Já nejsem Lotos Pchanová: satira čínské byrokracie

Film / 7.4.2017

Filmová adaptace knihy Manžela jsem nezabila od čínského autora a scenáristy Liou Čen-jüna.

Wo bu shi Pan Jin Lian

komedie

Čína, 2016, 128 min

Režie: Xiaogang Feng 

Hrají: Chengpeng Dong, Bingbing Fan, Wei Fan a další

Venkovská žena Lotos Liová byla podvedena svým mužem. Dohodli se, že nahrají rozvod, aby manžel dostal náhradní byt ve městě a společně se tam pak mohli přestěhovat. Ale Lotos netušila, že této příležitosti využije její muž Cchin a najde si jinou.

A tak Lotos usiluje o prokázání nepravého rozvodu, ale všichni jsou proti ní. A poslední kapkou je, když ji bývalý manžel nazve Lotos Pchanovou. Tak jsou označovány nevěrnice. Takovou křivdu si nemůže nechat líbit a vydává se na maraton soudních procesů, během kterého žaluje všechny, kteří jí jakkoliv ublížili.

Plakát s výčtem postav

Boj jedince s byrokracií je zde zobrazen jako komedie. Ale ve skutečnosti se tyto situace opravdu dějí a lidé, kteří je prožívají, se jim rozhodně nesmějí. Film působí jako satirická kritika současného politického systému. Sledujeme ukázku toho, že ani nejvyšší hlavy státu nejsou bezchybné. Nejmenší problémy si nechají přerůst přes hlavu. O tom také vypovídají rčení, která ve filmu zazní: „nedělej z mouchy velblouda“ a „mravenec prokouše hráz“. V dnešní době jen málo hledí na jednotlivce, ale právě jedinci jsou klíčem k vyřešení spousty problémů.

Na toto téma vzniká v poslední době mnoho filmů např. Já, Daniel Blake, Glory, Leviatan. Ale povedou tyto výkřiky do tmy k nějaké globální změně, nebo budou jen pomalu nahlodávat mysli hodnostářů?

Lotos udělá cokoliv, aby vyhrála svůj boj.

Film má přes dvě hodiny a v druhé polovině může působit zdlouhavě, ale to zároveň dává divákovi možnost vžít se do pocitů hlavní hrdinky z nekonečných soudních procesů, neustálého stěžování a žádného rozřešení. O 10 let později zůstává její stav stále stejný, změna nepřichází a stížnosti neberou konce.

Já nejsem Lotos Pchanová je výjimečný snímek hlavně díky své vizuální stránce a způsobu vyprávění. Po většinu filmu sledujeme příběh skrz kruhový formát s občasným komentářem vypravěče. To nám dává pocit, že jsme mnohem víc součástí děje, protože to působí, že se díváme skrze dalekohled a bezprostředně sledujeme jednání postav. Celý příběh má pohádkový nádech, jako by nešlo o úskalí života dospěláka, ale malé bezbranné Lotos, která se vydala do velkého světa a zažívá svá dobrodružství.

Lotos přemýšlí nad svým osudem.

Skoro každý záběr působí jako roztomile namalované plátno, které byste si mohli pověsit na zeď obýváku. První polovina snímku je poetická, odehrává v příjemném maloměstském a venkovském prostředí. Ve filmu jsou použity studené barvy (zelená, modrá), které kontrastují s teplou červenou a oranžovou a vytváří harmonický celek. Kompletní dojem podtrhuje skvěle zkomponovaná hudba, která celý příběh zjednodušuje a zpříjemňuje prožitek.

Snímek vyhrál několik cen na filmových festivalech např. v San Sebastian, v Torontu, v Hong Kongu, na Tchaiwanu.

Film je adaptací knihy čínského spisovatele a scenáristy Liou Čen-jüna, kterou v České republice vydalo v roce 2016 nakladatelství Odeon pod názvem Manžela jsem nezabila.

Zdroj všech fotografií: IMDB

0 71 100 1
71.666666666667%
Average Rating

Já nejsem Lotos Pchanová

Satirický příběh Lotos Liové, neúnavné bojovnice, která požaduje rozhřešení za svou křivdu, je velmi přitažlivé na pohled. Příběh sám o sobě je obyčejný, ale díky formě se stává velmi atraktivním. Chce lidem ukázat povahu čínské byrokracie v odlehčeném duchu. Stopáž je na takovýto námět dlouhá, ale zato přispívá k celkové kafkovské atmosféře.

  • Zpracování
    85%
  • Svižnost
    60%
  • Hudba
    70%
Dominika Moravcová

Dominika Moravcová

Filmy, knihy, čaj a čokoláda. Co víc chcete vědět?

Zanechte komentář