní řešení pomocí kusu železa z předního kufru a těch pár kilometrů jsme dojeli. Ale kam! Horská osada bez lidí, bez signálu, bez známek života. Najednou z lesa vyjelo terénní auto s dvěma muži na korbě. Na hororové myšlenky jsem neměla nárok, museli jsme za nimi. Na otázku Do you speak English? samozřejmě reakce nepřišla, ovšem mladík jedoucí na luxusním Harley hned za autem zareagoval. Kde se tam vzal, je nám stále záhadou. Andělé strážní nám seslali pravděpodobně jediného Rumuna mluvícího anglicky. Tento nepochopitelně ochotný muž nám vysvětlil, že se nacházíme v osadě bez elektřiny, svařování tedy logicky nebude možné, a dovedl nás do města pod kopcem, kde nám dokonce domluvil opravu auta.

Tento tlumič rozhodně není na svém místě.

Napotřetí jsme byli úspěšní a svěřili jsme feldu do rukou zakulaceného pantáty, který se do opravy pustil ve svém pravděpodobně nelegálním servisu v garáži. Nutno dodat, že za patnáct euro neměl problém auto od devíti do půlnoci opravovat, zničit si hasicí přístroj a svařovat pár milimetrů od plynové bomby v našem kufru. Pro nás z Česka neznámou dobrosrdečnost, kterou jsou Rumuni pověstní, potvrdil nabídkou rozložit stany na jeho zahradě a přečkat tam noc. Ještě teď jsem dojatá.

Ačkoliv vstával v pět do práce, auto do půlnoci spravoval.

Transylvánské Alpy a legendární Transfagarašan

Nepopsatelný výhled, nezapomenutelný zážitek.

Další den jsme s lehkou nedůvěrou v naše vozidla vyrazili překonat Transfagarašan, přejezd přes nejvyšší vrchol Rumunska. Je velmi těžké Fagaraš popsat. Příroda je neuvěřitelná a vyrazila nám dech. Během stoupání po klikaté silnici vidíte krajinu jako na dlani, projíždíte kolem stád ovcí nebo oslů, sem tam bača se psem, poslední závěje sněhu a vysoké horské masivy.

Na vrcholu ve výšce přes dva tisíce metrů se můžete vykoupat v průzračně čistém ledovcovém jezeře a prostě v tichosti obdivovat tu nádheru. Pro nás bylo dosažení vrcholu Transfagarašanu umocněno tím, že ve výšce nad tisícem metrů začínal motor v maluchu stávkovat a poslední metry dojel značně zakuckaný. Stálo to ale za to, rumunské hory nám vynahradily všechny komplikace předešlého dne.

Noc jsme trávili v kempu uprostřed Transfagarašanu ve společnosti medvědice a libereckých motorkářů. O tom ale až v dalším dílu.

Zdroj fotografií: Tereza Ocetková, Generace 21

Tereza Ocetková

Tereza Ocetková

Milovnice koní, která většinu času věnuje olomoucké žurnalistice a sbírání inspirace na cestách. Protože je lepší jednou něco vidět na vlastní oči, než o tom tisíckrát slyšet z vyprávění!

Zanechte komentář