Hvězdy nám nepřály a další knihy Johna Greena

Literatura / 27.6.2017

Film a knihu Johna Greena Hvězdy nám nepřály zná snad každý. Víte ale, kolikátá kniha od Greena to byla? Co ještě napsal? Pojďme se na to podívat.

John Green

John Green

Co bychom mohli pro začátek o Johnovi vědět:

  • John je rodilý Američan.
  • Narodil se 24. srpna 1977 v Indianapolis.
  • Celé jeho jméno zní John Michael Green.
  • Na začátku své spisovatelské kariéry se živil jako editor časopisu Booklist.
  • V roce 2006 získal Printzovu cenu za knihu Hledání Aljašky.
  • Se svým bratrem založil v roce 2007 Youtube kanál „VlogBrothers“.
  • Kniha Hvězdy nám nepřály se umístila na seznamu bestsellerů deníku The New York Times.
  • Green trpí obsedantně kompulzivní poruchou. Nyní vydává novou knihu, jejíž hlavní hrdina má stejný problém.

Rok 2005: Hledání Aljašky

Jedná se o první Greenův román. Nyní se chystá jeho filmové zpracování, které má vyjít v roce 2018. Dle mého názoru se tato kniha vyrovná nejznámějšímu příběhu knihy Hvězdy nám nepřály. Zde John ohromil čtenáře tzv. Greenovským zvratem, který přichází nečekaně a převrací rozjetý příběh kompletně naruby.

Hledání Aljašky

Hledání Aljašky

Hlavní postavou knihy je 16letý Miles Halter přezdívaný „Váleček“. Miles je posedlý zapamatováváním si posledních slov, které pronesly slavné osobnosti před smrtí.

Například:
François Rabelais řekl: „Jdu hledat velké Možná.“

Miles, inspirován touto myšlenkou, se rozhodl přejít na internátní školu Culver Creek, protože doufal, že tam nalezne ono „velké Možná“ – a právě to se mu také povedlo. Jenže nevěděl, že to nalezne u dívky jménem Aljaška Youngová, do které se zamiloval. Dívka, která byla naprosto nepředvídatelná a dělala to, co ji zrovna napadlo, změnila Milesovi život. Aljaška byla velmi originální postava, která dodala celému příběhu silný náboj. Po celou dobu Milese odmítala a brala ho jenom jako kamaráda, a jak už to tak bývá, Milese to k ní o to víc připoutalo.

Myslel jsem na to, že kdyby lidi byli déšť, já bych byl mrholení a ona hurikán.

Nejedná se však o klasický young adult román s happy endem. Stejně jako u knihy Hvězdy nám nepřály si mnozí popláčou.

Kniha se dělí na dvě části. Část „předtím“, která směřuje do jedné veliké události, kterou zatím neznáte. Lehce za polovinou knihy dojde na Greenův zvrat a následuje část „potom“ – kdy už nic není stejné jako dřív.

Miles, který byl celý život spíše nepopulárním mezi svými vrstevníky, si na nové škole našel ty nejlepší přátele, kteří ho naučili porušovat školní pravidla, dělat kanadské žertíky svým „nepřátelům“ a užívat si život naplno způsobem, který dříve neznal. Nešlo jen o šťastné chvíle, ale především o to, aby drželi spolu tehdy, kdy se dělo něco špatného.

John Green: Hledání Aljašky a Příliš mnoho Kateřin

John Green: Hledání Aljašky a Příliš mnoho Kateřin

Rok 2006: Příliš mnoho Kateřin

Tato kniha je originální především svými častými poznámkami pod čarou, ve kterých se odehrává kus příběhu nebo jej informace alespoň doplňují. Často jsou pod čarou vysvětlena cizí slova, pojmy nebo doplněna nějaká fakta. Čtenář se tak může dozvědět spoustu zajímavých informací.

