Slabá vůle zabíjí

Literatura / 14.5.2017

Pařížské noviny roku 1876 způsobily velký poprask a pohoršily francouzskou konzervativní společnost. O nekonvenční „haló“ se postaral spisovatel Émile Zola, a to svým románem Zabiják.

Émile Zola

Émile Zola byl pařížský spisovatel, který se narodil roku 1840 a zemřel roku 1902. Je spojován zejména s naturalismemdrsnými sugestivními popisy úpadku. Přátelil se s malířem Paulem Cézannem. Nejznámějším z jeho děl je cyklus 20 románů Les Rougon-Macquart. Je pohřben na hřbitově v Montmartru.

Ohromená Francie

Román měl v tiskovinách vycházet na pokračování. Čtenáři plátku však byli natolik znepokojeni Zolovými naturalistickými popisy, že se noviny rozhodly Zabijáka stáhnout z pultů. Hromadné odhlašování předplatného totiž nabralo na obrátkách a zbytečně ušlý zisk rozhodně není nic příjemného. Nicméně se našel jiný vydavatel, který zariskoval, a dílo bylo i přes hrozby útočící ze všech stran vydáno. Zabiják se stal sedmým dílem dvacetičlenné série Rougon-Macquartové, cyklu románů s podtitulem „přírodopisná a sociální studie jedné rodiny za druhého císařství“. Postavy plynule přecházejí z knihy do knihy, což umožňuje ukázat čtenáři celkový vývoj lidských životů. Příkladem může být postava Nany objevující se v Zabijákovi, jež se stává hlavní postavou osmého románu v pořadí, stejnojmenné Nany.

Úpadek jedné rodiny

Hlavní postava Zabijáka, venkovanka Gervaisa, má při stěhování do Paříže v hlavě nespočet krásných vizí o spokojené a klidné budoucnosti. Spolu se svým druhem Lantierem a se dvěma dětmi si nejprve skutečně mohou dovolit život v luxusu, našetřené úspory ale odlétají pryč na všechny strany. Idylka záhy upadá – Lantier se ukáže být nevěrným záletníkem a Gervaisa zůstává sama s dětmi a velmi omezenými finančními prostředky. Vše se začne k dobrému obracet, když si žena najde práci v prádelně a brzy nato se dokonce vdá za okouzlujícího klempíře Coupeaua, jenž je do ní velice poblázněn. Zdá se, že štěstí je na dosah. Gervaisa by se dokonce mohla stát majitelkou své vlastní prádelny. Zolovi ale nejde o ukázku „happy endu“ v 19. století. Zlom v příběhu nastává s Coupeauovým zraněním. Mnoho peněz se utratí za jeho nákladnou léčbu, zejména se však změní i něco uvnitř povahy klempíře. Z milujícího manžela se stává mrzutý bručoun a postupem času i alkoholik. Peníze stále utíkají pryč, naopak přicházejí dluhy a celá rodina se řítí do záhuby. Alkohol omámí i Gervaisu a nakonec znamená definitivní zkázu.

Závislost přichází nenápadně, ale nakonec se jí podaří zvítězit Zdroj: vtvgo.vn

Skutečný zabiják

Název románu zcela jasně odkazuje na to, že oním zabijákem pro Gervaisu a její rodinu byl alkohol. Byla by však věčná škoda hlavní motiv tak „okleštit“ a zprimitizovat. Je pravdou, že alkohol je velmi mocná zbraň. Závislost přichází nebezpečně rychle a nenápadně a každá kapka láká tím, co může člověku nabídnout – chvíli hřejivého pocitu a klidu bez starostí. Na dně sklenice se ukrývá mlhavé opojení, nádherná přihlouplá nevědomost, zkrátka spokojenost se stavem věcí, ať už je realita jakkoli tvrdá. Skutečně je však alkohol jediným viníkem? Ruku na srdce, označit ho za jediného zabijáka je tou nejjednodušší možností. Pokud se člověk skutečně zamyslí nad celým Gervaisiným příběhem, pozná, že rozklad přichází postupně a alkohol rozhodně není jediným fatálním původcem. Jádrem problému je lidská vůle. To ona stojí na křižovatce a rozhoduje se, kterou šipku poslechne. Každý člověk se čas od času dostane do situace, kdy je lákán mámivým „našeptáváním“ a cítí se jako nebohý Orfeus v podsvětí – ať už mají tajemné hlasy jakoukoli podobu, jejich jediným cílem je oběť stáhnout k sobě. Nebylo by, pravda, spravedlivé vyčítat lidem, že se chovají jako lidé – totiž že chybují, nejsou vždy spravedliví ani odvážní. Nicméně „každý svého štěstí strůjcem“, jak říká pravdivé české přísloví. Společně se ztrátou vůle může přijít pád na zem a s tím je nutno počítat.

