Nordic running – vyzkoušeno!

Sport / 1.3.2017

Že vám připadá běh s holemi jako šílený nápad? Je to neobvyklé. Ale neobvyklé činnosti mohou být zábavné a prospěšné. A to nordic running je. 

O nordic walkingu jistě slyšeli všichni, nebo minimálně většina. Jistě o něm nikdo, nebo stále ta většina, neslyšel nic dobrého, maximálně něco více zesměšňujícího než pozitivního. Ale co takový nordic running? O tom člověk buď neslyšel nebo si minimálně neumí představit, jak někdo může běhat s holemi. To si ale dokázal představit Milan Kůtek. Propagátor a ambasador nordic runningu. O tom, jak to všechno vzniklo a co ho k vylepšení nordic walkingu vedlo, se nám rozpovídal tady a o své knize tady.

Mým úkolem (nikoliv nepříjemným) bylo zúčastnit se jedné lekce a následně sepsat všechny dojmy, postřehy, rady a pocity. Nejprve bych začala mým stanoviskem k pohybu s holemi. Lyže ano, chůze NE! Ale spojení s během mi připadalo zajímavé. O čemž jsme s panem Kůtkem diskutovali už i přes e-mail. Mohlo by to být skoro až zbytečné zmiňovat, ale domluva není vždy snadná a příjemná. To pro pana Kůtka neplatí. Už jen díky komunikaci přes e-mail jsem měla mnohem větší vůli to běhání s holemi zkusit. První dobré dojmy, a to jsem ještě ani nikde nebyla.

Hezky chronologicky

Lekce se konala na Ladronce. Konec února, ale bylo opravdu nádherně. I přesto je dobré myslet na teplé oblečení (které bude s postupem roku potřeba méně a méně, ale je to první rada). Myslet musíte ještě na své ruce, takže nezapomenout tenoučké rukavice. To je vlastně to jediné, co si musí člověk přinést, o hole se totiž stará pan Kůtek. A má jich opravdu hodně, takže výška není problém (a tím pádem ani výmluva).

Ty úsměvy mluví za všechno.

Pokud by se někdo bál jít na lekci sám, není nic jednoduššího, než vzít někoho s sebou. Pokud by se ale nepoštěstilo a opravdu by na to zůstal sám, nemusí se vůbec ničeho bát. Sama nemám ráda podobné sólo účasti, ale s příchodem toho sympatického pána, který o sobě nerad říká, že je zakladatelem nordic runningu, ze mě, a myslím i z ostatních, opadla taková ta známá počáteční nervozita. A strach, že vám to nepůjde a bude na vás někdo naštvaný nebo na vás bude koukat skrz prsty ve stylu „co je to za nemehlo“, je naprosto zbytečný. Pan Kůtek nemá image profesionálního trenéra, ale image zapáleného chlapa, který chce své poznatky a umění předat co nejvíce lidem, tou nejlepší formou. A to je důležité.

Nechtěla bych samotnou lekci popisovat úplně přesně do detailů, to už by pak bylo skoro zbytečné na lekci chodit. Shrnutí ale udělám, aby každý věděl, co od toho neobvyklého pohybu čekat a jaké jsou jeho výhody.

Hlavně zkoordinovat ruce, nohy a hole

Po rozdělení holí (správné délky) následuje seznámení a koordinace nohou, rukou a holí. Zní to složitě, ale není. Po zdařilé synchronizaci následuje ukázka a zkouška několika různých technik a možností, jak s holemi běhat. A protože se nesmí ztrácet čas, pan Kůtek to prokládá různými poznatky a benefity běhu s holemi. Také poměrně pečlivě dohlíží na správné držení těla, ke kterému hole člověka prakticky nutí, a které je právě jednou z výhod. S holemi se totiž nebudete kroutit, hrbit nebo jinak deformovat. Při následném výběhu probíhá praktická ukázka běhu v terénu, tedy kopce nahoru i dolů, kolmo na svah, doleva, doprava atd. Jedna obrovská výhoda holí je ta, že vás udrží na nohou i tam, kde byste se bez nich pravděpodobně váleli na zemi a při vší smůle ještě v bahně. Další výhoda je tedy jejich opora v situacích, kde je stabilita na hraně. Ale to není všechno, hole jsou i velký pomocník při protahovacích cvičeních. Kolikrát jste si říkali, že byste se venku protáhli, ale nechtěli jste být umazaní od bahna? To by se s holemi nestalo. A další velké plus? Dobře se s nimi maskuje, že máte plíce v krku.

Kdo nezkusí, neuvěří

Co je ale opravdu velké plus, je možnost přenést váhu na hole, tedy na ruce, pokud máte problém s končetinami. Neuvěřitelně nohám ulevíte, je to opravdu znatelný pocit, že nohy nezatěžujete tolik. Což může být velmi dobrým řešením pro někoho například po operaci, kdo se nechce běhu vzdát.

Myslím, že u nordic runningu platí dvojnásob úsloví „Kdo nezkusí, neuvěří.“ Takových skeptických a povrchních troubů, jako jsem byla já, je jistě hodně. Hole prostě dávají pocit, že se jedná o něco pro důchodce nebo invalidy, a tak ani nikoho nenapadne, že to vlastně vůbec není pravda. Kdybych si poprvé vzala hole a šla si sama zaběhat, zlomím je o první strom, který uvidím. Tady musím složit všechnu čest panu Kůtkovi za práci, kterou odvádí a jakým způsobem dokáže lidem na svých lekcích ukázat, že nordic running je skvělý a zajímavý sport.

Autorka všech fotografií Veronika Fryšová, Generace 21

Veronika Fryšová

Veronika Fryšová

Zanechte komentář