Alenka na výpravě do hlubin duše

Literatura / 20.4.2017

Zapomeňte na hollywoodské slátaniny, je čas vydat se ke zdroji!

Společně s Malým princem, Dalekou cestou za domovem, Gulliverovými cestami a dalšími díly se Alenka v říši divů (a Alenka v říši za zrcadlem) hrdě vyjímá ve vzácné kategorii „dětské knížky pro dospělé“. Proto se nestyďte za barevnou obálku a pitvorné ilustrace a konečně si přečtěte jeden ze základních kamenů britské (koneckonců i světové) literatury.

Tady jsou blázni všichni

Obávali jste se někdy, že začínáte bláznit? Že svět ve skutečnosti není takový, jaký ho vidíte? Ne? Přečtěte si Alenku v Říši divů, hned se dozvíte, jaké to je.

 „Tímhle směrem,“ odpověděla Kočka a pravou přední packou udělala neurčité gesto, „bydlí Kloboučník. A tímhle směrem (udělala gesto levou přední packou) bydlí Zajíc Březňák. To je fuk, kterého si vybereš. Oba jsou totiž blázni.“

„Ale já nechci jít k bláznům,“ namítla Alenka.

„Jinak to nejde,“ řekla Kočka. „Tady jsou blázni všichni. Já jsem blázen. Ty jsi blázen.“

„Jak můžete vědět, že jsem blázen?“ zeptala se Alenka.

„Musíš být,“ odpověděla Kočka, „jinak bys mezi nás nezavítala.“

Tahle citace patrně popisuje Alenku nejtrefněji. Ano, tady jsou skutečně všichni blázni. Jak jinak by bylo možné měnit velikost těla tím, že něco sníte nebo vypijete? A proč každý neustále mluví z cesty?

Hned na začátku prvního příběhu se dozvíme, že se celé dobrodružství Alence jen zdá, protože pak sen vypráví svojí sestře. Když budete číst pozorně, zjistíte, že většina snových motivů je s největší pravděpodobností odraz něčeho, co Alenka zná ze svého „skutečného“ života. Přeci jenom, celý královský dvůr v Říši divů představují karty! Přesto je celý děj až příliš barvitý, zamotaný a nápaditý, takže ho jako pouhý sen nemůžeme označit rovnou. To je jedna z indicií k tomu, že tenhle příběh musíme číst trochu jinak…

Hojné ilustrace potěší oko.

Fantasmagorie, schizofrenie a další přátelé

Výkladů Alenky je tolik, kolik je čtenářů. Můžete si lehnout na rozkvetlou louku (přinejlepším však do makového pole) a číst slova tak, jak jdou za sebou. Kloboučník, Březňák, Plch, Kočka Šklíba, Černá a Bílá královna pro vás budou živoucí, i když, pravda, trochu výstřední postavy. Dobrodružství, která Alenka v Kraji divů a Za zrcadlem zažívá, jsou prostě další jízda na vlně bláznivé fantazie.

Občas ale narazíte na popisy, vnitřní monology a dialogy, nad kterými se nejspíš pozastavíte.

„To je dnes bláznivý den! A přitom včera všechno probíhalo jako obvykle. Nepřevtělila jsem se v noci do někoho jiného? Musím přemýšlet. Byla jsem ráno tou samou osobou jako včera? Jako bych se teď rozvzpomínala, že jsem si připadala trochu jiná. Ale jestli já nejsem já, tak se nabízí otázka, kdo tedy u všech všudy jsem?“

Zkuste si vzpomenout na dobu, kdy vám bylo sedm let. Pokládali jste si takové otázky? Ptali jste se, kdože vlastně jste? A zeptali jste se vůbec někdy? Nepřestali jste se… ptát?

Tak mi nejdřív řekněte, kdo jsem

Na první pohled působí Alenčina zmatečná řeč po propadnutí králičí norou jako trochu rozmarný, přesto zcela pochopitelný myšlenkový pochod, který zkrátka zařadíte někam do sféry dětských hloupostí. Pokud se však pokusíte prohlédnout do prostoru za písmena, může se stát, že vás trochu zamrazí.

„Určitě vím, že nejsem ani Mabel, protože vím spoustu věcí, a ona nezná nic! Navíc ona je ona a já jsem já a… Panebože! To je hlavolam! Musím si ověřit, jestli vím všechno, co jsem věděla až doteď.“ […] Jenomže hlas jí připadal chraplavý a divný a slova jí na jazyk přicházela jinak než obvykle. „Tak nakonec budu opravdu Mabel a budu muset bydlet v tom ubohém domečku a nebudu mít skoro žádné hračky a – ach ouvej – budu se toho muset tolik naučit!“

Už od raného věku má člověk poměrně jasnou, i když poněkud mlhavou představu o tom, co je to „já“. „Já“ je to, co vidím v zrcadle, „já“ jsou tyhle ruce, na které se dívám a tahle hlava, kterou můžu ohmatat, „já“ je ten hlas, který bez přestání slyším v myšlenkách. Ale co když najednou tuhle balancující jistotu ztratím? Co když se proměním v někoho jiného? A čekali byste tyhle otázky od sedmiletého dítěte?

