To snad nemyslíte vážně, pane profesore!

Literatura / 10.5.2017

Při četbě povídkových knížek Richarda Feynmana se vám bude právě tahle věta drát na jazyk téměř na každé stránce.

Když jsem se svých kamarádů zeptala, jak si představují typického fyzika, naprostá většina bez zaváhání vyhrkla, že přesně jako Sheldona Coopera. (A ta menšina jmenovala někoho z jeho kamarádů ze stejného seriálu.) Vynikající kvantový fyzik a popularizátor vědy Richard Feynman, který v několika knížkách dokázal, že má i spisovatelský talent, byl z trochu jiného těsta. V pátek večer byste ho totiž s největší pravděpodobností našli v baru s obsluhou nahoře bez než před počítačem nebo televizí s krabičkou z thajské restaurace na klíně.

Feynman byl poměrně plodným autorem a ve svých dílech se zaměřoval na popularizaci vědy a různé filozofické problémy s vědou spojené. Známý je také soubor jeho přednášek z fyziky, ale pojďme se radši podívat na knížky, které zaplnil povídkami a historkami ze svého života.

Z Far Rockaway na Caltech

Povídky z prvního souboru nazvaného To snad nemyslíte vážně! jsou rozdělené do pěti oddílů podle jednotlivých etap Feynmanova života od dětství na chudém předměstí New Yorku Far Rockaway přes univerzitní studia, práci na projektu Manhattan až k působení na Caltechu. Mezi historkami ovšem rozhodně nehledejte žádnou velkou chronologickou návaznost, o klasický životopis se v tomto případě rozhodně nejedná. Na co se tedy připravit?

Dobrodružství zvídavé povahy

Richard Feynman rád prováděl věci, které byste do profesora teoretické fyziky asi nikdy neřekli. Sváděl ženy, věnoval se malování aktů, hrával na večírcích na bonga, rád navštěvoval striptýzové bary, během pobytu v brazilském Rio de Janeiru (kromě přednášení na univerzitě) hrál v místní sambové kapele a účastnil se s ní slavného karnevalového průvodu a nikdy ho nepřestalo bavit objevovat a učit se nové věci (i ty, které s fyzikou měly pramálo společného) a provokovat autority a svoje kolegy, kteří se z nějakého zvláštního důvodu cítili být nadřazení nad ostatními (kdyby se mu připletl do cesty někdo jako Sheldon Cooper, nejspíš by to pěkně schytal). A o tom všem se samozřejmě v jeho povídkách dočtete.

Rozsáhlý oddíl je věnován příběhům, které Richard Feynman zažil při práci na projektu Manhattan – přesně toho supertajného amerického projektu, jehož cílem bylo vyrobit atomovou bombu. Ve středisku Los Alamos uprostřed nevadské pouště, kde hlavní výzkumy a později i testy probíhaly, měl tak dost příležitostí, jak dráždit armádní představitele otevíráním tajných sejfů (dle svých vlastních slov tím chtěl jenom poukázat na to, jak jsou veledůležité informace špatně zabezpečené) nebo cenzory pošty tím, že si se svojí ženou Arlene posílali šifrované dopisy.

Po přečtení jeho zážitků si možná uvědomíte, že Joseph Heller ve svojí slavné Hlavě XXII (odehrávající se sice na úplně jiném místě, ale v úplně stejné době) opravdu nepřehání – protože některé Fennmanovy historky jako by z této knihy přímo vypadly. Za obzvláště povedenou osobně považuji scénu s armádním psychiatrem odvodové komise, který budoucího nositele Nobelovy ceny za fyziku prohlásil za nezpůsobilého vojenské služby z důvodu duševní méněcennosti.

Ke čtení sice kalkulačku potřebovat nebudete, ale mohla by se hodit!

Snad ti nedělají starosti cizí názory?

Povídka propůjčila název druhému povídkovému souboru Feynmanových historek. Celá se točí kolem Feynmanovy první ženy Arlene, která na sklonku druhé světové války zemřela na tuberkulózu. Troufám si tvrdit, že těžko budete hledat v literatuře lepší lovestory s opravdu smutným koncem vmáčknutou do méně než čtyřiceti stránek, než je tahle.

