Dokument Děti úplňku se snaží o osvětu o autismu

Film / 1.5.2017

Autor:

Jeden z nejlepších dokumentů, který byl v naší zemi kdy natočen; i tak by se dal tento snímek charakterizovat.

Děti úplňku

Dokument

Česko, 2017, 52 min

Režie: Veronika Stehlíková

Scénář: Petr a Petra Třešňákovi, Veronika Stehlíková

Je rok 2016 a Českou republiku zasáhne zpráva o tragické smrti – matka spolu se svým autistickým synem skočila pod vlak. „Proč?“ řeklo si nejspíše mnoho lidí. Po zhlédnutí tohoto dokumentu prozřou a pochopí, že autismus není jen nemoc, při které znevýhodněný člověk žije ve svém vlastním světě. Divák se vymaní z oné iluze, kterou o autismu máme kvůli jeho lehčí formě – vysokofunkčnímu autismu.

Vysokofunkční autista byl například Rain Man. Osoba fascinující a přitažlivá, a to díky své neobvyklosti, genialitě a zvláštnímu pohledu na svět. Je to osoba žijící svůj život s odlišnými pravidly, mající svůj vlastní řád – například pokud autistické dítě poprvé spatří svou matku s červenou stužkou ve vlasech a zároveň si zapamatuje slovo matka, stane se pro něj významem tohoto slova každá žena s červenou stužkou.  Lidé trpící touto formou poruchy autistického spektra jsou většinou schopni se nějakým způsobem adaptovat do majoritní společnosti.

Poté je tu druhá skupina – nízkofunkční autisté. Jejich svět není pro společnost tak lákavý, moc se o nich nemluví a všeobecně jsou opomíjeni. Právě to je ten důvod, proč vznikl tento dokument. Je potřeba rozšířit obzory české společnosti a dát nám všem vědět, jak je i v dnešní době náročné starat se o mentálně znevýhodněného jedince. Právě tato skupina znevýhodněných je na tom nejhůře, za minulého režimu byli opomíjeni a těch několik desetiletí se podepsalo na současném stavu jejich situace.

Míša je jedním ze čtyř autistů, o jehož příběhu a příběhu jeho rodičů se dozvíme více. Například to, že doma spí v kleci, aby nemohl napadat spící rodiče.

Dokument zachycuje situaci čtyř rodin s různě starými dětmi. Adéla má autismus spojený s mentální retardací a problémovým chováním. Nemluví, je neustále v pohybu. Hází vším, co jí přijde do ruky. Bije se rukama do obličeje, léta nosila boxerskou helmu, která ji pomáhala ochránit před ní samotnou. Matka dospělé Marcely posté za den vyndává oblečení naházené pod postelí a rozsypanou mouku v kuchyni. Další rodině zachránila život klec, ve které jejich čtyřiadvacetiletý syn Míša tráví většinu svého života. Mimo ni útočí lidem na obličej, mlátí pěstmi, snaží se vypíchnout oči. Dorotka propadá záchvatům zoufalého sebepoškozování, při kterých ji neudrží ani tři dospělí lidé

Proč je tedy tento dokument jedním z těch nejlepších, které jsem viděl? Dost možná jsem zaujatý jeho tématem. Jako student speciální pedagogiky jsem měl možnost vidět pár dokumentů o mentálním postižení, zároveň jsem měl možnost navštívit denní stacionář. Setkal jsem se s různými druhy mentálního postižení, tudíž se nebojím říci, že vím, že je přístup lidí v naší společnosti nastaven špatně. A to přesně uvidíte i na svých obrazovkách na ČT 2, konkrétně 2. května ve 21:00, kdy bude dokument vysílán.

Maminka Marcely je na výchovu své dcery sama, stejně tak sama je na celou domácnost.

Dokument nabízí sondu do čtyř rodin. Každá je jiná, jejich děti jsou rozdílné, avšak stejné. Ve tvářích rodičů uvidíte nefalšované pocity, které nejsou jen negativní, i když moc pozitivní také nejsou. Dále uvidíte daň, kterou si vybere nemoc/diagnóza někoho blízkého – neustálá péče, minimální pomoc od státu, zpřetrhání sociálních kontaktů atd. Děti pod vlivem měsíce a jejich zoufalí rodiče vám opravdu představí jaké to je, když se musíte starat o své dítě celý svůj život, a to dvacet čtyři hodin denně, sedm dní v týdnu. A bojíte se, co se stane, když vy nebudete, protože systém pomoci neumí. Alespoň ne dnes.

Zdroj všech fotografií: ČT

0 100 100 1
100%
Average Rating

Děti úplňku

Velký respekt patří čtyřem rodinám, které se nebály přiznat, že péče o jejich děti je někdy příliš těžká. Říct něco takového do kamery není nejlehčí, neboť mluvíte o svém dítěti. O dítěti, které není stejné jako vy, které má svá vlastní pravidla a ne vždy chápe, co se po něm chce, ale stále se jedná o vaše milované dítě. Jako rodič jakkoliv znevýhodněného dítěte víte, že se systém péče a podpory vyvíjí, stále to ale není dostatečné. Avšak pokud bude vznikat více takto věrných dokumentů, mohla by změna přijít dříve.

  • Realita
    100%
  • Emoce
    100%
  • Potenciál rozšířit obzory společnosti
    100%
Jakub Fejsák

Jakub Fejsák

Hrdý student PedF UK, milovník punk rocku a focení.

Zanechte komentář