„Jen zvednu oči a zeptám se: ‚Tak mi nejdřív řekněte, kdo jsem? Když se mi ta bytost bude líbit, vylezu nahoru, ale když ne, zůstanu tady tak dlouho, dokud ze mě nebude někdo jiný…‘“

„Stávání se někým“ je jedno z ústředních témat Alenky – tedy pokud ji tak chcete číst. A dospívání, protože to je bezpochyby jeden z nejvíce určujících momentů lidské osobnosti, je zatraceně děsivé – právě proto, že na něm tolik záleží. Když se na to období podíváte s odstupem, je dost možné, že vám bude připadat až melancholické.

„Vytahuju se jako nejdelší dalekohled na světě! Sbohem, nohy (když se na ně podívala, měla pocit, že skoro zmizely, tak byly daleko)! Ach, moje ubohé nožičky, kdo vás teď bude obouvat a natahovat vám punčochy? Já to určitě nedokážu. Budu moc daleko, než abych se o vás mohla starat.“

Obálku můžete zkoumat hodně dlouho.

Já bohužel vidím jen ty, kteří skutečně existují

Přímo v příběhu najdete i „návod“, jak Alenku číst.

„Nikdo,“ odpověděla Alenka.

„Takové oči bych taky chtěl mít,“ řekl Král bolestně. „Vidět nikoho! A na tak velkou vzdálenost. Já bohužel vidím jen ty, kteří skutečně existují.“

Je to jednoduché – použijte fantazii. Sedněte si a představujte si, co není a co by mohlo být. Protože ve světě fantazie – ve vaší mysli – je možné naprosto všechno.

Ovšem existuje jedno nebezpečí. Mohli byste zajít příliš daleko. Až tam, odkud už není návratu… Ale to nevadí. Koneckonců, tady jsme všichni blázni!

I „povrch“ se počítá

Nakonec nemůžeme opominout ani grafické zpracování nejčerstvějšího českého vydání. Knížka zahrnuje příběh Alenka v Říši divů i „druhý díl“ – Alenka v říši Za zrcadlem. Hned zkraje vás osloví poloprůhledný přebal, pod kterým prosvítá převážně zelená obálka s větvičkami a drobnými předměty. Když se podíváte pečlivěji, zjistíte, že silueta Alenky na přední straně přebalu sahá po klíči vykresleném na obálce, zatímco ta Kloboučníkova drží hrnek a královna zase svírá jablko. Tomu se říká propracovanost a nápaditost! Ilustrace v knížce jsou povedené a je radost na ně pohledět, ale občas se možná neubráníte pocitu, že k Alence by se hodily spíš barvy než černobílé provedení. To vám však nezabrání v tom, abyste se dožadovali vlastního exempláře k ozdobě knihovny.

Takže…

Alenka vám ukradne jen pár krátkých hodin a bohatě se odmění kouzelným, i když hořkosladkým světem, který každému čtenáři nabídne něco jiného. Pokud budete klouzat jen po povrchu, hrozí, že se brzy beznadějně zamotáte v nepřehledných událostech, které ani v nejmenším nedávají smysl a po stovce stránek vás ten chaos tak akorát znechutí. Avšak budete-li ochotni poodhrnout závoj toho, co se jeví jako skutečné, zjistíte, že v téhle tenké knížce se skrývají takové „těžké“ věci jako otázky identity, formování osobnosti, oslava nespoutané představivosti, důležitost jazyka a jazykové hry, komplikovanost lidské psychiky a podobně. Pak už záleží jen na vašich vlastních zkušenostech a emocionálním naladění, zda se nad nimi budete usmívat, nebo občas setřete melancholickou slzu.

Alenčina dobrodružství v Kraji divů a Za zrcadlem

Autor: Lewis Carroll

Vydání: 2017

Vydavatelství: XYZ

Stran: 253

Překlad: Jiří Žák

Ilustrace: Ladislav Vlna

Více informací na stránkách nakladatelství.

Zdroj fotografií: Tereza Micková, Generace 21

0 98 100 1
98.5%
Average Rating

Alenčina dobrodružství v Kraji divů a Za zrcadlem

Alenka v Říši divů a Alenka v říši Za zrcadlem jsou dva bláznivé snové příběhy s až neuvěřitelnou hloubkou. Komplikovaná témata jsou podaná tak, že vás z nich nebude bolet hlava, ale abyste vůbec byli schopni je nalézt, musíte se dívat za slova. Slova, se kterými se pracuje úžasně nápaditým způsobem, což překlad naštěstí vyřešil zručně. V neposlední řadě potěší i nádherná grafická úprava nového vydání.

  • Děj
    95%
  • Hloubka
    100%
  • Jazyk
    100%
  • Grafické zpracování
    99%

Tereza Micková

Zanechte komentář