Na Eurolize v Miláně

Sport / 23.4.2017

Euroliga je nejvyšší evropskou basketbalovou soutěží. Záruka dobrého basketbalu. Jak vypadá? Přinášíme report z italského Milána. 

Basketbalových soutěží je hodně, od různých „sranda amatérských“, přes nejvyšší národní, nejvyšší kontinentální, až po NBA. Fanoušci českého basketbalu si i u nás mohou přijít na své, tedy na dobrý basketbal, ale někdy je to trochu náročné, a ne vždy se zápas vydaří tak, aby se na něj dalo alespoň trochu koukat.
Nejvyšší evropskou soutěží je Euroliga (EuroLeague), která (většinou) divákovi zaručí, že hra bude nejen sledovatelná, ale že nabídne i něco navíc, a že atmosféra v hale bude o něco lepší, bouřlivější a nezapomenutelnější než ta na domácí scéně. Týmy se navíc mohou pochlubit poměrně zvučnými jmény, která přitahují velké množství diváků z různých zemí. Nebo spíše z těch zemí, ve kterých se euroliga nehraje.

Keith Langford, zdroj: www.euroleague.net

Poslední vs. předposlední

Při výletu do Itálie se vyskytla možnost jít na utkání mezi Milánem a Kazaní (EA7 Emporio Armani Milan vs. Unics Kazan). Dalo by se také říct utkání mezi posledním a předposledním týmem v tabulce. Také to byl úplně poslední zápas. Toto by u nás byly spíš důvody, proč se zápasu vyhnout velkým obloukem, ale u euroligy je to jinak.
V týmu Kazaně navíc hraje nejlepší střelec soutěže a celkově jejich soupiska není žádná bída. Stejně tak soupiska Milána. Zvučná jména ale nejsou všechno, důležité přece je, jak tým funguje dohromady.

Na obou stranách to fungovalo dobře, minimálně první poločas, kdy byla hra i vyrovnaná a plná hezkých basketbalových akcí. Druhý poločas už byl o něco horší, možná, že hráči už neměli tolik chuti, síly nebo motivace. Ať tak či onak, Miláno začalo pomalu ale jistě ztrácet. Trápilo se se střelbou z podkoše, ze střední vzdálenosti a vlastně i z perimetru. Kazani se dařilo o něco více; třetí čtvrtinu vyhráli v poměru 10:29.

(Ne)Loajální fanoušci

Na statistikách je vidět docela velký rozdíl v procentu úspěšnosti střel a také to, že například opora Milána, zvučného jména Miroslav Raduljica, dala pouhé 2 body. Celkově bodová úspěšnost hráčů je u Milána hodně nevyrovnaná. Zápas tedy skončil výsledkem 68:91.

Nejen z výsledku, ale také z průběhu druhého poločasu nebyli italští fanoušci příliš nadšeni. Zklamání by bylo pochopitelné, možná i naštvání nad vyhozenými penězi za lístek, ale překvapením bylo to, když fanoušci začali bučet a nadávat na „svůj vlastní“ tým prakticky kdykoliv se dostal k míči. Pro českého diváka, který má z hokeje vyryto v paměti heslo „hrdí když se vítězí, věrní když se nedaří“, to byl trochu šok, ale takové chování se dá zřejmě připisovat italskému temperamentu a povaze lidí. Trochu podivné že?

Každopádně bylo skvělé tam být, mít možnost vidět trochu jiný způsob hry a dát si pivo za tři stovky.

 

Zdroj miniatury a úvodní fotografie: www.redbullcontentpool.com

Veronika Fryšová

Veronika Fryšová

Zanechte komentář