Probuzení Simona Spiera: Roztomilá svěží jednohubka ze života obyčejného puberťáka

Literatura / 18.3.2017

Probuzení je ten typ knihy, ze kterých mám obvykle strach. Teď musím tenhle předsudek přehodnotit – tak svěží, čtivé, zábavné a zamilované, ale nepřeslazené dílko jsem nečetla už dlouho.

Simon je obyčejný kluk. Žije s rodiči a sourozenci, všichni se mají rádi, má nejlepší kamarády, se kterými si může sdělit prakticky cokoli. Taky chodí na dramaťák a je tak trochu nerd, co se občas mezi lidmi cítí nesvůj, zvlášť když jde o nějaké párty a večírky. Zkrátka někdo, koho byste mohli potkat kdekoli ve škole nebo na ulici.

„Teď pro tebe něco máme.“ „Další nevhodnou historku o mém kojení?“ „Synku, tebe nic jiného než prsa nezajímalo,“ řekne táta. „Nechápu, že se z tebe stal gay.“

No a kromě toho je Simon taky gay, v čemž tkví celé jádro jeho problému – ačkoli on sám se svou orientací vlastně vůbec problém nemá (i když si trochu dělá starosti s tím, jak to řekne rodičům – ale kdo by si je nedělal), píše si přes internet s klukem, který je ohledně tohoto tématu velmi opatrný. A když se Simon jednou zapomene ve škole odhlásit z počítače, jeho zprávy si přečte jeden z jeho spolužáků a začne ho vydírat, cítí se v pasti hlavně kvůli tomu, že by mohlo být ublíženo někomu, na kom mu záleží.

A tím se roztáčí kolotoč nepřiznaných polopravd, zamlčených křivd, zbytečně skrývaných tajemství a všech problémů, které se vážou k tomu, když něco nechcete či nemůžete sdělit ani vašim nejbližším. Simon se potýká s nepříjemností, která je větší než on sám, a vzhledem k její delikátní povaze ani nemůže požádat o pomoc někoho zvenčí. Tím se Probuzení Simona Spiera dotýká problému, který řeší mnoho dospívajících – problému, na který jsou sami a z nějakého důvodu se bojí o něm komukoli říct, čímž celková věc narůstá do obrovských rozměrů.

„LOL, tati,“ řekne Nora. Moje mladší sestra. Poslední dobou si zvykla používat v hovoru esemeskové zkratky, přestože v samotných esemeskách je nikdy nepoužívá. Asi to má být ironie.

Okno do života dospívajících

A to je právě to, díky čemu je celý příběh Probuzení Simona Spiera tak skvělý. Je to realistické vyprávění, ve kterém si každý dospívající dokáže najít svou spřízněnou duši, ať už to bude hlavní hrdina, nebo některá z vedlejších postav. Becky Albertalli vytvořila svět, který je tak reálný, že přímo vystupuje ze stránek knihy. Hlavní hrdina ujíždí na sušenkách Oreo, spoustu času tráví na Tumblru a často si na rozdíl od dokonalých hrdinů, kteří vždycky vědí, co a jak, neví rady.

Autorka velmi přesně popsala strachy a obavy těch, kteří nejsou hvězdou školy a občas se prostě mezi lidmi cítí trochu nepříjemně a trapně. Podařilo se jí vykreslit komplikovanost puberťáckých vztahů, kdy dospívající jedinec zvažuje každé druhé slovo, aby sám sebe neshodil. Kdy zvažuje každý pohled, aby na sebe příliš neprozradil.

„Rozhodně mě taky rozčiluje, že je heterosexualita (mimochodem stejně jako třeba barva kůže) považovaná za normální a že s hledáním identity mají potíže jen ti, kteří do toho vzorce nezapadají. I heterosexuálové by měli projít coming outem – a čím trapnější by to bylo, tím líp.“

O vztazích, ale s citem

Na Probuzení Simona Spiera mě také hodně bavil důraz kladený na vztahy. Ano, samozřejmě je tu romantická vztahová linie, která je přesně tak sladká a neohrabaná, jak byste to v knížce s šestnáctiletým hrdinou čekali. Ale zároveň se tu hodně rozebírá přátelství a všechny jeho aspekty – od neopětované zamilovanosti, kdy jeden chce něco víc, přes pocit odstrčení, když vás vaši nejlepší kamarádi z něčeho prostě vyřadí, a žárlivost či vztek pramenící z nedokonalé komunikace, až po téměř magickou sílu vřelého slova a podpory, kterou vám přátelé můžou poskytnout, když je to třeba. Kamarádství v Simonově příběhu je přesně tak ryzí a zároveň komplikované, jak už přátelství na střední škole bývá.

A neméně důležitou roli tu hraje i rodina a vztahy v rámci ní. Simonovi cool, trochu potřeštěné rodiče si budete okamžitě přát mít doma, stejně tak mě vždycky potěšily všechny scény rodinné pohody a pošťuchování mezi sourozenci i to, jak si navzájem kryjí záda. Ačkoli si často lezou na nervy.

„Bylo to zvláštních pár týdnů. Naučil jsem se tehdy prát. Některé ponožky by člověku máma prát neměla.“

Takhle má YA vypadat

Celkově je Probuzení Simona Spiera lehká, roztomilá jednohubka, která se dotkne i hlubších témat, ale pořád ji přelousknete za pár hodin a zůstane vám po ní na tváři úsměv. Pokud hledáte oddychové čtení, které je však dobře napsané a samou sladkostí vás z něj nebudou bolet zuby, ale naopak budete nostalgicky vzpomínat a hlavním hrdinům zapáleně fandit, protože vám připomenou vás samé, jděte do toho. Simon je na tuhle jízdu super parťák.

Probuzení Simona Spiera

Autor: Becky Albertalli

Nakladatelství: Yoli

Rok vydání: 2017

Počet stran: 296

Více informací naleznete na stránkách nakladatelství Yoli.

Zdroj všech fotografií: Katka Stupková, Generace 21

Zdroj citací u fotek: Probuzení Simona Spiera

0 80 100 1
80%
Average Rating

Probuzení Simona Spiera

U contemporary YA literatury se často nejlépe pozná, jestli umí autor psát - nemůže se schovat za promyšlený fantasy svět ani divoké zápletky, pracuje s realitou. S tím, co všichni dobře známe. A přesto tomu musí dát nádech jinakosti, aby to čtenáře bavilo. Becky Albertalli tohle rozhodně umí a já slibuju, že po Simonovi, který byl čtivý, vtipný, romantický, chytrý a vůbec tak akorát, budu k těmhle knížkám o dost vstřícnější!

  • 80%
Kateřina Stupková

Kateřina Stupková

Studentka žurnalistiky, filmová fanynka i knižní nadšenec, milovnice kávy, čokolády a horkého letního počasí, seriálů, návalů kreativity i prolenošených odpolední.

Zanechte komentář