Co se šíří rychleji než mor?

Literatura / 11.3.2017

Odpověď se skrývá v názvu knížky britské spisovatelky Helen FitzGerald.

Když mladší dcera skotské soudkyně Ruth Oliphantové přijde s nápadem vyjet si se svými kamarádkami na prázdniny do mallorského letoviska Magalufu, není z toho Ruth zrovna dvakrát nadšená. Lea je totiž nezvladatelná rebelka, s níž není rozumná řeč, a vypadá to, že jejími jedinými koníčky je obrážení klubů, popíjení alkoholu, kouření marihuany a nezávazný sex s kýmkoli, kdo je jen trochu ochotný se s ní vyspat. Když se Ruth podaří prosadit, aby se na prázdniny s Leou vydala také její starší adoptivní dcera Su, pocítí určitou úlevu. Su je přece rozumná holka, vzorná studentka a dcera, se kterou nikdy neměla sebemenší konflikt, a určitě dá na Leu pozor, aby se v oblíbeném prázdninovém letovisku britské mládeže plném nočních klubů nedostala do problémů.

Nic není tak, jak se zdá

Helen FitzGerald

Helen FitGerald pochází z Austrálie, usadila se ovšem ve skotském Glasgow, kde také více než deset let pracovala jako sociální pracovnice u kriminální policie. Zkušeností, které využívá při psaní svých románů, má tedy víc než dost. Mezi její další známá díla patří například romány Poslední doznání, Dárce nebo Smrtelně krásná.

Uplyne dvanáct dní výletu a Ruth a jejího manžela Bernieho čeká jeden velký šok. Domů se totiž vrátí jenom jedna dcera a po internetu koluje video, na kterém ta druhá v jednom nočním klubu provozuje orální sex s dvanácti různými muži. Kdyby to byla Lea, možná by z toho nikdo neztropil žádný povyk. Na videu je ale zachycená Su…

Ruth je samozřejmě rozzuřená a její hněv, jak se dá tak trochu očekávat, padne na Leu. Měla přece sestru hlídat, měla to všechno zastavit, zkrátka neměla nikdy dopustit, aby se tohle všechno stalo. Su se nechce vrátit domů a je odhodlána se objevit až ve chvíli, kdy její video překoná nějaký jiný nešťastník. Bernieho navíc skolí infarkt a Ruth se tak v jednom okamžiku zhroutí celý její život. Nic najednou není takové, jak se zdá, a i Lea, ta problémová nezvladatelná puberťačka, se jí začne jevit v úplně jiném světle.

V kanceláři pohřebního ústavu udělala všechna zásadní rozhodnutí také Lea, protože Ruth kvůli přívalu slz nebyla schopná téměř promluvit. Obřad proběhne jen v nejužším rodinném kruhu v malé obřadní síni se samostatným vchodem, v krematoriu v dostatečně vzdáleném Clydebanku. Žádná oznámení a rozhodně žádná média. Hudbu přinesou samy, jedno z těch cédéček, na němž Bernie hraje s Oregonským symfonickým orchestrem. Nebude to žádná sláva, ale na skutečné rozloučení s Berniem si najdou lepší čas i místo později. Celé se to odehraje za tři dny v 9:30. Pokud se do zítřka nedovolají Su, mohly by to ještě posunout na sobotu 13:00, ale tenhle čas jim v krematoriu jako náhradní termín budou držet jen do zítřka do půl jedné. Lea všechno zařídila se stejným klidem a praktičností, jakou prokázal Bernie, když organizoval pohřeb Ruthina otce. Jak to, že si Ruth až dosud myslela, že v jejich rodině jsou všechna rozhodnutí jen na ní? Bernie nejen že den co den řešil všechny ty drobné rutinní záležitosti, ale když o tom teď uvažovala, stál minimálně za polovinou všech skutečných a závažných rozhodnutí, které bylo třeba udělat. Samozřejmě, že se Bernie nepřevtělil v Leu. Ale pokud byla Lea vždycky tak podobná svému otci – tak hodná, schopná a milující – pak si toho Ruth z nějakého důvodu prostě nevšimla.

Kromě závažného a aktuální tématu, jaké představuje nebezpečí rozšíření choulostivého obsahu na internetu, se knížka dotýká problematiky vztahů v rodině s jedním adoptovaným a jedním vlastním dítětem. Situace je už tak dost zamotaná tím, že Su je Korejka a Lea přišla na svět zrovna v době, kdy se to Ruth hodilo ze všeho nejméně. Ruthina navenek dokonale fungující rodinka tak ve skutečnosti vůbec není tak dokonalá, jak si sama Ruth celá ta léta namlouvala.

Nikdo není svatoušek

Helen FitzGeraldová napsala skvělou knížku, ve které nikdo není stoprocentní hrdina a nikdo není stoprocentní padouch. Přiznávám, že jsem knížku začala číst s pocitem, že role jsou jasně rozdělené a Lea je ta špatná, které za všechno může, zatímco ze Su se stala oběť, která to všechno schytala. Tenhle pocit  se mě držel ještě několik prvních stránek. Jenže čím více jsem se o životě sester dozvídala, tím víc se mi začínalo zdát, že ať to zní jakkoli krutě, v jejich životech k něčemu takovému prostě dojít muselo.

Virál zkrátka ukazuje, že internet je něco jako oheň – dobrý sluha, ale špatný pán. Tahle knížka vás možná přiměje alespoň k zamyšlení, v tom lepším případě pak k tomu, abyste se zvedli od počítače a dali si od lajkování statusů na Facebooku a podobných kratochvílí aspoň na chvíli pauzu.

Virál

Autor: Helen FitzGerald

Název originálu: Viral

Překlad: Lukáš Novák

Nakladatelství: KNIHA ZLIN

Rok vydání: 2016

Počet stran: 255

Zdroj všech fotografií: Eliška Gregorová, Generace 21

0 80 100 1
80%
Average Rating

Virál

Svižně napsaná a napínavá knížka zaměřující se na problém šíření choulostivého obsahu na sociálních sítích a komplikovaných vztahů mezi rodiči a dětmi v navenek dokonale fungující rodině.

  • 80%

Eliška Gregorová

Věřím tomu, že úloha literatury je nezastupitelná i ve 21. století, jelikož počítačem, televizí ani tabletem si nábytek nepodložíte.

Zanechte komentář