Jiráskova Lucerna opět na scéně

Divadlo / 20.3.2017

Jeviště Divadla v Dlouhé se promění ve starý mlýn, zámek i les a navrátí se s námi do dob povinné roboty a požadovaného rušení nevolnictví.

Může nás pohádka s na první pohled již neaktuální tematikou a dějem zaujmout i dnes? Autoři zpracování, jehož premiéra proběhne ve dnech 17. a 18. března, věří, že v inscenaci každý divák nalezne to své.

Mýty, archetypy i klišé

„Lucerna je jako houba, nasákne atmosféru a problémy každé doby, každý si v ní může najít svoje téma. Dá se přečíst a vyložit velmi různě, dá se zahrát tzv. proti něčemu (či pro něco), což zároveň znamená, že se dá i lehce zneužít, ať už jako nástroj propagace třídního boje svého času. Jsou tu skloubeny různé žánrové vrstvy, z nichž žádná by neměla chybět, ani dominovat. Je to pohádka i reálný příběh, pracuje s řadou mýtů, ikon, archetypů i klišé a další sama vytváří či spoluvytváří. Je tu posvátný strom, metaforicky skrývající poklad, tedy ztracenou korunu víry či svobody. Symbol lucerny jako světla v temnotách, ale zároveň i znaku poroby. Hanička symbolizující čistotu, naději i přírodní senzibilitu, babička coby vědma či matka rodu, udržovatelka tradic… Závěrečný zázrak pak zosobňuje sen národa i dětskou představu vítězství dobra nad zlem. Divadlo v Dlouhé je hravé, muzikální a má blízko k dětskému snění, které jsem v Lucerně vždy viděla, proto jsem ji měla dlouhodobě v zásobě jako možný titul, ale až teď se mi zdálo, že máme vhodné obsazení, byť s několika hosty,“ vysvětluje režisérka Hana Burešová.

Různé jazykové polohy

Pracovní i životní partner Hany Burešové, Štěpán Otčenášek, dramaturg a spoluautor inscenační úpravy, dodává, že Lucerna má poetické kvality a opravdu krásný jazyk. V různých dějových rovinách používá různé polohy jazykové; je tu lidová mluva, ale i věcnost, poetický jazyk starých proroctví a báchorek i poněkud šroubovaný jazyk vrchnosti. „Nechtěli jsme text ochudit o žádnou z rovin, naše úprava se soustředila především na srozumitelnost, protože je tu mnoho slov, která už jsou úplně zapomenuta,“ říká Otčenášek.

Nadějně vyhlížející pojetí

Hra, ve které se proplétá svět pohádkový s reálným světem panstva a poddaných, nabízí mnoho možností pojetí a my se těšíme na další nadějně vyhlížející pojetí Lucerny, držící o mnohém vypovídající podtitul Český mýtus.

Úprava Hana Burešová a Štěpán Otčenášek Režie Hana Burešová Dramaturgie Štěpán Otčenášek Scéna David Marek Kostýmy Hana Fischerová Hudební dramaturgie Hana Burešová
Hudba (s využitím motivů z českých luhů /i hájů/) Marek Doubrava Projekce František Pecháček Světelný design Filip Wiesner

Účinkují Eva Hacurová, Jan Meduna, Miroslav Hanuš, Igor Orozovič, Jaroslava Pokorná, Veronika Lazorčáková / Marie Poulová, Jan Vondráček, Jiří Wohanka, Čeněk Koliáš, Martin Veliký, Pavel Tesař, Magdalena Zimová, Arnošt Goldflam, Martin Matejka, Tomáš Turek, Tomáš Borůvka a další.

Zdroj všech informací a fotografií: TZ Divadla V Dlouhé

Jana Mašková

Jana Mašková

Zanechte komentář