Fotograf Kučera: Soukromý pohled na periferii města

Design / 8.3.2017

V prosinci oslavil sedmdesátiny a od té doby už podruhé vystavuje v Praze. Pro tentokrát se však stal Jaroslav Kučera fotografem městské krajiny. 

Po výstavě Sudety představené nedávno v Czech Photo Centre mají Pražané do 2. dubna možnost prohlédnout si další část Kučerovy tvorby v prostorách Leica Gallery ve Školské ulici. Cyklus Tiché dialogy vás překvapí tím, jak zásadně se odlišuje od autorových dřívějších prací.

Vedlejší projekt

Kučera je veřejností uznáván především coby dokumentarista osudů lidí, kteří se mají spíše hůře než lépe, jsou zajímavější než ostatní, byť se tak sami většinou nevnímají. Například zmíněné Sudety sestávaly ze snímků obyvatel českých pohraničních oblastí na začátku devadesátých let.

Tvůrce v tomto cyklu zachytil dobu, kdy se zanedbaný kraj začal pozvolna vzpamatovávat ze škod, které za totality utrpěl. Zaznamenal i vliv pozdějšího nástupu kapitalismu. Návštěvník si navíc mohl přečíst krátký příběh o člověku zobrazeném na fotografii.

ulice Děkanská vinice, Pankrác, Praha, autobusová zastávka

Ulice Děkanská vinice na Pankráci, Praha, 2015

Centrum Chodov, Praha, Jaroslav Kučera

U obchodního domu Centrum Chodov, Praha, 2015

Tiché dialogy jsou oproti tomu zcela liduprázdné, v centru pozornosti se neocitá osobnost, ale město – organismus vytvořený člověkem za cenu potlačení přírody. Zásah lidské činnosti do původního prostředí je jedním z témat fotografií, byť se jím stal možná neúmyslně. Záměrem autora ale jistě bylo zachycení míst a objektů, jež v podstatě nikdo nefotografuje. V tomto přístupu lze nalézt podobnost s většinou Kučerových projektů.

Jeho ,,lidé na okraji“ jsou postavami, o které se nikdo nestará, a i když nejsou na obálce časopisu, přesto žijí, mají sny a ambice. Obdobně se dá přemýšlet o motivech nynější výstavy, která je tvořena snímky z okraje Prahy. Lidé tu sice žijí a pracují, ale přesto zde nepotkáte turistu nebo někoho, kdo by odsud posílal známým pohlednici s obrázkem místního plynojemu.

Radlice – Horní Měcholupy a zpět

Prvním impulzem pro vznik tohoto souboru fotografií byl pro autora snímek, na kterém zachytil halu v pražských Radlicích. Působivé světlo, které přes plášť stavby dopadá na rostlinu zasazenou v nevzhledném květináči, zde totiž vytváří krásný obraz i z prostředí, jež bychom jinak označili za nezajímavé či ošklivé.

„Začal jsem s tím jednoho dne cestou z tenisu, když jsem si všiml, jak tu nafukovací halu zvláštně osvětluje sluníčko. Byly tam nádherný fleky po roztátým sněhu… Vrhnul jsem se do toho a teď už dva roky jezdím po Praze jako pošuk a fotím takový banality…“

Jaroslav Kučera

dětské hřiště, Radlice, Praha, Jaroslav Kučera

Dětské hřiště v Radlicích, Praha, 2015

Kromě toho, že jsou fotografie černobílé, je jejich společným prvkem všední motiv. I když se podíváte jen na snímek běžné tramvajové zastávky nebo hromady naplněných odpadkových pytlů, zapůsobí to na vás. Najednou pochopíte, že ačkoliv míjíte podobná místa každý den, nikdy jim nevěnujete druhý pohled, a tak je vlastně neznáte.

Břevnov, branka,fotbalové hřiště, Praha, Jaroslav Kučera

Ulice Skokanská na Břevnově, Praha, 2016

Zachycené objekty jsou různé, ale vždy obyčejné. Na výstavě můžete očekávat absurdní příklady kontrastu přírody a města, fotografie s lehce humorným vyzněním, z nichž vyzařuje cit, s jakým autor přistupoval k jejich vytváření.

Zdroj všech fotografií: Leica Gallery Prague, © Jaroslav Kučera

Michal Jelínek

Zanechte komentář