I sportovec má duši

Sport / 6.6.2017

Nejenom duše normálního člověka ale i vrcholového sportovce je křehká a může trpět víc, než se na první pohled někdy zdá.

Známe to všichni. Jsou chvíle, kdy je nám dobře, a pak zase momenty, kdy to za moc nestojí a člověk by nejradši se vším mrštil o zeď. Nejinak je tomu i u vrcholových sportovců, kteří se často objevují v novinách a jejich kariéra i osobní život jsou oblíbeným debatním tématem v hospodám, doma u televizí i na sociálních sítích.

Tlak, kterému takový člověk dnes a denně čelí, je obrovský. Ve chvíli, kdy se mu daří a hřeje se na výsluní, může zájem veřejnosti působit jako jakýsi vítr v zádech. V opačném případě a ve chvílích, kdy se příliš nedaří, to však bývá naopak. Může to být poslední hřebíček do rakve.

Bohužel případ českého fotbalového reprezentanta Františka Rajtorala, který svůj život o víkendu ukončil vlastní rukou, je dalším z mnoha, jenž poukazují na nedostatečnou péči o psychiku sportovce. Řada vrcholových sportovců sice spolupracuje s psychology, ale spolupráce je většinově zaměřena na maximalizaci sportovního výkonu, spíše než na dlouhodobou systematickou psychologickou podporu.

František Rajtoral v dresu FC Viktoria Plzeň. Zdroj fotografie: www.facebook.com/fcviktoria.cz

Helena Suková, sportovní psycholožka a bývalá aktivní sportovkyně, zná problematiku psychiky sportovců z obou stran. Velmi dobře si uvědomuje, že sportovec je člověk jako každý jiný: „Sportovce trápí stejné problémy jako normální lidi a navíc se odráží i v jejich sportu.

Její zkušenost potvrzují i slova fotbalisty Rajnocha: „Když o problémech tohoto rázu někdo řekne na rovinu, akorát se mu všichni smějí, že je blázen. Zlomená hlava je horší než zlomená noha.

Výzkum, který si v roce 2014 nechala zpracovat Mezinárodní federace profesionálních fotbalistů (FIFPro), hovoří o tom, že deprese a úzkostné stavy se přímo týkají více než 25 % profesionálních fotbalistů napříč celého světa. To znamená, že v průměrném fotbalovém mužstvu jsou 2 – 3 hráči, které trápí psychické obtíže.

Nohu si zlomíte raz dva a za několik týdnu už jste zase v pořádku. Ale utrápenou duši si pěstujeme dlouho, pomalu a nenápadně. Její vyléčení je přitom běh na dlouhou trať. Pomáhá, když se o problému diskutuje, sdílí se a není tabuizován jako něco, o čem se nemluví. Protože když se o něčem nemluví, bublá to pod povrchem a jen to čeká na moment, kdy vybouchne.

Zdroj citací: www.sport.cz
Zdroj miniatury: www.facebook.com/jenmrtverybyplavousproudem/
Zdroj úvodní fotografie:www.facebook.com/fcviktoria.cz

Jitka Povalová

Zanechte komentář