Spisovatel musí být svobodným člověkem

Literatura / 1.6.2017

Haruki Murakami nedává rozhovory, vyhýbá se focení a nerad rozebírá to, co napsal. Přesto vyšla kniha, ve které se vyjadřuje k tématu spisovatelství.

Haruki Murakami je nejznámější japonský spisovatel. V roce 1979 získal japonskou literární cenu pro začínající autory Gunzo. Na jaře roku 2006 získal Haruki Murakami od Mezinárodní poroty Ceny France Kafky bronzovou zmenšeninu Kafkova pražského pomníku a stal se laureátem Ceny Franze Kafky. Murakami má totiž ke Kafkovi velmi blízký vztah, což se projevuje nejen v přezdívce, kterou si dá hlavní postava v románu Kafka na pobřeží.

Spisovatel jako povolání je sbírka esejí, kde se oblíbený autor bestsellerů rozepisuje o své práci.

Den co den se časně zrána probouzím, ohřívám si v kuchyni kávu, nalévám ji do velkého šálku, se kterým si sedám ke stolu, zapínám počítač. A pak začnu uvažovat: Tak co, o čem teď budu psát? V tu chvíli jsem opravdu nefalšovaně šťastný.

Cesta spisovatele a jiná témata

Murakami často zdůrazňuje, že opisuje svou vlastní cestu, své postupy i své přesvědčení. Zkrátka mluví sám za sebe. Za základ úspěchu nejen v literatuře, ale i v umění všeobecně považuje originalitu. V jedné z esejí poukazuje na to, že spisovatel musí dbát i o své tělo. Jako příklad uvádí Franze Kafku, který byl vegetarián a každý den dlouho cvičil. Další zobrazují proces vzniku literárního díla, prozrazují, co Murakami podnikl, aby prorazil na americkém trhu, je v nich popsána inteligence, kterou by měl spisovatel mít, i zajímavosti z tvorby jednotlivých knih – jak Murakami vytvořil první román a jak se vůbec dostal ke psaní a podobně.

Jsou spisovatelé velkorysí lidé?

Podle Murakamiho sotva existují velkorysejší a velkodušnější lidé než spisovatelé. Svůj názor vysvětluje jednoduše: když třeba nějaký spisovatel umí zpívat a debutuje jako zpěvák, dřív nebo později se dočká pohrdání a výsměchu a profesionální zpěváci se k němu budou chovat chladně. Pokud však zpěvák napíše knihu, nic podobného ho nečeká. Spíš vzbudí zvědavost a spisovatelé dostanou chuť si s ním při nejbližší příležitosti popovídat o psaní nebo ho dokonce i povzbudit. Je to proto, že nějaký ten román – ať už dobrý, nebo ne – dokáže napsat každý, kdo jenom trochu chce. A taky to každý může udělat. Psaní je zde přirovnáno k profesionálnímu zápasnickému ringu, do kterého může vstoupit každý. Udržet se v něm déle je ovšem složité. Spisovatelé na vlastní kůži zažívají, jak těžká věc je u spisovatelství vydržet.

Murakami, který se psaním živí několik desetiletí, říká, že z autorů, kteří debutovali ve stejném čase jako on, se psaní věnuje už jenom několik z nich. Proč? Protože psaní vyžaduje sebedisciplínu, soustředění, odhodlání, vytrvalost a vnitřní energii, která způsobuje, že člověk nemůže být bez psaní – a to nemá každý.

Z knihy je cítit nadhled a pokora. Autor psaní pojímá trochu filozoficky, bere ho jako smysl svého života. Přiznává ale, že velkou zásluhu na jeho úspěchu má štěstí a náhoda.

Kniha je plná podnětných myšlenek. Mě nejvíc oslovila tahle: Spíš než umělcem musí být spisovatel svobodným člověkem.

Spisovatel jako povolání 

Autor: Haruki Murakami

Vydáno: Odeon, 2017

Počet stran: 240

Překlad: Tomáš Jurkovič

Edice: Světová knihovna

fotek: Pixabay.com, Martinus.cz

0 70 100 1
70%
Average Rating

Spisovatel jako povolání

Sbírka vznikala postupně v průběhu tří desetiletí. Některým čtenářům se může zdát, že jako celek působí nevyrovnaně, což je ale vzhledem k tomu, jak dlouho byla psaná, pochopitelné. Neberu to jako něco negativního, naopak. Díky tomu kniha autenticky zobrazuje životní a literární cestu jednoho z nejznámějších světových spisovatelů. Kniha je nejen povinnou četbou pro Murakamiho fanoušky, ale určitě zaujme i  čtenáře, kteří se chtějí na spisovatelství podívat pohledem spisovatele.

  • Hodnocení
    70%

Štítky

Jana Mišúnová

Zanechte komentář