Výstava: Funkeho pojetí moderní fotografie

Design / 9.2.2017

Loni uplynulo 120 let od narození fotografa Jaromíra Funkeho a pražská Leica Gallery se proto rozhodla představit veřejnosti jeho avantgardní tvorbu.

Výstava, která probíhala od 25. listopadu do 29. ledna, se soustředila, na rozdíl od velké retrospektivní přehlídky Moravské galerie v Brněroku 2013, jen na malou část autorových prací. K vidění zde byly především ukázky ze zásadních cyklů 20. a 30. let, jež vycházely z nové věcnosti, konstruktivismusurrealismu.

Vyloučen z klubu

Funke od začátku své kariéry reagoval na moderní proudy v meziválečném umění. Byl v kontaktu se zahraničím a jeho tvorba byla vystavena na fotografických salonech v Londýně, New Yorku, ale i v Tokiu či uruguayském Montevideu a jeho snímky jsou dnes zastoupeny ve sbírkách prestižních světových galerií a muzeí. Nebyl jen tvůrcem, ale rovněž i teoretikem a pedagogem, když působil na uměleckých školách v Praze a v Bratislavě, a jako redaktor přispíval v letech 1940-41 do časopisu Fotografický obzor.

Jeho přítel a neméně významný fotograf Josef Sudek jej přizval v březnu roku 1924 do sdružení Fotoklub Praha, odkud však byl Funkepo čtyřech měsících vyloučen, neboť se ostatním členům nelíbila jeho silná kritika vůči sbírce snímků jiného českého fotoklubu. Později se angažoval v České fotografické společnosti, kterou tvořili jemu názorově bližší mladí autoři, kteří opustili vliv grafiky a začali se spoléhat jen na fotografické procesy.

Jaromír Funke, Rámy, 1924 © Miloslava Rupešová,

Světlo, stín a odraz

Na výstavě bylo možné postřehnout vývoj autorova přístupu k zobrazování. Pro jeho kompozici bylo vždy důležité světlo, vznikající stíny, odrazy a u skleněných objektů i průsvitnost. V rané fázi tvorby snímal naprosto obyčejné předměty, kupříkladu rámy nebo talíře, tj. objekty, jež se vyznačovaly někdy oblými, jindy naopak ostrými liniemi. Postupně přešel ke sklu, na němž jej zajímala průhlednost – soubor Sklo a odraz (Reflexy).

Jaromír Funke, Samota a brýle, ca 1924 © Miloslava Rupešová

Jaromír Funke, Bez názvu (Kompozice s koulí), 1923 © Miloslava Rupešová

Na těchto snímcích vždy vidíte i fotografovanou předlohu, a proto asi nejpůsobivější dojem vyvolává cyklus Abstraktní foto, v němž autor vyrobil nový svět ze stínů neznámých součástek. Protože původní objekty nevidíte, iluze je dokonalá a vás ani nezajímá, jak byla konkrétní fotografie naaranžována. Ale jen na chvíli. Po dlouhém přemýšlení zjistíte, že byste uvítali alespoň malou nápovědu.

Jak tedy taková zátiší vznikala? Oproti Man Rayovi, v Paříži žijícímu americkému umělci, který pracoval ve fotokomoře a vytvářel fotogramy na světlocitlivý papír, Funke používal kartony, na než promítal stíny v záběru zcela neviditelných předmětů. Nevěnoval se ale jen abstrakci a v galerii byly prezentovány i příklady z jeho dokumentární tvorby. Fotografoval totiž i architekturu, přičemž vycházel z diagonálního rozvržení snímku. Zobrazil například Fragnerovu elektrárnu v Kolíně či brněnský Masarykův studentský domov, jenž byl postaven dle projektu architekta Bohuslava Fuchse.

Zdroj všech fotografií: Jaromír Funke © Miloslava Rupešová

Michal Jelínek

Zanechte komentář