The 1975 ukázali, že nezvítězili na Brit Awards pro nic za nic

Hudba / 4.7.2017

Čeští fanoušci se po čtyřech měsících konečně dočkali dlouho očekávaného koncertu kapely The 1975. Velké překvapení mimo jiné přinesla i předkapela Pale Waves.

Pražské Forum Karlín 26. července uvedlo jednu z nejslibnějších kapel současnosti. The 1975 letos navíc získali ocenění nejlepší britské kapely na Brit Awards 2017. Kvůli této události museli odložit své turné, nevyjímaje ani pražský koncert, který byl původně naplánován na únor. Avšak kdo by jim to měl za zlé, když ještě k tomu zvítězili a porazili tak Little Mix, Bastille či Biffy Clyro.

Tato britská skupina působí v hudebním sféře již od roku 2004 a sestává ze čtyř členů. Jsou jimi frontman Matt Healy (vokál a kytara), Adam Hann (kytara), Ross MacDonald (baskytara) a George Daniel (bicí). V průběhu koncertu je doprovázeli další dva muzikanti.

The 1975 mají na svém kontě čtyři EP nahrávky a dvě alba. Na debutovou eponymní desku si však fanoušci museli pár let počkat. Vyšla totiž až v roce 2013. Touto deskou nasadili laťku poměrně vysoko a trvalo tři roky, než přišli s něčím, co se mohlo rovnat jejich největším prvotním hitům.

Druhý počin I Like It When You Sleep, for You Are So Beautiful yet So Unaware of It se velmi rychle stal number one v hudebních příčkách několika států. Na druhou stranu se v reakci na nové album vytvořily dva protichůdné póly. První projevoval nadšení, druhý oplýval spíše vlažnými pocity.

Milým překvapením pondělního večera byla, trochu nečekaně, i předkapela Pale Waves. Ačkoliv má jejich zpěvačka místy docela uječený hlas, přesto dokázali zaujmout a rozhýbat publikum. Během debutové písně There’s A Honey přišel na stage i Matty Healy a dav před pódiem se doslova rozvášnil. Právě on a George Daniel pomohli s produkcí tohoto singlu. Někdo by mohl říct, že je tím změní ke své podobě, avšak Pale Waves si zachovali svůj vlastní osobitý styl a charisma. Škoda jen, že si střihli poměrně krátké vystoupení.

Po půlhodinovém zvučení a několika pokusech fanoušků přivolat hlavní kapelu, přišli všichni členové na minutu přesně podle plánovaného line-upu. Písní The 1975 tak započali devadesátiminutový koncert plný světelných efektů a projekce.

Na první pohled by se mnohým mohlo zdát, že sál bude plný náctiletých fanoušků, respektive fanynek. Z půlky tomu tak bylo, ale opravdu jen z půlky. Měli jste možnost spatřit téměř všechny věkové kategorie. To dokazuje sílu, která vyzařuje z jejich tvorby. Byť se někdy může jevit jako mainstream z osmdesátek.

Opravdovým zážitkem večera byl nádherný zvuk saxofonu a ještě lepší zvuk bicích. Doslova slast pro uši. Co by se však dalo vytknout, je přemíra instrumentální vaty. Sice je to příjemná vložka mezi jednotlivými singly, ale nic se nemá přehánět, pokud člověk nechce, aby mu publikum usínalo.

Matt Healy si neodpustil ani trošičku dramatičtější vsuvky, když se vyjádřil například k tématu závislosti mladých na telefonu či k drogám. V podstatě na podobných tématech (pořizování selfie, rozdíly v kulturách, deprese) jsou vystaveny písně, které spolu se skupinou vytváří. Dalo by se říci, že se jedná o jakousi karikaturu vůči zpopularizovaným celebritám současnosti. Healy však večer bral vskutku pohodově, jelikož si i několikrát zapálil cigaretu.

Vizuální složka byla poměrně podle očekávání. The 1975 se skutečně vyžívají v neonových barvách. Naštěstí během jejich vystoupení nebylo vypouštěno tolik kouře, jako tomu bylo u předkapely.

Ze svého repertoáru si na závěr nechali písně The Chocolate a The Sound, při níž se doopravdy celý sál rozskákal. Největší ohlas snad dostal singl Someone Else.


Zdroj miniatury a úvodní fotografie: oficiální facebook The 1975

Zdroj videí: youtube.com

Karolína Grofová

Karolína Grofová

Music is my love/life

Zanechte komentář