Zpoždění vlaku? Hlavně, že jede!

V obraze / 18.3.2013

České dráhy, to je kapitola sama pro sebe a možná by mohly mít v sekci Nikdy více svoji vlastní podrubriku. (Možná i s poštou, ale na tu si posvítíme zase příště.)

Po zážitcích z prosince, kdy po napadaném sněhu naprosto zkolabovala železniční doprava ve směru Rakovník – Praha a já za hodinu dojela autobusem jen do deset kilometrů vzdálené stanice, jsem si myslela, že už mě nic nemůže na Českých drahách naštvat nebo překvapit.

No, České dráhy vás očividně mohou překvapit vždycky! Poptala jsem se v redakci a nejsem sama. Není to jen nějaká lokální neschopnost nebo nechuť mluvit s lidmi. A ta je u nás velká. Na trase Rakovník – Praha probíhala nedávno výluka, což nemám ráda, protože to zmatené pobíhání od vlaku k autobusu mě děsí. Proč? Protože vám nikdo nic neřekne. A u nás ve stanici jsou na to snad největší experti, oni totiž pouští i hlášení, co není pravda.

Na koleji číslo dva nastupujte do rychlíku ve směru Stochov a Kladno, pravidelný odjezd 12 hodin 21 minut.

Tak se hrneme k vlaku a strojvedoucí na nás volá: „Ale tenhle vlak nikam nejede.“ Super. Takže následuje zase to zmatené pobíhání, protože výpravčí je pro jistotu zalezlý ve stanici a neukazuje se (jízdenky se prodávají až ve vlaku). Ano, věřím tomu, že většina nespokojených cestujících si zchladí žáhu právě na výpravčích, ale proboha, to je takový problém být při výluce těch 5 minut před odjezdem vlaku k dispozici?

Na druhou stranu se ze mě stává celkem cestovní kliďas. Nějaké to párminutové zpoždění už mě nemůže rozházet. Takže když se ozve hlášení o zpoždění vlaku, řeknu si, hlavně, že vůbec jede.

A co vy a vaše zážitky z vlaku? Podělte se s námi v komentářích nebo se pobavte nad zážitky redakce.

Největší studnicí se ukázala být editorka sekce Divadlo, Bára:

Mých zážitků je. Třeba čekat 45 minut na vlak, který nakonec vůbec nepřijede. Nebo nastoupit do vlaku, který měl přijet už před hodinou a je tak plný, že na dalších zastávkách se do něj už nikdo nevejde (A to do města zbývaly ještě 3 stanice, těm lidem na nich jsme jenom mávali z okýnek.)

Nebo nastoupit na hlavním nádraží do vlaku, jehož odjezd zruší a který pak odjede jako vlak, co měl jet o hodinu později.

Nebo nastoupit večer do rozpadající se vlaku, který z ničeho nic v poli zastaví, chcípne mu motor, celý zhasne a strojvůdce se ho snaží 5 minut nahodit. Což se pak opakovalo mezi všemi zastávkami.

Oproti tomu zima ve vlaku a „menší“ zpoždění, to už je klasika.

Průvodčí jsou také někdy „na zabití“. Své o tom ví korektorka Lucka:

Nedávno jsem se ve vlaku navoněla a zrovna kolem procházela postarší průvodčí a říká mi: „Prosím vás, to je hrozný smrad.“ Zůstala jsem na ni koukat, jestli to myslí vážně. Mám parfém od Elie Saab a vážně to není smrad, každý mi ho chválí, což jsem jí také řekla. A ona (zřejmě znalkyně) mi odpověděla, že to je stejně nějaký laciný šmejd.

A zážitek ze Štědrého dne přidala editorka sekce Literatura Janča:

Zůstala jsem trčet ve vlaku mezi Hradcem a Trutnovem, po asi půl hodině, kdy jsme stáli, nám průvodčí přišla říci, že „se nám rozbila mašinka“, a proto neví, kdy se rozjedeme, protože se nám bude muset odněkud poslat nová, na kterou musíme čekat, než k nám dorazí. Domů jsem se tak dostala místo v poledne k večeru.

Někdy vás pobaví i spolucestující. Jako naši redaktorku Andrejku:

Jednou jsem jela na agility závody se svým psem. Byl to srpen, tuším, takže jsem brala radši vlak než autobus. Nastoupila jsem do vlaku a po zjištění, že je celkem plný, jsem si sedla do místnosti, kde se nastupuje (byly to ty novější vlaky, ne ty staré červené). Byl tam ale strašný hluk, který nepřeřvala ani sluchátka. Naproti mně seděla nějaká starší paní a celou cestu se na mě dívala. Pak vlak zastavil na zastávce a paní se mě zeptala „Kam s tím pejskem jedete?“. Tak jsem jí odpověděla a zase jsme jeli dál. Na další zastávce se mě zeptala „Jak často ho stříháte?“ a takhle to probíhalo ještě pár stanic, než vystoupila.

Zdroj perexové fotografie: sxc.hu

Alice Jendelová

Alice Jendelová

Jsem holka plná protikladů. Ačkoliv už věkem přes 20, stejně milovnice pohádek, Hello Kitty a hlavně Harryho Pottera. Ačkoliv už ne studentka, stejně sběratelka lepíků, notýsků, zvýrazňovačů a všelijakých dalších roztomilostí a nutností z papírnictví. Ačkoliv milovnice domova a svého klidu, stejně cestovatelka celým srdcem s mnoha cestovatelskými sny. A ačkoliv kuchtička, co mnohokrát něco připálí a zaneřádí celou kuchyň, stejně redaktorka sekce Na talíři. ♥

Zanechte komentář