Maraton sněhu, ledu a odhodlání

Sport / 27.4.2017

Řada maratonů se prezentuje jako extrémní, ale k extrému mají daleko. Maraton probíhající na severním pólu však takový doopravdy je.

Rozcestník pro případ, že byste se ztratili.

Zavřete oči, představte si velkou pláň a na ní sníh všude, kam se podíváte. S každým nádechem a výdechem cítíte zimu, která prolézá všemi částmi těla a člověka víc a víc paralyzuje. Krátká exkurze zpoza zavřených očí nám ukázala, jak to může vypadat na severním pólu. A teď si představte, že za těchto podmínek musíte co nejrychleji uběhnout více než 42 kilometrů.

Zdá se, že takový běh není v lidských silách, ale jak nám ukázalo několik nadšených běžců, člověk dokáže mnohé. Maraton na severním pólu se běhá již několik let a pravidelně se ho účastní běžci a běžkyně z celého světa. V roce 2015 jej dokonce s velkým náskokem vyhrál český reprezentant Petr Vabroušek.

Tento maraton se skutečně běhá v blízkosti severního pólu. Přesněji řečeno u Barnea, což je nejsevernější stanice na světě. Barneo je plovoucí základna, která existuje pouze několik měsíců v roce a obvykle se využívá jako základna pro cestovatele a dobrodruhy vydávající se na severní pól. S ohledem na driftování ledu a všudypřítomný vítr je Barneo, a spolu s ním i běžci maratonu, stále v pohybu a pluje po Severním ledovém oceánu.

Běžecký terén je náročný – různé typy sněhu, led a řezavé ledové cucky – žádná hitparáda. Teplota se pohybuje pod minus 30 stupni, což jsou hodnoty, při kterých už člověk nenavyšuje vrstvy oblečení, které má na sobě, ale za každou cenu se musí pohybovat a pohybovat, aby se zahřál. Není pak neobvyklé, že běžci mají třeba jenom tři slabší vrstvy a na nohách lehčí běžeckou obuv – člověku je sice nejdřív zima, ale pohybem se zahřeje. A čím toho má méně ve srovnání se soupeři, tím je rychlejší. Samozřejmostí jsou ochranné krémy, kukla na tvář, rukavice a brýle.

Všude okolo je jen sníh a led.

Den s velkým D alias den, na nějž připadl letošní maraton na severním pólu, vyšel na 9. dubna. Zúčastnilo se ho 54 běžců a běžkyň z různých koutů světa. Sestával se z 12 kol o přibližné délce 3,5 kilometru. Ve výchozím běžeckém bodu se nacházel stánek s občerstvením, kterého šlo kdykoliv využít. Nutno podotknout, že polský vítěz roku 2017 Piotr Suchenia zvolil taktiku běhu bez zastávek na občerstvení, čímž získal nad svými soupeři velký náskok a vyhrál v čase 4 hodiny 6 minut a 36 sekund.

Nevím, zda bych kdy byla schopná něco takového uběhnout, a jestli bych byla ochotná kvůli takto extrémnímu běhu trénovat a trávit  hodiny zavřená v mrazáku, jak to tito běžci obvykle dělají. Zdá se mi, že maraton na severním pólu je skutečný extrém, který od člověka vyžaduje velké oběti. Nevím, jak vám, ale mně se tento závod přesto líbí. Ale nejvíce z fotografií a při hrnku dobré kávy.

 

Zdroj všech fografií: www.facebook.com/npmarathon

Jitka Povalová

Zanechte komentář