Existuje nárok na spáchání zločinu?

Literatura / 15.7.2017

V momentu, kdy tupý úder srazil tělo na zem, si uvědomil, že se v něm něco změnilo. Přesto považoval čin za správnou věc.

Klasická díla, která nelze vynechat

Ten, kdo si ještě nestihl přečíst žádnou knihu z pera některého ruského klasika 19. století, jako by nežil – a pokud se považuje za skutečného čtenáře, o to hůř. Chybu lze jednoduše napravit a výběr kultovních děl je široký, vedle Puškinova Evžena Oněgina, Kapitánské dcerky a Pikové dámy, Tolstého Anny Kareniny a Vojny a míru nebo Lermotovova Démona a Hrdiny naší doby na poličce nejznámějších ruských děl 19. století nesmí chybět opus magnum spisovatele Fjodora Michajloviče Dostojevského, Zločin a trest. Román představující ukázku ruského realismu je předchůdcem moderní psychologické prózy. Myšlenka na jeho sepsání vznikla za složitých okolností. Dostojevský byl členem skupiny utopických socialistů Petraševci, díky čemuž se dostal do vyhnanství na Sibiři, po návratu však radikálně změnil své názory a začal se stavět proti revoluci násilnou cestou, a tak se zformovaly klíčové postoje pro Zločin a trest.

Fjodor Michajlovič Dostojevskij

F. M. Dostojevskij byl ruský spisovatel, který se narodil roku 1821 v Moskvě a zemřel roku 1881 v Petrohradu. Stal se vrcholným představitelem ruského realismu a předchůdcem moderní psychologické prózy. Patřil do skupiny utopistických socialistů Petraševců, bojoval za přeměnu carského Ruska, prosazoval návrat lidí k pokoře, tradicím a víře v boha. Mezi jeho nejznámější díla patří Zločin a trest, Idiot, Běsi nebo Bratři Karamazovi.

Fjodor Michajlovič Dostojevskij, zdroj: wikiwand.com

Raskolnikov a děsivý čin

Hlavní postava Zločinu a trestu mladý student Rodion Romanovič Raskolnikov je téměř bez peněz, přesto sám sebe považuje za výjimečnou osobu. Nouze ho dovede až ke spáchání drsného zločinu, zabije starou lichvářku Alenu Ivanovnu, kterou plánuje oloupit, a její sestru Lizavetu, jež se náhodou stane svědkem činu. Přestože Raskolnikov vraždy nelituje, začne skutek okamžitě dopadat na jeho psychiku – rozpoložení jeho mysli se stále mění: Měl by se přiznat? Měl by vzít peníze a utéct pryč? Nebo se chovat, jako by se nic nestalo? Student nemůže s tak hrozným tajemstvím žít sám, a tak se svěří Soně, dceři Semjona Zacharyče Marmeladova, která musí rodinu živit jako prostitutka, a do níž se Raskolnikov zamiloval. Všechen tlak nakonec způsobuje, že se Raskolnikov ke skutku přiznává a je odsouzen k osmi letům nucených prací na Sibiři, kam ho doprovází Soňa, která ho i nadále miluje.

„Proč vlastně se jim zdá můj zločin tak ohavný?“ říkal si. „Proto, že to je zločin? Co vlastně znamená slovo zločin? Mé svědomí je klidné. Jistě, spáchal jsem hrdelní přečin, porušil jsem literu zákona a prolil jsem krev, ale pokládejte za literu zákona mou hlavu… a dost!…“

Raskolnikov byl pevně přesvědčen, že na vraždu lichvářky má nárok v zájmu většího dobra, zdroj: scratch.mid.eu

Co lze považovat za skutečný zločin?