Příliš mnoho Kateřin

Příliš mnoho Kateřin

Colin Singleton je zázračný kluk. Zázračný v tom, že se dokáže učit neobvykle rychle a zapamatovat si spousty věcí. Už jako malý byl neobvykle inteligentní. Například již ve svých čtyřech letech četl knihu o Archimedovi. Není tedy divu, že na sebe kladl veliké nároky ohledně svojí budoucnosti.

Colin byl ten typ člověka, který znal spousty nudných faktů o čemkoliv, ale komunikace s lidmi pro něj představovala španělskou vesnicí. Byl tedy takovým vyčnívajícím unikátem, který nezapadal mezi své vrstevníky, byl spíše společenským outsiderem. Přesto i on měl jednoho nejlepšího kamaráda, Hasana.

Hasan byl původem z Libanonu. Podle popisu byl trochu při těle a na rozdíl od Colina měl hodně pohodlný styl života, od kterého nic neočekával. Nejraději by se jen poflakoval a užíval si – což si myslel, že může, díky svému otci, který vydělal dostatek peněz pro celou rodinu.

Colin: „K čemu je dobré být naživu, když se aspoň nesnažíš udělat něco, co by stálo za to?“

Colin se snažil celou dobu přesvědčit Hasana, že je moc důležité, aby šel také na vysokou školu – o čemž Hasan nechtěl vůbec slyšet. A Hasan učil zase Colina, jak s lidmi normálně komunikovat. Vždy, když Colin začal říkat něco, co mu přišlo opravdu zajímavé, prohlásil Hasan pouze: „Nezájem.“ Tím mu dával najevo, že se normální lidé o takových věcech nebaví a už vůbec o nich nechtějí slyšet.

Colin měl v životě ještě jednu zajímavost – a tou byly Kateřiny. Pokaždé, když Colin chodil s nějakou dívkou, jmenovala se vždy Kateřina. V současnosti to byla 19. Kateřina, která se s ním rozešla. Colin byl z rozchodu opravdu zoufalý, a tak se Hasan rozhodl, že takový splín má jediné řešení – výlet. Protože výlet byl přesně ten styl činností, který Hasanovi vyhovoval – něco děláš, i když se ve skutečnosti poflakuješ.

Jejich výlet neměl žádný cíl. Prostě jet, jak se jim zlíbí, jak dlouho chtějí a kam je zrovna napadne.

Když v jednu chvíli projížděli přes Tennessee, zaujala je cedule, která je zvala na prohlídku hrobu arcivévody Františka Ferdinanda. Rozhodli se, že se na něj půjdou podívat.

A tak se stalo, že se zde Colin potkal s mladou dívku Lindsey Lee Wellsovou, která dělala prodavačku a zároveň průvodkyni památníku arcivévody. Ačkoliv Lindsey nebyla žádná Kateřina, Colin si postupem času začínal uvědomovat, že ji má rád…

Tato kniha se od ostatních liší tím, že nemá veliký zvrat. Jde spíše o vyprávění příběhu se vzpomínkami na příběhy již prožité. Na konci knihy se dočkáte malého nádechu nečekaných událostí, ale oproti ostatním knihám od Greena je tato podle mě nejslabším článkem.

Rok 2008: Papírová města

Film vyšel v roce 2015 – šlo o druhou filmovou interpretaci knihy Johna Greena.

Papírová města

Papírová města

Hlavní postavou Papírových měst je Quentin Jacobsen, který je v maturitním ročníku střední školy. V době, když byl Quentin ještě malý kluk, se naproti přistěhovala rodina s dcerou Margo, která byla o šest měsíců mladší než on. Hned na první pohled se mu Margo zalíbila. Skamarádili se a trávili spolu hodně času. Jednoho dne, když se procházeli v parku, objevili staršího pána, jak se opírá o dub. Byl mrtvý. Quentin byl vyděšený a chtěl jet hned domů a někomu to říct, ale Margo byla jiná a šla k mrtvému tělu co nejblíž. Zajímalo ji, proč se zabil.