Pak se odmlčela, začala se třást a poslouchala těžký krok, stoupající po schodech. Starý Bijard zprudka strčil do dveří. Byl jako obyčejně ožralý a oči mu planuly zuřivým šílenstvím, jaké dovede vyvolat jen kořalka. Když uviděl Lalii v posteli, zachechtal se, plácl se do stehna, sundal ze zdi velký bič a zachrochtal: „Hergot, sakra, to už přestává všechno! Tohle bude tanec! Odkdypak se krávy válejí na slámě v boží poledne? Copak si budeš dělat legraci z lidí i z pánaboha, ty mrcho jedna líná? Tak hop, sypej z tý postele ven!“ Začal už práskat bičem nad postelí. Ale děvčátko opakovalo prosebně: „Ne tatínku, prosím tě, nebij mě… Uvidíš, že by tě to moc mrzelo… Nebij mě.“

Zabiják se dočkal i zfilmování Zdroj: topzine.cz

Až na dřeň

Pokud chcete zjistit, co doopravdy značí termín naturalismus, přečtěte si Zolu. Možná to bude trvat déle než vyhledání definice na Googlu, ale určitě to bude daleko účinnější. Definice na vás zkrátka jistě nezapůsobí způsobem, jaký si osvojil Zola v Zabijákovi. Francouzský autor se ani trochu nebojí sedřít realitu z kůže a ukázat ji v pravém, děsivém světle. Drastický úpadek lidských životů popisuje bez přikrášlení, skrupulí, společenské shovívavosti, až se člověk zalekne toho, co se skutečně může stát – jak lidé umí spadnout na dno, jak umí být zlí, když ztratí sami sebe. Není divu, že společnost v době, kdy autor žil, byla pohoršena. Ještě nikdy nemusela čelit tak bezútěšnému pohledu do zrcadla.

A najednou uviděla na zemi svůj vlastní stín. Když se blížila k plynové lampě, mlhavý stín se zmenšoval a dostával jasnější obrysy, neforemný, tlustý, až komický, jak byl kulatý. Břicho, prsa, boky, všechno se to rozvalovalo, houpalo a splývalo dohromady. Napadala na nohu tak silně, že stín na zemi dělal při každém kroku kotrmelec jako kašpárek. A když se zas vzdalovala, ten kašpar rostl do obřích rozměrů, až zaplnil celý bulvár a ukláněl se, jako by si chtěl rozbít nos o stromy a domy. Bože můj, jak je směšná a přitom příšerná! Teprve teď si dokonale uvědomila, jak hluboko klesla.

Skutečný viník úpadku…? Zdroj: everydayhealth.com

Zabiják

Autor: Émile Zola

Překlad: Luděk Kárl

Originální název: L´Assommoir

Nakladatelství: Ikar

Rok vydání: 1996

Počet stran: 392

Zdroj úvodní fotografie: prozeny.blesk.cz, zdroj profilové fotografie: Lenka Lahnerová, Generace 21

0 92 100 1
92%
Average Rating

Zabiják

Naturalistický román bez obalu ukáže zkázu lidských životů, již způsobila ztráta vůle. Oprávněně patří mezi klasiky francouzské literatury.

  • 92%

Lenka Lahnerová

Zanechte komentář