Seznamte se s tetou Hanou

Literatura / 24.5.2017

Tichá, odtažitá, nepřítomná a podivná. Taková je Hana. Proč? Protože zažila a viděla víc, než měla. Pojďte se seznámit.

Mira

Dětství je jedno z nejkrásnějších období v životě člověka. Nebo by alespoň být mělo. Mira takové dětství má – milující matku, sourozence a otce, který je sice nemluvný, ale i tak se cítí v jeho přítomnosti bezpečně. Má i tetu, ta je ale poněkud podivínská, neprojevuje žádné city ani ke svojí sestře, natož ke své neteři, a tak jí Mira nevěnuje příliš pozornosti. Shodou špatných okolností ale Miře nakonec nezbývá nic jiného, než se naučit žít právě jen s tetou Hanou. I když se ji naučí brát takovou, jaká je, přesto cítí, že Hana něco skrývá, něco, co se nikdo nikdy nemá dozvědět, i když to každý tuší. Jaké je její tajemství?

Alena Mornštajnová (*1963)

studovala angličtinu a češtinu na Filozofické fakultě v Ostravě. Pracuje jako lektorka anglického jazyka a překladatelka. V roce 2013 debutovala s románem Slepá mapa, který se dostal do užší nominace na Cenu Česká kniha 2014. Další román Hotýlek vyšel v roce 2015.

Šťastná rodina, ale ne na dlouho

Všichni jsme to zažili, udělali jsme něco, co jsme neměli nebo jsme to měli zakázáno, a problém byl na světě. Trest. V Miřině případě jí byl odepřen zákusek na matčiny narozeniny. Vztek, dětský vzdor a víra v to, že problém brzy odezní, bylo to poslední, co mohla Mira rodičům ukázat. Pak už nebylo nic. Během chvíle musela opustit dům a nastěhovat se k matčině přítelkyni, kde sice z její strany cítila vřelost, ale zbytek rodiny ji zas až tak rád neměl. Když se pak ve dveřích objeví známá tvář v podobě tety Hany, Mira přesto nechce z domu odejít, ale jinak to nejde. Hana je jediná příbuzná. Postupně se naučí jedna se druhou žít, Mira dospěje, vdá se, má děti. Ale co bylo předtím, než se vůbec narodila?

Hana

Co bylo předtím

V další části knihy jsme seznámeni s obdobím, kdy byla Hana ještě mladá dívka na vdávání, a o tom skutečně uvažuje. Ke svatbě se upíná natolik, že se odhodlá k neuváženému kroku, kterým podepíše ortel smrti celé svojí rodině. I když se to ze začátku nemusí zdát, vedle rozboru Haniny rodiny jde o literaturu s tematikou holocaustu. Rodiče Hany jsou Židé. Jsme ve válce a osud Židů v tomto smutném a krutém období našich dějin je už dnes každému znám.

„Ale vždyť mám narozeniny,“ řekla konejšivě maminka, a co bylo dál, už jsem neslyšela, protože jsem vyběhla po dřevěných schodech do druhého patra do dětského pokoje. Tam jsem sebou plácla na postel a brečela vzteky nahlas. Tak nahlas, že jsem neslyšela zlo, které se narodilo pod městem a toho dne se vetřelo i do našeho domu. Uslzenýma očima jsem neviděla, jak po nás napíná chtivé prsty, rdousí naděje a rozsévá smrt. Netušila jsem, že neviděno a neslyšeno číhá dole u stolu a vyhlíží si své oběti.

Už přebal vám napoví

Hana

Díky vyprávění Hany se dostáváme do Terezína i do Osvětimi. V této části je většina osudů vězňů podobná. Udělat co nejvíc pro to, aby člověk přežil. A i když tomu ze začátku nechtěli věřit, většinu ze svých blízkých už nikdy nespatřili. Stejně tak Hana. Snaha o to zůstat s matkou přichází vniveč a Hana zůstává sama. Sama. Sama v Terezíně, sama v Osvětimi, sama při návratu domů. I když ne tak docela. Sestra Rosa, matka Miry, stále žije. Ale jak jí říct, co se stalo? Jak se vyznat ze svých hříchů, přiznat, co udělala, a nést za to vinu, i když to nebylo úmyslně? Hana vidí jedinou možnost, nepřiznat se, neříct nic, radši se uzavřít a neprojevit žádné city. Možná je pro okolí podivná, dívají se na ni skrz prsty a nikdo s ní nechce nic mít. Ona už je ale na nenávistopovržení zvyklá, a další takové projevy už její osud ani budoucnost, a především minulost, nezmění. Na světě jí zbyla jen sestra. A jak se ukáže, i to je málo.

Hana

Autor: Alena Mornštajnová

Rok vydání: 2017

Nakladatelství: Host

Počet stran: 310

Více informací na stránkách nakladatelství.

Zdroj fotografií: Martina Bambuszová, Generace 21

0 100 100 1
100%
Average Rating

Hana

Tematika holocaustu mi byla vždy blízká. Ať už šlo o faktickou literaturu, nebo o beletrii. Musím říct, že mě kniha Aleny Mornštajnové zasáhla tak hluboko, jak nejvíc to jde. Už dlouho jsem nečetla knihu, kterou bych nebyla schopna dát z ruky a jejíž poslední strany mi vyrazily dech. Tady se to stalo a jsem ráda, že jsem si ji mohla přečíst.

  • 100%

Štítky

Martina Bambuszová

Martina Bambuszová

Knihomolka a studentka TUL.

Zanechte komentář