„Myslím, že asi vím, proč to udělal,“ řekla nakonec.
„Proč?“
„Možná mu popraskaly všechny provázky,“ řekla.

A tak se stalo, že se jejich cesty v následujících dnech rozdělily. Quentin, který byl spíše bojácný a opatrný, se snažil dodržovat pravidla. Oproti tomu Margo byla jedna velká záhada. Vždy jednala na vlastní pěst, řešila záhady jako detektiv a utíkala v noci z domu. Přitom za sebou nechávala malé nápovědy, podle kterých se dalo poznat, kam odešla. Nikdo je však nikdy nedokázal rozluštit, a rodiče tak museli počkat, až se sama vrátí.

Margo odjakživa milovala záhady. Možná je milovala tolik, až se jednou z nich sama stala.

V předvečer jejího posledního zmizení se vloupala do Quentinova pokoje oknem, ačkoli to bylo už několik let, co se spolu nebavili.

„Potřebuji tvoje auto.“
„Nemám auto.“ – odpověděl jsem.
„No dobře, tak auto tvojí mámy. A taky potřebuju, abys ho řídil, protože dneska v noci musím udělat asi jedenáct věcí, a tak nejmíň po pěti z nich budu potřebovat rychle zmizet.“
„Nějaké těžké zločiny?“ – zeptal jsem se.
„Připomeň mi, jestli je vloupání těžký zločin.“

Jednoduše řečeno: Margo zjistila, že ji její přítel dlouho dobu podváděl a nehodlala to nechat jen tak být. Chtěla se všem pořádně pomstít – (ex)příteli, jeho milence, kamarádce, která o tom věděla a neřekla jí to, a dalším viníkům…

Quentin vlastně nikdy nepřestal být do Margo blázen, a když se na něj konečně usmálo štěstí, dlouho neváhal a vydal se do hluboké noci pomoci jí se zběsilým plánem.

Bojácnému Quentinovi pocity k Margo postupně pomohly k tomu, aby se odvázal. Nejprve se odhodlával k malým věcem, ale jak večer ubíhal, začal si uvědomovat, že se nikdy v životě tolik nebavil.

Tu noc zjistil Quentin, že prožívá něco, v čem mu jeho úzkostlivost celý život bránila. Hlavně měl však pocit, že si jsou s Margo opravdu blízcí. Doufal, že všechny dny, kdy ho ignorovala, budou od té chvíle pryč a vše bude jiné, lepší – tak jak si to vždy představoval.

Jenže se mýlil… Margo druhý den nepřišla do školy a doma nebyla. Zase zmizela.

Půjdeš do papírových měst a nikdy se už nevrátíš.

A na Quentinovi zůstalo, aby se vydal po stopách Margo Rothové Spiegelmanové – záhadné dívky, které bylo pro jedno papírové město příliš škoda.

Je to papírové město. Jen se na to podívej. (…) Na tu spoustu papírových lidí, co bydlí v papírových domech. (…) Všichni jsou úplně vyšinutí tou mánií vlastnit věci. A všechny ty věci jsou křehké jako papír. A lidi taky. Žiju tady osmnáct let a ani jednou jsem nenarazila na člověka, kterému by záleželo na opravdu důležitých věcech.

Rok 2012: Hvězdy nám nepřály

Občas si člověk přečte nějakou knížku a pocítí až fanatickou potřebu přesvědčit úplně každého, aby si ji přečetl také, protože se mu zdá, že je to jediný způsob, jak náš roztříštěný svět uvést zase do pořádku.

