Zapomenutá autorka Tiffanyho lamp

Literatura / 14.7.2017

Loiuse Tiffanyho a jeho studio proslavila především nádherná vitrážová okna, mozaiky a také skleněné lampy, kalamářové sady a jiné vysoce umělecky hodnotné předměty. On sám je ovšem nenavrhl.

Překvapení ve starých dopisech

Možná si teď také ťukáte na čelo a říkáte si, že jsem se asi zbláznila. Neopírám se ovšem jen tak o nějaké domněnky, ale o dopisy, které si Clara Wolcottová vyměňovala na přelomu 19. a 20. století se svou matkou a sestrami. Z nich totiž vyplývá, že autorkou ceněných předmětů z ateliéru Tiffany je právě ona.

Talentová žena žijící ve špatné době

Spisovatelka Echo Heronová byla z nálezu dopisů, které si sestry Wolcottovy vyměňovaly, tak nadšená, že se rozhodla zvěčnit Clařiny osudy v knize a alespoň trochu se ji pokusit vyvést z Tiffanyho stínu. Kdo vlastně byla Clara Wolcottová? Podle všeho talentovaná designérka, která měla smůlu, že žila zrovna v době, kdy se na pracují ženy pohlíželo tak trochu skrz prsty. Žena s nepředstavitelným a ohromným talentem neustále sršící novými nápady a téměř nikdy neodkládající tužku a skicák. Žena, kterou nezlomila ani úmrtí jejich nejbližších a nejmilovanějších. Žena, která měla smůlu v lásce. A taky žena, kterou Tiffany využil, aby si s její pomocí zajistil světovou slávu a proslulost.

Umělec, nebo despota?

Tiffany opravdu není v knize zobrazen příliš lichotivě. Spíš než umělce připomíná svým chováním sadistického despotu věřícího, že může ostatní vlastnit a že udělají všechno, co po nich bude chtít, včetně práce v neděli. Před jeho vycházkovou holí se třesou nejenom vitrážová okna, ale i samotní zaměstnanci. Samozřejmě, kniha je pouhá literární fikce a pocity a dialogy postav, stejně tak jako některé události, jsou smyšlené Při vykreslení postav se ale autorka opírala nejen o zmíněné dopisy děvčat Wolcottových (sbírku dopisů dala dohromady Elizabeth Yearingová a v roce 1993 ji věnovala univerzitě v Kentu), ale také v biografiích a historických knihách věnujících se právě Louisi Tiffanymu a jeho podniku. Za všechny stojí za to jmenovat alespoň biografii Tiffanyho nemladší dcery Dorothy, kterou sepsal její vnuk Michael John Burlingham, tipy na další četbu pak najdete v doslovu knihy.

Claře smysl pro humor rozhodně nechyběl.

Tiffanyho děvčata

Studio Tiffany

Louise Comforta Tiffanyho a jeho společnost proslavila především nádherná vitrážová okna a také zmíněné lampy navržené právě Clarou Wolcottovou. Vitráže z Tiffanyho dílny krášlí mnoho kostelů, například katedrálu v Troy, kterou Clara se svými děvčaty v románu Echo Heronové navštívila. Tiffany navazoval na tehdy populární hnutí Arts and Crafts, které se do Ameriky šířilo z britských ostrovů a v jehož čele stál básník, umělec a reformátor William Morris. Právě on přišel jako první s názorem, že předměty denní potřeby mají být nejenom funkční, ale také krásné na pohled. Právě toto hnutí je dnes považováno za předchůdce moderního designu, čerpala z něj secese i art noveau a kromě Louise Tiffanyho velmi ovlivnilo například také architekta Franka Lloyda Wrighta. Dalším výrobkem, díky kterému se Tiffany proslavil, byly vázy z tzv. favrilového skla, vyráběné v továrně Corona. Na našem území se ve sklárnách patřících Maxi von Spaunovi vyráběly zdařilé napodobeniny právě těchto předmětů. Prohlédnout si je můžete například v Jihočeském muzeu v Českých Budějovicích.