Hlavní otázkou zůstává, jestli lze u tak drsného činu, jako je vražda, tvrdit, že byl zcela opodstatněný, a tudíž není zločinem. Raskolnikov ve Zločinu a trestu předestírá myšlenku, že lidé se dělí do dvou skupin. První z nich tvoří jedinci ve všech ohledech průměrní, až podprůměrní, a tato skupina je pak základem a masou v každé společnosti. Druhý celek představuje drobná hrstka lidí, kteří jsou nadřazeni a mají více nároků a práv. Podle jeho teorie vražda staré lichvářky, která světu nepřinášela absolutně nic dobrého a naopak způsobovala mnoho problémů, nezasluhuje potrestání. Pouze zbavuje svět kousku zla a dělá ho lepším. Proč tedy pociťovat jakékoli výčitky ze spáchání činu? Raskolnikov však zapomíná na fakt, že pravé řešení nespočívá ve vymýcení zla zlem, jelikož to násilí pouze násobí. Kdo potom určí, která strana byla pro svět horší, násilnější, více nicnepřinášející? Nárokovatelnost v tomto případě neexistuje, protože nelze jednoznačně určit osobu na výši, jež si může dovolit „hrát na boha“ a rozhodovat o lidech přínosných a nepřínosných pro svět. I kdyby zavražděná osoba měla znamenat veš v kožichu společnosti, nic to nemění na pravdě, že vražda bude stále vraždou a zločinem.

„Bratře, bratře, co to říkáš! Vždyť jsi prolil krev!“ zaúpěla zoufale Duňa. „Kterou prolévá kdekdo!“ navázal na její slova skoro zběsile. „Která na světě teče a vždycky tekla jako vodopád, která prýští jako šampaňské a za kterou se věnčí vavřínem na Kapitolu a uděluje přídomek dobrodinec lidstva! Jen se dobře porozhlédni a uvidíš! Já také chtěl prokázat lidstvu dobro a byl bych vykonal sta a tisíce dobrých činů v náhradu za tu jedinou hloupost, a vlastně ani ne hloupost, nýbrž prostě jen nešikovnost.“

Je možné si zločin ospravedlnit? zdroj: postertext.com

Svědomí se nedá utéct

Pokud Raskolnikov pevně věří ve svou nevinu, jak je možné, že se nakonec k vraždě přizná? Otázka je prostá, ale odpověď daleko komplikovanější díky spletité duševní stránce každého člověka. Ať se snažíme sebevíce, není možné zabránit některým přirozeným reakcím v lidské psychice. Vzít život jinému člověku znamená automatické reakce – výčitky svědomí, tíživé pocity, paniku, deprese, nerozhodnost. Jakékoli racionální uklidňování tak nemůže zastavit Raskolnikovovy pocity po spáchání vraždy – i když je přesvědčen o své nevině, stejně se nevyhne obrovské rozpolcenosti svého Já, jenž je na jedné straně děsivě šťastné z vykonání činu a na straně druhé se hrozí samo sebe a toho, co už nelze vzít zpět. Jak může být čin správný, pokud sama přirozenost uvnitř Raskolnikova studenta dohání k zoufalým pocitům a pomalu ho rve na kusy?

Mistrovské dílo o lidské psychice

Dostojevský postavu Raskolnikova nevytvořil náhodou, ruské slovo „raskol“ doslova znamená „rozkol“ a má tudíž s celým dějem románu hlubší spojitost. Podobně si autor vyhrál se jmény dalších postav, u studenta je však význam nejočividnější. Není divu, že se Dostojevský se Zločinem a trestem zapsal do historie. Psychologickou sondu do nitra člověka provádí mistrovským způsobem a kousek po kousku odhaluje duši zločince. Nebo bychom snad měli říci duši nevinného?

„Zločin? Jaký zločin?“ vybuchl v náhlém návalu zlosti.

Zločin a trest

Autor: Fjodor Michajlovič Dostojevskij

Nakladatelství: Máj

Rok vydání: 1966

Počet stran: 520

Zdroj profilové fotografie: Lenka Lahnerová, Generace 21,

Zdroj úvodní fotografie: lakesidetheatre.org.uk

0 100 100 1
100%
Average Rating

Zločin a trest

Klasické dílo z pera Fjodora Michajloviče Dostojevského má stále co říct a je skvělou ukázkou ruského realismu 19. století.

  • 100%

Štítky

Lenka Lahnerová

Zanechte komentář