Je až neuvěřitelné, jak skvěle tento úryvek sedí na knihu samotnou. Hvězdy nám nepřály, knihu, která svým smutným příběhem ohromila spousty lidí a díky které se John Green proslavil. Jde o první knihu, která byla zfilmovaná, a to v roce 2014. Film má na CSFD.cz krásné hodnocení 77 %, i nám se líbil. Musím souhlasit, že film je nabitý těmi správnými emocemi a hlavní postavy ztvárnily své role velmi důvěryhodně. Ovšem přečíst si samotnou knihu je dvojnásobný emocionální zážitek.

Hvězdy nám nepřály

Hvězdy nám nepřály

Hazel Grace Lancasterová, dívka, které je 16 let, a 18letý Augustus Waters (zkráceně Gus) jsou dvě hlavní postavy tohoto příběhu. Oba dva bojovali s rakovinou, díky které se také poznali. Jednoho dne na sezení podpůrné skupiny mluvil Gus přede všemi o tom, že se nejvíce bojí zapomnění. Přál si prožít neobyčejný život, aby si ho lidé pamatovali. S tím ovšem Hazel rázně nesouhlasila – žila totiž ze dne na den a nic neplánovala.

Zapomnění je nevyhnutelné a jednou tu nebude nikdo, kdo by si pamatoval třeba Kleopatru nebo Mozarta, natož nás.

Hazel a Gus brzy zjistili, že mají hodně společného. Podobný kousavý humor, milující starostlivé rodiče, lásku ke knihám a životní zkušenosti s rakovinou. Začali si nejen rozumět, ale i bát se jeden o druhého. Gus byl od začátku sympatickou Hazel naprosto okouzlen a Hazel, ačkoli si to nejprve nechtěla připustit, cítila to samé k němu.

Hazel byla posedlá knihou „Císařský neduh“, která byla o rakovině. Tvrdila, že je napsaná jinak než ostatní knihy. Autor – Peter Van Houten, který knihu napsal – prý přesně rozuměl jejím pocitům. Jako by sám věděl, jaké je to umírat. Nechal na konci knihy spoustu nezodpovězených otázek, což Hazel dlouhou dobu trápilo. Přiměla Guse, aby si knihu přečetl, a ten z ní měl stejné pocity.

Tak se rozhodli jet za Peterem Van Houtenem do Amsterdamu, aby jim na vše odpověděl.

Hazel se upínala na jediné – musela se dozvědět odpovědi na své otázky. Svět se jí ovšem změnil před očima, když se s panem Peterem Van Houtenem opravdu setkala…

Některá nekonečna jsou větší než jiná nekonečna.

A tato myšlenka je provází zbytkem neveselého příběhu…

Knihy Johna Greena: Hvězdy nám nepřály, Papírová města, Příliš mnoho Kateřin a Hledání Aljašky

Knihy Johna Greena: Hvězdy nám nepřály, Papírová města, Příliš mnoho Kateřin a Hledání Aljašky

Další knihy:

  • Rok 2008: Sněží, sněží – Napsal spolu s Maureen Johnson a s Lauren Myracle (v ČR vyšlo v roce 2016)
  • Rok 2010: Will Grayson, Will Grayson – Napsal spolu s Davidem Levithanem (v ČR vyšlo v roce 2016)
  • 10. října 2017 vyjde v originále Greenova další kniha s názvem „Turtles All the Way Down“

Zdroj fotografií:
[1] ALA The American Library Association (fotka Johna Greena, odkaz)
[2] Tomáš Maněna (ostatní fotografie, odkaz)

0 86 100 1
86.25%
Average Rating

Hodnocení knih

Ačkoliv knihy od Johna Greena jsou určené spíše náctiletým, mnohdy neuškodí, když si je přečtou i starší. Často nám totiž připomenou, jak jsme se sami v tom věku cítili, co pro nás bylo důležité a to, že některé věci byly dospělejší než teď.

  • Hledání Aljašky
    95%
  • Příliš mnoho Kateřin
    70%
  • Papírová města
    85%
  • Hvězdy nám nepřály
    95%
Michala Peluchová

Michala Peluchová

Zanechte komentář