Průvodce Aleš: Nejlepší je, když má člověk k tomu, co dělá, nějaký vztah

Cestování / 28.8.2017

Pracovat jako průvodce může být velmi zajímavá letní brigáda. O své zážitky se s námi podělil Aleš Otava, který o průvodcování píše i ve volném čase.

Aleš Otava, třiadvacetiletý průvodce na Kuksu, se rozhodl o svých zážitcích natáčet videa na Youtube. Psaný blog si založil až později. Právě tato záliba – propojení koníčku a práce, nás zaujala. Dělat to, co nás baví, je přeci jen důležité. I proto jsem se rozhodla Aleše, s nímž jsem se skamarádila právě díky jeho blogerské činnosti, vyzpovídat a zjistit, co ho k průvodcování přivedlo a jaký má vztah k cestování jako takovému, když už pracuje v cestovním ruchu.

Aleš Otava

Narodil se 5. července 1994. Žije nedaleko Hradce Králové, vystudoval obchodní akademii a už několik let pracuje brigádně v cestovním ruchu jako průvodce, v současnosti na hospitálu Kuks. Mezi jeho záliby patří právě průvodcování, ale také čtení, tvorba videí a historie. Rád cestuje po jiných hradech a zámcích.

Mladí lidé dnes většinou pracují v McDonaldech, kavárnách a v knihkupectvích. Co tě přivedlo na nápad zkusit průvodcování?

Ta myšlenka provázení přišla už dávno. Když jsem přišel na střední školu (obchodní akademii), tak jsem zjistil, že obchod a jeho služby mne vůbec nelákají. Přesto jsem prošel nějakými brigádami, takže jsem například doplňoval zboží v supermarketu. Neříkám, že tahle práce je něco strašného, ale táhlo mě to k provázení. Otázka byla, jestli uspěji.

Jaké podmínky jsi jako průvodce musel splňovat? Je něco, co tě na požadavcích ze strany zámku zaskočilo?

Důležitý je samozřejmě nějaký věk. Je to různé. Na předchozích památkách se chtělo, aby průvodce měl minimálně patnáct let, zatímco na Kuksu, kde teď jsem, se požadoval věk trošku vyšší. Záleží na památce, kde chceš provázet. Hodně je důležité, co se člověk naučí a čím více okruhů umí, tím víc je průvodce prospěšný.

Co se týče toho požadavku, který mě zaskočil, tak jeden takový v minulosti byl, ale bylo by neprofesionální ho tady zmiňovat. Byl to ale důvod, který mne vlastně dostal na Kuks.

Provádět na hradě se většinou rozhodnou lidé, které zajímá historie. Je to tak i u tebe? Co tě v tomto směru nejvíc baví a zajímá?

Je nejlepší, když člověk má k tomu, co dělá, nějaký vztah. Rodina mne vedla k historii už jako malého. Samozřejmě asi nebylo cílem, abych byl jednou profesorem historie. Brali mě na výlety na hrady, zámky, časem k tomu mamka přidala i základní věci o druhé světové válce, holokaustu apod, co by měli znát všichni. Přesto je teď řada lidí, kteří o těchto věcech neví, nebo si z toho dělají srandu, což je strašné. Jsem tedy rád za to, že jsem se k tomu přes rodinu dostal.

Rodina mne vedla k historii už jako malého.

Právě po tomhle všem jsem si vytvořil k historii velice pozitivní vztah a stala se mou velkou zálibou. V historii mě jako kluka vždycky bavily velké bitvy. Bylo mi vždycky úplně jedno, jaké to bylo období. Nejradši jsem ale měl obě světové války. Co se týče období, co jsem nikdy neměl rád, protože mi to přišlo nudné, tak jím je baroko. A je to paradox, protože dvě ze tří památek, kde jsem provázel, jsou právě z období baroka.

Aleš v současnosti provází na Kuksu v Královéhradeckém kraji.

Co by podle tebe měl správný průvodce umět, jaké by měl mít přednosti?

Myslím, že tohle je otázka spíše na někoho, kdo provází daleko déle než já. Z mého pohledu by ale určitě měl mít nějaké charisma. Je super, když si dokáže získat návštěvníky. Jakmile zjistí, že průvodce je ,,v pohodě“, začnou si to fakt užívat. Je super, když má takový průvodce smysl pro humor. Navíc musí určitě umět komunikovat i s lidmi, kteří jsou nepříjemní. Přece jen, lidi jsou různí.

Co si myslíš o nahrazování průvodců různými audioguidy, informačními tabulemi nebo letáky s údaji o památkách?

Podle mého je v tomto oboru člověk hodně důležitý. Z vlastních zkušeností vím, že návštěvník má spoustu dotazů. S těmi mu žádné letáky nebo audioguidi nepomohou. Těžko ale říct, co přijde v budoucnu.

Zkoušel jsi někdy provádět v cizím jazyce, setkal ses s cizinci?

To bych raději nerozpatlával (smích). Ne, teď vážně. Cizinci samozřejmě rovněž cestují po českých památkách. Často jsem se setkal i s názorem, že máme nejkrásnější památky, na kterých kdy byli. Největší zkušenosti mám s PolákyNěmci. Že bych přímo dělal prohlídky v cizím jazyce, to neříkám, přesto se ale najde zahraniční skupina, která chce českého průvodce. Potom záleží, jak to probíhá. Zahraniční návštěvníci mohou mít na prohlídce text ve svém jazyce nebo se průvodce rozhodne překládat. Zažil jsem ale nedávno prohlídku s jedním německým návštěvníkem, který si chtěl povídat, takže jsem byl nucen mluvit. Nakonec se z toho stal docela přátelský rozhovor.

