Najděte si parťáka, díky kterému bude sport lepší

Sport / 11.2.2017

Chtěli byste si zamilovat pohyb, ale nevíte si rady, jak se dostat do té správné sportovní pohody? Řešení je jednoduché, běžte do toho s parťákem.

Jednoduché řešení

Udržovat své tělo v kondici a formě není pro všechny procházka růžovým sadem. Ne každý je sportovec tělem i duší a ne pro každého je sport potěšení. S tím se nic moc nedá dělat, každý člověk je jiný. Ovšem ta potřeba fyzického pohybu je zřejmá, jak pro fyzickou kondici, tak i pro tu psychickou. A jak se k tomu sportu „dokopat“? Sežeňte si parťáka.

„Ve dvou se to lépe táhne.“ To je snad ta nejotřepanější fráze a nejednomu z nás jistě někdy lezla alespoň trochu na nervy (hlavně když tuto frázi vytáhne člověk, který je tím posledním, s kým byste chtěli za jeden provaz táhnout). Ale co se týče sportu a sportování ve dvojici, je to věta více než pravdivá. Pokud má člověk problém začít cvičit sám, spojení s někým druhým, koho má rád, před kterým se nebude stydět a kdo ho dokáže motivovat, je krokem k úspěchu.

Sám před sebou si člověk omluví cokoliv, vždycky najde důvod, proč zrovna dnes nemohl cvičit. Ale vědomí, že by své výmluvy musel reprodukovat a přednášet někomu druhému, ho většinou odradí. Hlavně asi proto, že kamarád nebo partner ho nějakou dobu zná, tím pádem zná i jeho schopnost vymlouvat se. A také proto, že tuší, že jeho důvody jsou opravdu jen zoufalé výmluvy. Všichni jsme určitým způsobem egoističtí a záleží nám, jak vypadáme před někým jiným. A nikdo přece nechce vypadat jako lenoch.

Motivace, zábava a lepší výkony

Ne vždycky se podaří někoho najít. zdroj fotografie www.pinterest.com

Spoustu lidí děsí představa chození do fitka, kde je hodně lidí. Hodně namakaných a vyrýsovaných, hodně hekajících a řvoucích a hlavně hodně těch, kteří už vědí, jak se v takovém fitku vlastně chovat. A tak se člověk raději rozhodne, že nikam chodit nebude a podobné stresování si ušetří. Ale když přijdete s někým druhým, může vám být úplně jedno, kdo další tam je. Soustředíte se na cvičení vás dvou a dokonce to může být i zábavné. Postupem času si natolik zvyknete, že zvládnete přijít i sami. Nebude to možná taková zábava, ale důležité je překonat ten prvotní strach a opravdu začít.

Pokud se nejedná o problém s motivací nebo vůlí, ale spíše o to, že vás to prostě nebaví, sportovaní ve dvojici vás může zachránit. Těšíte se už jen na to, že se uvidíte s kamarádem či partnerem, čímž se vyhnete tomu otrávení z vědomí, že jdete zase cvičit. Sport vás také bude bavit o něco víc a můžete se těšit na nějakou odměnu za pořádný výkon. Osm piv a guláš se šesti by to být tedy neměl. Nebo alespoň ne pravidelně.

Další výhodou je, že ve dvojici se zvyšují vaše výkony. Proč? Protože jsme soutěživí a chceme být lepší než ten druhý. Pokud máte například problém s fyzičkou a domluvíte se s někým na společném běhání, budete se hodně snažit, abyste to všechno udýchali a aby si o vás náhodou dotyčný nemyslel, že jste máslo. Můj případ.

Mám to vyzkoušené a někdy, když sportuji sama, si připadám jako největší zoufalec. Nic mě nebaví, nejde mi, co normálně zvládám, vlastně mívám pocit, že jsem se zbláznila, když se pokouším o nějaké výkony. Vypovídá o tom moje nejčerstvější zkušenost, kdy jsem dva dny běžkovala s taťkou a další den jsem šla sama. Sotva jsem se postavila na lyže, o technice jako kdybych nikdy neslyšela, a v duchu jsem proklínala toho, kdo vymyslel jízdu na těch dvou úzkých prknech.

Není to samozřejmě univerzální lék pro všechny. Jsou dny, kdy nemáme náladu vůbec na nikoho, ani na nejlepšího kamaráda a chceme si pročistit hlavu sami. To je v pořádku. Ale pokud má o sobě někdo pochybnosti, málo motivace nebo sebedisciplíny, nebo prostě nechce být sám, měl by zkusit zapojit někoho jemu milého do svého sportovního života.

Zdroj miniatury a úvodní fotografie www.pexels.com

Štítky

Veronika Fryšová

Veronika Fryšová

Zanechte komentář