Kniha ovšem není poctou jen Claře a jejím nadaným sestrám, ale i všem Tiffanyho děvčatům – selektorkám a řezačkám skleněných dílců, které se taktéž velkou měrou podílely na slávě Tiffanyho výrobků a které zůstaly po celý život v anonymitě. Pracovní podmínky na přelomu 19. a 20. století byly bez nadsázky pekelné. Pracovat dvanáct hodin denně bylo normou, a když se pracovalo na velkých zakázkách, do práce se muselo i v sobotu. Ženy navíc dostávaly plat o polovinu menší než jejich mužští kolegové, a to vykonávaly přesně tu samou práci. V Tiffanyho stínu po celá léta zůstával i chemik Arthur Nash, který navrhl mnoho barevnách odstínů skel použitých v Tiffanyho výrobcích.

„Ujišťuji vás, že mluvíme naprosto vážně, otče,“ zavrtěla Clara hlavou. „O každém skle v těchto oknech víme vše. Podívejte se.“ Ukázala na trs květů. „Tomuhle sklu se říká konfetové, protože je složeno z drobných barevných dílků, které připomínají konfety. A pohleďte na tyto záhyby na Kristově plášti. Tohle sklo se nazývá řasené. Náš ateliér používá tuto techniku jako jediný.“ Kněz si nazdvihl brýle a zašilhal na řasené sklo. Clara ustoupila o krok a ukázala na horní část okna. „Všiml jste si té zářivě modré oblohy? Její odstín navrhl Arthur Nash. Je krásná, viďte?“

Slečna Wilhemsonová namířila prstem na okraj okna zdobený květinami a vinnou révou. „Vidíte tohle? Jde o nový umělecký styl, secesi. Byl to nápad paní Driscollové. Všechny obličeje udělala Lilian Palmiérová,“ pokračovala slečna Hawthornová. „A já všechny ruce a nohy!“ Kněz na ně nevěřícně zíral. „Ale vy jste přece ženy!“ „To byla Panna Maria také,“ odtušila suše Clara. „A jen si pomyslete, co všechno dokázala.“

Ačkoli se kniha může zdát chvílemi monotónní stejně jako únavná práce a dřina v Tiffanyho podniku, zhltla jsem jí během dvou dní. A to i přesto, že se její rozsah blíží 450 stránkám, dokonce jsem s lehkým srdcem překousla i fakt, že nejde o biografický příběh v pravém slova smyslu, ale mnoho postav a událostí je dílem autorčiny fantazie. Je trochu smutné, že se Clara dočkala svého snu – že její jméno bude spojováno s uměním a krásou – až několik desítek let po své smrti. Její osudy byly rekonstruovány díky mnoha seriózněji pojatým projektům, například díky zmíněné sebrané kolekci dopisů, kniha Echo Heronové na to má ale také bezesporu svůj podíl.

Poledne u Tiffanyho                             

Autor: Echo Heronová

Název originálu: Noon at Tiffany’s

Překlad: Blanka Petáková

Nakladatelství: Metafora

Rok vydání: 2016

Počet stran: 448

Zdroj náhledového obrázku a úvodní fotografie: pixabay

Ostatní fotografie: Eliška Gregorová, Generace 21

0 85 100 1
85%
Average Rating

Poledne u Tiffanyho

Skvěla napsaná historická fikce mapující život a tvorbu Clary Wolcottové a všech ostatních zapomenutých umělců a návrhářů podílejících se na výrobcích vycházejících z Tiffanyho ateliéru.

  • 85%

Štítky

Eliška Gregorová

Věřím tomu, že úloha literatury je nezastupitelná i ve 21. století, jelikož počítačem, televizí ani tabletem si nábytek nepodložíte.

Zanechte komentář