Určitě jsi už navštívil spoustu hradů a zámků. Kde se ti líbilo nejvíc, co tě tam zaujalo?

Byl jsem na hodně hradech a zámcích a každý z nich má své kouzlo. Nejraději mám ale hrad Pecku, který se nachází nedaleko Dvora Králové nad Labem. Tohle místo mám hodně spojené s dětstvím. V blízké době se tam chystám a hodně se těším.

Rád jsem se chodil dívat na své kolegy. Mám se od nich hodně co učit.

Ode dne, co jsem začal pořádně provázet, jsem byl pouze na dvou památkách. A to právě na těch, kde jsem zrovna provázel. Rád jsem se chodil dívat na své kolegy. Mám se od nich hodně co učit. Vím ale, že se na prohlídky ostatních průvodců, které neznám osobně, budu dívat s velkým respektem, protože to (asi) nemůže dělat každý.

Průvodcování je brigáda, do které musíte vložit kousek sebe. Komunikujete s lidmi a zprostředkováváte minulost památky.

Kam by ses v budoucnu rád podíval? Šetříš třeba na nějaké cestovatelské dobrodružství?

Nedá se říct, že bych přímo šetřil na nějakou cestu. Hodně mě láká cestování po naší republice. Máme tady toho hodně! Láká mě Adršpach, líbilo se mi v Lidicích, kam bych se zase někdy rád podíval. Rád bych se ale podíval někdy na hrad Bouzov nebo na zámek Velké Losiny.

Ve volném čase spravuješ svůj youtube kanál a blog, kde sdílíš své zkušenosti s průvodcováním. Proč ses pro tuto činnost rozhodl? A preferuješ blog nebo youtube, liší se nějak jejich náplň?

K natáčení na YouTube (to bylo první) jsem se dostal skoro tři roky zpátky. Tehdy jsem ale točil videa, kterými se teď pyšní každý Youtuber. Po roce provázení v Dětenicích jsem ale přišel k myšlence, že bych začal úplně od začátku a točil vlogy o svých zážitcích z provázení apod. Je to tedy úplně jiný styl ,,youtuberství“. Zatím jsem se s něčím podobným u videí nesetkal, takže jsem rád, že jsem (snad) v tomhle první. Hlavně se snažím oslovit ty starší diváky, kteří třeba hledají brigádu na léto. Překvapuje mě, kolik takových lidí je a vždycky mám radost, když mi někdo napíše, že jsem mu díky videím pomohl.

Časem ale přišel i blog, který měl být od začátku jako taková ,,podpora“ video kanálu a zde jsem začal psát rovněž články o provázení. Někomu přece jen sedne více psaná forma, řada lidí navíc ,,youtubery“ bere hodně špatně. Blog se ale nakonec stal samostatným ,,článkem“ a daří se mu. Dostávám zde krásné komentáře, za které jsem moc rád.

Co preferuji? Začal jsem s videem. Dávám do toho hodně energie, snažím se, aby videa vypadala co nejlépe, takže víc pro mne znamená video kanál. Myslím,že blog je a bude čistě o průvodcovství, zatímco ve videích chci mluvit i o cestování po Česku obecně.

Proč bychom se měli vydat na Kuks?

Hospitál Kuks má otevřeno během celého léta, za vstupné zaplatí studenti a nezletilí 70 korun, dospělí 100 korun. Letos skončí prohlídky na konci října.
 Hospitál Kuks je dle mého jedinečnou památkou a neříkám to pouze z důvodu, že zde provázím. Řada lidí si myslí, že se jedná o zámek, ale je to hospitál – tedy bývalá nemocnice a domov důchodců. Tudíž i historie této památky je jiná. Můžete se zde dozvědět o hraběti Františkovi Antonínovi Šporkovi, jehož život je velice zajímavý, stejně jako jeho osobnost. Navíc určitě každý zná sochy Ctností a Neřestí od sochaře Matyáše Bernarda Brauna. Fotky jsou sice super, ale vidět sochy naživo… to je opravdu něco!

Kromě základního okruhu, který je zakončen v nádherné barokní lékárně ,,U granátového jablka„, můžete navštívit ještě muzeum farmacie nebo hrobku rodu Šporků. To je také zajímavý zážitek. Celkově je hospitál Kuks nádhernou památkou, kterou myslím, že by měl každý navštívit. Navíc zde máme tým skvělých průvodců, se kterými jsou návštěvníci spokojení. Proto si hodně cením toho, že zde mohu být.

Děkujeme Alešovi za poskytnutí rozhovoru a doufáme, že jsme vás ostatní navnadili, pokud se bojíte vyzkoušet průvodcování nebo pokud nevíte, kam příště vyrazit na výlet.

Zdroj všech fotografií: archiv Aleše Otavy

Vlasta Řenčová

Vlasta Řenčová

Profesionální amatér, snílek a velký čtenář. Ráda cestuje s foťákem na krku a ještě raději o svých zážitcích píše, neboť se vyžívá ve psaném projevu. Gymnazistka se slabostí pro němčinu, tak trochu samouk bojující za humanitní obory. Věčný Potterhead, milovník historie a čokolády.

Zanechte komentář