Celá má rodina z toho byla nešťastná – tetičky, strýcové všichni. Přivedli domů rodinného doktora. Pokoušel se mi vysvětlit, že tuberkulóza je nebezpečná choroba a že ji určitě dostanu. Povídal jsem mu: „Jen mi řekněte, jak se tuberkulóza přenáší, a vyřešíme to.“ Byli jsme velice, velice opatrní: věděli jsme, že se nesmíme líbat, protože v ústech je plno bakterií. Pak mi velice důkladně vysvětlovali, že jsem neznal Arlenin skutečný stav, když jsem jí sliboval manželství. Každý pochopí, že jste tehdy neznal skutečný stav věcí, a že to tedy neznamená žádný skutečný slib. Nikdy jsem neměl ten nesmyslný pocit jako oni, že se žením jen kvůli tomu, že jsem to kdysi slíbil. Na to jsem nikdy ani nepomyslel. Nebyla to otázka toho, že bych něco byl slíbil. Přešlapovali jsme na místě, protože jsme neměli kus papíru o tom, že jsme svoji, ale milovali jsme se a už jsme k sobě patřili.

Poslední velká výzva

Poslední část souboru Snad ti nedělají starosti cizí názory? je věnovaná poslednímu velkému projektu, do kterého se Feynman zapojil – působení v komisi, která vyšetřovala příčiny výbuchu raketoplánu Challenger. Ten explodoval krátce po startu v lednu 1986 a na jeho palubě zahynulo sedm astronautů. Pokud konstrukcím raketoplánů a jiným technickým záležitostem příliš neholdujete, možná se v téhle části budete chvílemi trochu ztrácet, protože tato část už je trošku odbornější než povídky. I přesto je to velmi zajímavé odhalující zjištění o tehdejším ne zrovna skvělém fungování celé NASA.

Jak už jsem se zmiňovala, ti z vás, kteří nejsou tolik technicky založení, možná budou muset tuto kapitolu přeskočit, ale pak by vás třeba mohly potěšit dopisy, které Feynman posílal domů své poslední ženě Gweneth z různých vědeckých konferencí a které jsou také součástí knihy.

Fyzika není nejdůležitější věc na světě

Richard Feynman byl dle očitých svědků vynikajícím vypravěčem (i přednášejícím) a jeho povídky jsou psány velmi uvolněným stylem, který působí přesně tak, jako by s vámi opravdu seděl někde na baru a něco vám vykládal. Ačkoli byl vynikajícím vědcem a nositelem Nobelovy ceny a ve svých teoriích se vždy snažil o co největší přesnost a poctivost, nikdy nezapomněl zdůraznit, že nejvyšším stupněm porozumění, jakého může člověk dosáhnout, je smích a lidský soucit.

A jeho povídky jsou stejné – potěší a pobaví i ty z vás, kteří fyzice a podobným záležitostem vůbec neholdují. Moc dobře totiž věděl, že fyzika není tou nejdůležitější věcí na světě. Krátký dopis, který kdysi poslal matce jednoho svého studenta (jeho matka vytrvale odolávala synovým pokusům vysvětlit jí i takové banální záležitosti, jako proč v Austrálii lidi neodpadnou od země), mluví za vše.

Milá paní Chownová, ignorujte pokusy svého syna učit Vás fyziku. Fyzika není nejdůležitější věc na světě. Tou je láska. Všechno nejlepší, Richard Feynman.

Snad ti nedělají starosti cizí názory?                                             

Autor: Richard Feynman

Název originálu: What do you care what other people think?

Překlad: Marcela Straková

Rok vydání: 2000

Nakladatelství: Aurora

To snad nemyslíte vážně!

Autor: Richard Feynman                                                                          

Název originálu: Surely You’re Joking, Mr. Feynman!

Překlad: Jan Klíma

Ilustrace: Jiří Slíva

Rok vydání: 1989

Nakladatelství: Mladá fronta

Zdroj všech fotografií: Eliška Gregorová, Generace 21

0 98 100 1
98%
Average Rating

Pokud vám už Teorie velkého třesku začíná lézt mírně na nervy a z představy večera stráveného s televizí nebo počítačem a jídlem z fastfoodu vám běhá mráz po zádech, jsou knížky přesně pro vás. Nabízí zkrátka úplně jiný pohled na život kvantového fyzika než zmíněný oblíbený seriál a alespoň u mě vyhrává na celé čáře.

  • 98%

Štítky

Eliška Gregorová

Věřím tomu, že úloha literatury je nezastupitelná i ve 21. století, jelikož počítačem, televizí ani tabletem si nábytek nepodložíte.

Zanechte komentář